Státní zástupce v závěrečné řeči rezignoval a nenavrhl Janě Nečasové, Petru Nečasovi a Romanu Bočkovi žádný trest. Policie nedodala důkazy, že se staly činy, ze kterých byli dotyční obžalovaní. Soudkyně Okresního soudu v Ostravě porušila zákon, když povolila tzv. „velrybaření“. Tyto závěry učinil Obvodní soud pro Prahu 1 v případu „trafik“ tří poslanců na základě výsledku policejní práce, po osmi letech od nasazení odposlechů, sledování, domovních prohlídek bytů a domů i razii na Úřadu vlády.
Kdo přečte sedmdesát šest hustě popsaných stran rozsudku ze srpna letošního roku dozví se, jak obrovské penzum dokladů a dokumentů bylo shromážděno a jak velké množství poslanců, funkcionářů, státních úředníků, politiků, manažerů známých i neznámých jmen bylo vyslýcháno.
Lze se dozvědět, kdo komu telefonoval, kdo je čí spolužák nebo soused nebo jaký bere plat. Ovšem výsledkem pro trestní řízení je, že nikdo žádnou korupci ani výměnu trafik za hlasování ve sněmovně nepotvrdil ani nenaznačil. Rozsudek má Česká justice k dispozici.
Práce ÚOOZ přináší vážné otázky
Tahle drahá vycpávka případu se nakonec stala důkazem o tom, že činy, pro které byli Nečasovi obžalováni, se nestaly: „Ve věci v podstatě všichni slyšení svědci i listinné důkazy potvrzují obhajobu všech tří obžalovaných, že se skutek, který je obžalovaným kladen za vinu nestal, přičemž někteří slyšení svědci shodně uvedli, že nic o celém případu neví, nebo uvedli, že se o tom dozvěděli z médií. V této souvislosti je třeba uvést, že jen stěží lze uvěřit tomu, že by všichni slyšení svědci, se domluvili a vypovídali shodným způsobem o tom, že žádné úplatky ve formě nabídky výhodné pracovní pozice ze strany obžalovaných k tzv. rebelujícím poslancům – Fuksovi, Tluchořovi a Šnajdrovi neproběhly,“ stojí v samém závěru rozsudku.
Se vší vážností je třeba se ptát, jaká byla policejní strategie případu, kdo a s jakým účelem ji vytvářel a z čeho vycházel. Nedozvíme se ani to, zda bylo dále nějak naloženo se šetřením firmy Health Key, která nevyvíjí žádnou činnost, nemá zaměstnance ani tržby a náklady, a jen přeposílá několikrát do měsíce miliony různým lidem bez zřejmého účelu a mimo účetnictví, jak vyplývá z citovaného finančního šetření dnes již zrušeného ÚOOZ.
Sledování a muži v restauraci
Pokud může dále něco ilustrovat způsob vyšetřování, jsou to citace výsledků sledování v rozsudku. V odůvodnění stojí například toto: „Z protokolu o sledování ze dne 9. 11. 2012 (č.l. 5151-5153) bylo soudem zjištěno, že dne 9. 11. 2012 ve 12:00 hod. přišel do restaurace v Praze v ulici U Lužického semináře Jan Chleboun, který se pozdravil s obž. Bočkem a Petrem Tluchořem, kteří již v restauraci seděli, všichni tři se následně tiše bavili. Bylo slyšet pouze to, že obž. Boček Tluchořovi položil otázky: „Přišlo ti to?“ a „A jsi s tím číslem spokojen?“, přičemž na první odpověděl Tluchoř: „Ano.“ a na druhou otázku odpověď Bc. Tluchoře slyšet nebyla. Ve 13:00 hod. přišel do restaurace Ivan Fuksa a ve 13:20 hod. Marek Šnajdr.“
„Z protokolu o sledování, CD (č.l. 6024-6047) bylo soudem zjištěno, že dne 3. 10. 2012 se v prostorách Hrzánského paláce uskutečnilo jednání mezi obž. Nečasovou a obž. Bočkem, kdy Boček byl vpuštěn do budovy v cca 12:55 hod. a v cca 13:15 hod. budovu opustil. V cca 13:30 hod. vstoupil do restaurace Vojanův dvůr a posadil se ke stolu se sedmi muži (identifikováni Petr Tluchoř, Ivan Fuksa, Jan Florián, Marek Šnajdr, Radim Fiala) a jednou ženou, kde poté probíhala živá diskuze. V cca 14:00 hod. skupinu společně opustili Ivan Fuksa a Jan Florián, ve 14:25 hod. skupinu opustil Petr Tluchoř s neidentifikovanou ženou. Obž. Boček se v restauraci pozdravil s nově příchozím Miroslavem Peltou, k Peltovi poté přisedl JUDr. Petr Šťovíček. Dále bylo zjištěno, že dne 12. 10. 2012 se konalo v prostorách Kramářovy vily jednání obž. Nečasové, obž. Nečase, obž. Bočka a Petra Tluchoře,“ uvádí popisuje mimo jiné srpnový rozsudek zjištění, která ovšem nejsou trestnými činy.
Odposlechy? Jen velrybaření
Z rozsudku vyplývá, že sami policisté si zřejmě uvědomovali, že dosud popsané jednání není trestným činem, nic neprokazuje, a proto nasadili odposlechy. Jenže trestní právo dovoluje nasadit odposlechy až na konkrétní trestný čin – nikoli proto, že policista jinak nic nezjistil. Odposlechy nelze nasadit proto, že na někoho „nic nemám“.
Ostatně, Obvodní soud pro Prahu 1 odposlechy zamítl: „Pokud se týká veškerých odposlechů založených ve spise soud rozhodl, že podle § 216 odst. 1 tr. řádu nebudou prováděny a pokud již provedeny byly, nebude k nim přihlíženo, neboť se jedná o neúčinné důkazy,“ stojí v rozsudku.
Mohlo by vás zajímat
Soud to mimo jiné zdůvodnil takto: „Soud ohledně vysvětlení pojmu subsidiarity odposlechu odkazuje v podrobnostech na judikát NS ČR sp.zn. 7 Tdo 1217/2016, který v tomto smyslu podrobně rozebírá podmínky vydání příkazu k odposlechu uvedené v ustanovení § 88 tr. řádu a se kterým se nalézací soud ztotožňuje: Subsidiarita odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu tedy spočívá mimo jiné též v tom, že poznatek orgánu činného v trestním řízení o spáchání trestného činu musí předcházet vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a že není přípustné, aby prostřednictvím nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu teprve byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila nějakého protiprávního činu.“
Výsledek po osmi letech: Soud porušil zákon, státní zástupce vzdal
S odkazem k rozhodnutí Nejvyššího soudu, u kterého si Jana Nečasová stěžovala právě na nezákonné jednání vyšetřujících orgánů, pak Obvodní soud v Praze 1 odpověděl na často používanou berličku policistů, totiž že odposlechy nenařizují oni, ale soud. „NS ČR dospěl k závěru, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 5.9.2012 sp.zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) zákon byl porušen v části týkající se navrhovatelky. Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 4.1.2013 sp.zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) zákon byl porušen, v části týkající se navrhovatelky. Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 3.5.2013 sp.zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2012) zákon byl porušen,“ stojí v rozsudku.
Vývoj případu, jeho zpracování, strategii a výsledek pak Obvodní soud pro Prahu 1 shrnul do jednoho odstavce: „Soud ale ještě považuje za nezbytné závěrem uvést, že i samotný státní zástupce ve své závěrečné řeči zcela rezignoval na hodnocení provedených důkazů ohledně otázky viny obžalovaných a vůbec nenavrhl v závěrečné řeči uložit obžalovaným jakýkoliv trest. Soud má za to, že si zřejmě státní zástupce je zcela vědom té skutečnosti, že předložené důkazy nemohou vést k závěru o vině obžalovaných, a proto podaná obžaloba nemůže obstát,“ uzavírá rozsudek Obvodní soud pro Prahu 1 po osmi letech vyšetřování a soudů.
Irena Válová
