Exekučním úhlem pohledu zavedení stravovacího paušálu napáchá mnoho škod. V oblasti exekucí přinese podle daňového experta Martina Bortlíka ze společnosti APOGEO řadu soudních sporů. Nebude totiž jasné, jak v rámci exekučních srážek s takovým příspěvkem nakládat. paušál již schválili poslanci, nyní míří k posouzení do Senátu.
Sněmovna schválila společně s daňovým balíčkem takzvaný stravovací paušál jako alternativu k současným stravenkám. Zákon nyní posoudí Senát. Odborníci varují, že novinka může v oblasti exekucí přinést řadu soudních sporů. Proč?
Předně je nutné uvést, že změna zákona o daních z příjmů je typickým příkladem politického (zřejmě i jiného) zadání, které se vůbec nepovedlo. Mediálně prezentovaným důvodem je velká empatie a soucítění MF ČR s těmi zaměstnanci, kterým není jejich zaměstnavateli poskytováno závodní stravování či stravenky. Nutno říci, že tento dobrodinský čin bude po zásluze potrestán prostřednictvím odhadovaného negativního dopadu do státního rozpočtu ve výši 20 mld Kč. Nedokážu si totiž představit zaměstnavatele, který by této lákavé nabídky ke zvýšení mzdy zaměstnance, pro kterého stravovací paušál bude do výše 1500,- Kč měsíčně osvobozen od daně a odvodů na sociální a zdravotní pojištění, a pro zaměstnavatele v plné výši daňovým nákladem.
Skutečný důvod zavedení stravovací paušálu je možné dohledat v důvodové zprávě k návrhu změny zákona o daních z příjmů. Pokud byste měli pocit, že čtete scénář k některému z dílů „Šťastného pondělí“ Jindřicha Šídla, nikoliv. Toto odůvodnění pochází z pera MF. Vlastní úsudek však nechám na čtenáři: „Ani stravenky však nejsou zcela optimální variantou, a to především kvůli nákladům spojeným s provizemi stravenkovým společnostem. Tyto společnosti, často sídlící mimo Českou republiku, pak své zisky odvádějí do zahraničí, čímž dochází k nežádoucímu odlivu zisků z České republiky. Tyto společnosti rovněž prosperují z omezené platnosti stravenek. Hodnota takto zneplatněných stravenek totiž nezůstává zaměstnanci, ale stává se příjmem stravenkových společností. Stravenky ani přes administrativní náročnost a transakční náklady nezaručují, že budou využity na stravovací službu nebo uhrazení nákupu potravin. A pokud je za ně pořízena stravovací služba nebo potraviny, nezaručují, že budou konzumovány zaměstnancem, kterému byl příslušný příspěvek na stravování poskytnut (např. „rodinné nákupy“). Rovněž nelze vyloučit, aby obchodník, který přijímá stravenky, tyto následně dále nepoužíval k úhradě svých nákupů. Využití stravenek k pravidelnému stravování zaměstnance prostřednictvím restaurační služby mnohdy naráží na problém, že stravenky nelze použít v každé restauraci. Jiné způsoby využití stravenek, např. domácí příprava stravy nakoupené za stravenky a donášení do práce, pak mohou narážet na jiné problémy na straně zaměstnavatele (nedostupnost ledničky nebo kuchyňky apod.).“
Podle vás má tedy zavedení stravovacího paušálu politickou motivaci?
Budu-li vycházet z veřejně dostupného znění předmětného sněmovního tisku, aniž bych příliš zabíhal do detailů a tím duplikoval stanovisko firemního právníka, důrazně apeluji na to, aby ve stávajícím znění novela schválena nebyla. Vyřeší se jí sice líbivé politické PR téma paní ministryně (nesčetněkrát jsme v médiích všichni slyšeli, že stávající strádající „milion zaměstnanců“ se konečně bude moci najíst) a zaměstnavatelé, ovšem budou-li chtít a mít na to finance, budou poskytovat peněžitý příspěvek na stravování zaměstnancům, který bude do zákonem stanovené hranice daňově uznatelným výdajem na jejich straně a osvobozen na straně onoho zaměstnance. Exekučním úhlem pohledu však napáchá mnoho škod. V oblasti exekucí přinese penzum soudních sporů, jimž bude přecházet obava a nejistota zaměstnavatelů, resp. jejich mzdových účetních, jak v rámci exekučních srážek s takovým příspěvkem nakládat. Všichni se nepochybně shodneme na tom, že stojíc u zrodu právního předpisu, je nebetyčný nerozum přijímat jej ve znění, o kterém již v této fázi víme, že vyvolá právní nejistotu a bude následovat několikaleté období, než bude právní norma vyložena soudem a než bude možné hovořit o ustálené judikatuře. Po tuto dobu bych v kůži mzdových účetních být nechtěl. Předkladatelé právní normy a další zainteresovaní by měli vyvinout veškerou možnou aktivitu k tomu, aby vznikl právní předpis jasný, bez mezer, bez možnosti několikerého výkladu.
Peněžitý příspěvek nebude širším výkladem spadat mezi peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním. Nebude docházet k manipulaci s výší mzdy a stravovacího paušálu?
Tímto výkladem by na první pohled, bez ohledu na jeho výši nebyl exekucí srážkami ze mzdy postižitelný. Na druhý pohled však nutně vznikne problém možného obcházení zákona v tom smyslu, že zaměstnavatel zaměstnanci, který exekuci již čelí, případně ji předvídá, upraví mzdu tak, dovedu-li to ad absurdum, že 15 000 Kč bude mzda jako taková a 20 000 Kč bude příspěvek na stravování (ano, budou si vědomi daňových úlev pouze do zákonem o daních z příjmů stanovené hranice, respektujíc, že nad tuto hranici nesou daňové zatížení). Potom sice čistě výkladem občanského soudního řádu, pokud by peněžitý příspěvek na stravování nepatřil širším výkladem mezi tyto příjmy, nebyl exekvovatelný. Troufám si však tvrdit, že každý soud by musel shledat rozpor s dobrými mravy, obcházení zákona a čistý úmysl vyhnout se plnění exekvovaného závazku. Potom by musel určit, že nad jistou hranici (je otázkou, zda by tato hranice kopírovala hranici nastavenou zákonem o daních z příjmů, či by byla její hladina jinde), která již neplní svůj účel, kterým je zajištění nejčastěji poledního menu pro zaměstnance, tento peněžitý příspěvek na stravování již exekvovatelný bude. Jednoduše proto, že nad takovou hranici již ve své podstatě příspěvkem na stravování fakticky není.
Co to bude v praxi znamenat?
Bystrý exekutor nebo svých práv bdělý věřitel, s dostatkem financí na soudní řízení a osobní odvahy, aby zažaloval chudáka zaměstnavatele (který svou nevoli zaměří na mzdovou účetní, která čistě dle dikce zákona a jeho nabízejícího se výkladu, nepovažovala s velkou vnitřní nejistotou, mnohahodinovými telefonáty po známých advokátech a jiných spřátelených mzdových účetních, aniž by obdržela jednoznačný názor, tento peněžitý příspěvek na stravování za exekvovatelný příjem), že nesprávně spočítal částku, která má být ze mzdy povinného zaměstnance sražena. Mnohem (a to mnohem s výrazným vykřičníkem) složitější situace pak nastane tam, kde to nebude absurdní poměr 15 000 Kč mzda a 20 000 Kč příspěvek na stravování, ale tam, kde takto hranice bude méně vyzývavá, ne tolik bijící na první pohled do očí. V takových případech, kde bude věřitel přicházet měsíčně o „zanedbatelnou částku“ umělým navýšením příspěvku na stravování na úkor mzdy. Bude složité takovou situaci vůbec rozpoznat, nadto z hlediska procesní ekonomie nebude pravděpodobně zažalována.
Peněžitý příspěvek na stravování bude spadat mezi peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním. Bude tím pádem postižitelný exekuční srážkou?
Pak by na první pohled, bez ohledu na jeho výši, byl exekucí srážkami ze mzdy postižitelný. Opět by však, dle mého názoru nutně následovalo období, kdy by taková postižitelnost byla podrobena kritickému soudnímu oku. Pokud by tedy exekucí stižení zaměstnanci měli dostatek právního povědomí, peněz na právní zastoupení a osobní odvahy na to, zpochybnit výši provedené exekuční srážky ze mzdy. Soud by dle mého názoru musel vyslovit účelové určení takového peněžitého příspěvku, a tedy jeho ochranu před exekucí, jelikož má být použit právě a jen ke stanovenému účelu, a to stravování zaměstnance v průběhu pracovní směny. Obdobně jako v předchozí odpovědi by soud nutně musel stanovit nějakou hranici, která je co do výše peněžitého příspěvku na stravování chráněna, a tedy exekučně nepostižitelná a jeho postižitelnost pouze nad tuto hranici.
Co to podle vás může znamenat pro osoby v exekuci?
Pro zaměstnance, podobně jako zaměstnavatele, je to jednoznačně nejistota v tom, zda stravovací paušál bude považován za exekvovatelný příjem či nikoliv. Pokud tomu tak bude, zaměstnanec de facto o příspěvek na stravování přijde. Je tu však alternativa stravenek. Pokud by stravovací paušál za exekvovatelný příjem považován nebyl, otevírá se tu prostor pro dohodu zaměstnance se zaměstnavatelem k přesunutí části mzdy právě do stravovacího paušálu. To se týká i budoucích zvýšení mzdy zaměstnance, která se v jeho vlastním zájmu nebude promítat do mzdy, ale právě do stravovacího paušálu. Určit hranici obcházení zákona ve vazbě na výši stravovacího paušálu, který bude pro soud ještě akceptovatelný, však za současné navrhované právní úpravy určí až rozhodovací praxe. Do té doby však bude převládat nejistota na všech stranách s rapidním nárůstem možných soudních pří.
Neměla by být společně s daňovým balíčkem novelizována příslušná ustanovení občanského soudního řádu v oblasti výkonu rozhodnutí?
To, zda peněžitý příspěvek na stravování bude nebo nebude považován za příjem dle ustanovení § 299 občanského soudního řádu, tedy za peněžité plnění věrnostní nebo stabilizační povahy, je těžké předvídat. Několikeré argumenty mohou svědčit pro jeho postižitelnost, jiné opačně. Ať tak či onak, následným soudním sporům se problematika nevyhne. Opravdu je záměr nastolit takový právní stav a tuto nejistotu přenášet v první linii na ony mzdové účetní, které fakticky realizují výpočet částek, které mají být povinnému exekučně ze mzdy sraženy? Vytvářet řadu problematických výkladů a přinášet soudům, již dnes dostatečně vytíženým, nebojím se říci zahlceným, práci? Závěrem lze tedy shrnout, že bez současné novelizace ideálně ustanovení občanského soudního řádu ohledně výkonu rozhodnutí, kde by bylo najisto postaveno, zda je či není tento peněžitý příspěvek na stravování exekučně postižitelný a v jaké jeho výši. V navrhovaném znění přinese více škod než užitku.
(epa)
