Senát Vrchního soudu v Praze (VS) v čele s jeho předsedou Michalem Hodouškem, který zrušil květnový zprošťující rozsudek nad libereckým hejtmanem Martin Půtou, tak učinil kvůli „totální nepřezkoumatelnosti“ rozhodnutí soudu prvního stupně. O obžalobě bude znovu rozhodovat nový senát liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem v čele s Pavlem Pachnerem.
Státní zástupce napadl rozhodnutí krajského soudu ze tří důvodů. Předně namítal absenci jakéhokoliv smysluplného odůvodnění rozsudku, což neumožňovalo přezkoumat správnost kteréhokoliv z výrokových částí rozhodnutí. Dále zpochybňoval rozhodnutí soudu nepoužít jako důkazu odposlechy a záznamy podle § 88 trestního řádu. A v posledku pak to, že soud opomenul i další důkazy, které mají svědčit o vině obžalovaných.
Hodouškův senát především uvedl, že se v rozhodnutí vyhne otázkám viny jednotlivých obžalovaných. I když rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, „naprosto nelze dovozovat ten závěr, že míní obžalované uznat vinnými“. „Důvodem shora uvedeného je skutečnost, která je zcela zřejmá již po samotném přečtení napadeného rozsudku (a to i bez znalosti obsahu odvolání státního zástupce), a je jím ten fakt, že rozsudek je totálně, absolutně nepřezkoumatelný,“ konstatuje se v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Zjištění soudu: Se závěrečnými řečmi souhlas
Nalézací soud podle odvolacích soudců totiž neučinil žádná samostatná skutková zjištění a naprosto rezignoval na svoji roli, takže není co přezkoumávat ohledně jeho hodnocení a právních závěrů. „Skutková zjištění soudu, tedy taková zjištění, která učinil na základě provedených důkazů sám soud, jsou v napadeném rozsudku nahrazena závěrečnými řečmi obhájců, resp. obžalovaných, s tou zkratkou, že soud prvního stupně s nimi souhlasí. Takovýto přístup je u soudu prvního stupně naprosto nepřípustný,“ popsali soudci VS v odůvodnění.
Odvolací soud dále konstatoval, že soud pochybil, když se společností Metrostav jednal jako s poškozeným. Vyřešil také postavení dvou zaměstnanců Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod, u nichž došel k opačnému závěru a zavázal soud, aby v dalším řízení zkoumal jejich odpovědnost coby úředních osob z pohledu trestního zákona.
Krajský soud také bude muset znovu posoudit otázku postavení dvou obžalovaných v rámci společnosti Metrostav, a to „pro účely posouzení toho, zda v případě prokázání viny lze spáchání trestného činu společnosti Metrostav přičítat ve smyslu § 8 odst. 2 t. o. p. o., respektive, zda společnosti Metrostav skutečně svědčí zbavení se odpovědnosti ve smyslu § 8 odst. 5 t. o. p. o“.
Nalézací soud prováděl důkazy, které měl za nezákonné
Soudci Vrchního soudu v Praze se také pozastavili nad tím, proč soud provedl důkaz odposlechy, čímž strávil řadu jednacích dní. Otázku jejich zákonnosti přitom musel být schopen posoudit již v rámci přezkoumání podle § 185 tr. ř., popřípadě mohl věc vrátit státnímu zástupci k došetření, anebo vyhovět již v hlavním líčení námitkám obžalovaných, že se jedná o důkazy nezákonné. „Vrchní soud dodává, že je zcela nepochopitelné, proč soud prvního stupně prováděl dle svého vyjádření nezákonné důkazy. O motivaci k takovému jednání lze pouze spekulovat, když by mělo být nezpochybnitelné, že závěr o nezákonnosti důkazů – totiž z důvodů, které soud uvádí, musel učinit již před samotným rozhodnutím tyto důkazy provádět,“ konstatuje se v rozhodnutí.
VS oproti tomu považuje předložené odposlechy za pořízené zcela podle zákona a procesně ve věci použitelné. Revoluci ve vnímání odposlechů podle soudců přineslo rozhodnutí VS v Praze ze dne 17. 10. 2016 (sp. zn. 6 To 106/2015) ve věci Davida Ratha a spol., a s tím související doktrína „plodů z otráveného stromu“. Tento názor však byl následně překonán rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017 (č. j. 6 Tz 3/2017) a podle Hodouškova senátu VS není v projednávaném případě otrávených plodů, protože chybí onen „otrávený strom“, tedy první nezákonný příkaz k odposlechu.
VS v Praze: Použití odposlechů bylo na místě
Nasazení odposlechů bylo podle soudců VS v daném případě adekvátní jak s ohledem na charakter potenciální trestné činnosti, tak zájmu na jejím odhalení, neboť se má týkat prostředků z Evropské unie a trestné činnosti úředních osob. „Nasazení odposlechů v dané věci naprosto splňuje požadavky ať teorie konfliktu zájmů a hodnot, tak teorie tzv. testu proporcionality, a jejich použití bylo zcela namístě,“ uvedli k této otázce soudci VS.
Stejně soudci VS odmítli názor krajského soudu, že by proces pořízení odposlechů byl zatížen nezákonným postupem v podobě nedostatečného zdůvodnění. „V projednávané věci obsahují jednotlivé příkazy, event. tedy návrhy státního zástupce dostatek veškerých informací, aby bylo možné shledat povolení odposlechů, resp. jejich použití jako důkazů, naprosto zákonnými, splňujícími podmínky vhodnosti, potřebnosti i přiměřenosti,“ konstatují soudci VS.
„Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem nezbylo vrchnímu soudu, než z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), f) tr. ř. u obžalovaných, u kterých stále trestní stíhání probíhá, zrušit a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátit krajskému soudu, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Je snad zcela evidentní, že odvolací soud nemohl věc rozhodnout sám, a to vzhledem ke shora uvedeným pochybením soudu prvního stupně. Lze pouze zopakovat, že zrušení zprošťujícího rozsudku samo o sobě naprosto neznamená, že by vrchní soud mínil všechny obžalované odsoudit, stejně tak to naprosto neznamená, že nemohou být uznáni vinnými. Napadený rozsudek však neumožnil odvolacímu soudu se k této otázce vyjádřit, jak je shora odůvodněno,“ uzavírají soudci VS.
Petr Dimun
