Změkčováním podmínek pro oddlužení jsou poškozováni věřitelé a dlužníkům se přímo nabízí, aby zneužívali systém a žili na dluh, který jim stát formou oddlužení jednoduše vyřeší, míní insolvenční správce z Nového Jičína Lukáš Stoček. Oddlužení podle něj už není „za odměnu“, ale v očích dlužníků samozřejmostí. „Bez ohledu na jejich přístup před úpadkem a v průběhu řízení. Bude nutno upravit dostatečné mechanismy pro dohled nad dlužníkem a pro povinnosti dlužníka v době o schválení oddlužení,“ říká předseda Unie spolků insolvenčních správců Stoček v rozhovoru s Českou justicí o novele insolvenčního zákona.
Ve Sněmovně leží novela insolvenčního zákona. Co všechno má nově upravovat?
Meritem novely je implementace restrukturalizační směrnice, která má dát podnikatelům druhou šanci a umožnit jim oddlužení jako formu řešení jejich úpadku – vstup podnikatelům do oddlužení a sjednotit délku oddlužení na maximálně tři roky. Protože náš insolvenční zákon oddlužení podnikatelů již umožňuje, tak primárně zkracuje dobu trvání oddlužení na 3 roky u všech dlužníků, a to přestože směrnice nepožaduje zkrácení doby oddlužení u nepodnikatelů. Novela zpřesňuje výpočet splátky u podnikatele, kdy počítá s reálnými příjmy a reálnými výdaji. A také umožňuje určit zálohovou splátku se souhlasem dlužníka a po vyjádření správce z očekávaných příjmů a výdajů.
Jak je to se zamýšleným osvobozením dlužníka od splácení po třicetiprocentním uspokojení?
I toto novela řeší. Další úprava se týká konce oddlužení, kdy správce bude soudu dávat zprávu, jejímž účelem bude informovat, zda dlužník splnil předpoklady pro přiznání osvobození. A insolvenční správce také soudu sdělí, zda doporučuje rozhodnout o osvobození dlužníka nebo doporučuje zrušit schválené oddlužení. Dlužník, který řádně plnil povinnosti, bude osvobozen od placení zbytku dluhu, přestože nesplní dříve požadovanou podmínku třicetiprocentního uspokojení. Takže budou osvobozování i dlužníci, kteří budou plnit kladnou nulu. Za situace, kdy dlužníku skončí splátky a bude osvobozen, řízení stále poběží, pokud nebudou ukončeny incidenční spory a nebude zpeněžen majetek. Pokud jde o směrnicí upravovanou preventivní restrukturalizace, tak tato není předmětem této novely. Chystá se samostatný zákon.
Jaké problémy naopak připravovaná novela podle vás neřeší?
Novela v roce 2017, nazývaná odbřeměňovací, představovala snahu ulevit soudům. Stalo se tak především přesunem řady zodpovědností soudů na insolvenční správce a tedy naopak zabřemeněním správců, které ale nebylo doprovázeno ani navýšením jejich materiální podpory ani navýšením jejích pravomocí. Obdobně novela v roce 2019, nazývaná oddlužovací, znamenala zásadní snížení bariér pro vstup do oddlužení a to jak omezením formálních náležitostí návrhu na povolení oddlužení, tak prolomením hranice minimálního uspokojení 30 procent. Jestliže ale požadavky na rozsah dokumentů, které předkládá dlužník, klesly, požadavky na dokumenty, které předkládá správce po zpracování úvodní fáze oddlužení, naopak vzrostly. Navíc soud nezkoumá obsahovou správnost podkladů, které dlužník předložil.
Chcete říct, že tedy suplujete práci soudů?
Ano. Správce tak, aby dostál své povinnosti odborné péče při předání zprávy soudu, supluje úlohu sepisovatele insolvenčního návrhu. A v úvodní fázi oddlužení vedle svých povinností prověřit majetkové poměry dlužníka také prověřuje, zjišťuje a narovnává nepravdivé údaje, které o sobě dlužník tvrdil v insolvenčním návrhu. De facto tak návrh na povolení oddlužení zpracuje znovu. Ani tato navýšená pracnost správce se neprojevila v navýšení jeho materiální podpory a neřeší to ani tato novela.
Nepřipadá vám insolvenční zákon jako takový trochu otloukánek, neustále novelizovaná norma? Ale i přes tyto úpravy zůstává celá řada dílčích problémů nedořešena a i nadále existují při vstupu do oddlužení překážky, které mohou tento proces pro některé osoby učinit nedostupným, není–liž pravda?
Předně je třeba uvést, že množství novel je až nezdravé a výklad insolvenčního zákona se stává oříškem pro mnohé právníky. O ostatních ani nemluvě. Nahlas musím konstatovat, že řada novel je poplatná snaze zalíbit se dlužníkům, což se děje i nyní před volbami. Změkčováním podmínek pro oddlužení jsou poškozováni věřitelé a dlužníkům se přímo nabízí, aby zneužívali systém a žili na dluh, který jim stát formou oddlužení jednoduše vyřeší. Oddlužení již není „za odměnu“, ale v očích dlužníků samozřejmost, bez ohledu na jejich přístup před úpadkem a v průběhu řízení. Bude nutno upravit dostatečné mechanismy pro dohled nad dlužníkem a pro povinnosti dlužníka v době o schválení oddlužení.
A co lidé, kteří se topí v exekucích?
Pokud má oddlužení být zpřístupněno více dlužníkům, zejména přesně těm, kteří jsou dlouhá léta v exekucích, tak je třeba tyto dlužníky motivovat. Vidina budoucího osvobození od splátek takovou motivací není, oni totiž žijí ze dne na den. Srážka v exekuci je u běžných dluhů nižší než v oddlužení, neboť je postihována částka v rozsahu uspokojení nepřednostních pohledávek. V oddlužení pak v rozsahu pohledávek přednostních. Toto je významný rozdíl. A pozor! Mnohdy v tisícikorunách, pro který nemusí být oddlužení pro řadu dlužníků atraktivní. Pokud by se tento rozdíl srovnal, nebudou dlužníci zůstávat v exekucích, které jsou pro dlužníky ekonomicky zajímavější. Další motivací je jiné nastavení podmínek pro zachování majetku dlužníku, i když přesahuje hodnotu 25 tisíc korun a musely by se zpeněžovat. Jde zejména o auta, které dlužník potřebuje pro běžný denní život, obsluhu dětí a dojíždění do zaměstnání. Máme zkušenost jako sepisovatelé návrhu, že dlužník, když zjistí, že by mu správce auto nebo jiný majetek vzal, návrh nepodá.
Bude podle vás toto samostatně stačit?
Srovnání srážek v oddlužení a exekuci je jedna možnost. Je třeba odstranit i další bariéru pro vstup do oddlužení u nízkopříjmových dlužníků tak, aby bylo splněno pravidlo 1+1. Tedy že minimální výše splátky v oddlužení bude, zjednodušeně řečeno, dvojnásobek měsíční odměny správce. Řešením by bylo zavedení právního rámce pro možnost dlužníka dobrovolně platit do oddlužení splátky ze své nezabavitelné částky tak, aby bylo splněno toto ekonomické kritérium 1+1. A dlužník by pak nemusel shánět příjem ve formě daru.
Chcete mít více pravomocí?
Ano. Několik let voláme po zvýšení pravomoci ve formě práva nahlížet do jednotlivých registrů – evidence obyvatel, evidence smluv stavebního spoření a penzijního připojištění, zdravotního a důchodového pojištění, evidence motorových vozidel. Tak, jak to mají exekutoři. Dosud musíme všechny obesílat a s prosíkem čekat, kdo a kdy nám odpoví. Toto není efektivní. O rychlosti nemluvě.
Obdobné je to u doručování. Z pozice orgánu veřejné moci nemůžeme doručovat do datových schránek všech osob, takže jsou časové a finanční náklady na doručování.
Nejsou některé úkony zbytečné, jako například prohlídky u „po uši“ zadlužených?
Ptáte se dobře. Řada správců se ještě psychicky nesrovnala s povinností provést prohlídku obydlí i v případě, kdy dlužník je řadu let v exekucích a doma se mu střídaly různé exekutorské úřady, a je zjevné, že doma stejně nic neobjevíme. V tomto a obdobných případech by od prohlídky obydlí mohl mít správce právo upustit, aniž by musel mít pokyn soudu. Obdobně je to u posudků, kdy je po nás požadován znalecký posudek i na naprosto bezcenné nemovitostí.
Zkrácení délky může přinést nižší uspokojení věřitelů
Jak smýšlíte o rychlosti oddlužení?
Já osobně bych rychlost oddlužení nepreferoval. Protože zkrácení délky řízení bude mnohdy znamenat nižší uspokojení věřitelů, což by neměla být základní motivace zkrácení doby oddlužení. Hned první zásada insolvenčního řízení je, že řízení má být vedeno tak, aby se dosáhlo co nejvyššího uspokojení věřitelů. Zkrácením doby oddlužení se to doopravdy nedosáhne.
Obrovský dopad může přinést doba postcovidová, kdy se řada lidí dostane do dluhové pasti. Nejde jen o klasické půjčky, ale tentokrát možná ve velkém i o hypotéky, podnikatele např. z pohostinské branže, kteří investovali do svých provozoven nemalé peníze. Řeší novela insolvenčního zákona i tento problém? Jak to budou mít například lidé, kteří nebudou schopni splácet hypotéky a hrozí jim akutně ztráta střechy nad hlavou?
Toto novela neřeší, bylo to upraveno v poslední novele. Jde o takzvanou ochranu obydlí, kdy se nezpeněžuje majetek sloužící k bydlení v případě, že jeho hodnota je nižší než takzvaná laťka dle prováděcího předpisu. Stejně tak není vyloučeno, aby se dlužník s bankou dohodl na splácení úvěru například třetí osobou, a banka tak nedá souhlas se zpeněžením majetku, pokud půjde o oddlužení ve formě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Stávající znění insolvenčního zákona nevylučuje, aby podnikatel v oddlužení nadále podnikal, takže dlužník má možnost nadále svůj podnik provozovat. Pro správce to bude náročné z hlediska dohledu nad dlužníkem a z hlediska výpočtu srážky. Ale praxe ukázala, že to jde.
Nemůže se ukázat jako problém odstranění podmínky vstupu do oddlužení spočívající ve schopnosti splatit alespoň třicet procent pohledávek běžných nezajištěných věřitelů, což mělo za cíl zpřístupnit institut oddlužení širšímu okruhu poctivých dlužníků? Nebude to svádět k podvádění? Co například takzvaný forum shopping, kdy lze předpokládat, že podnikatelé disponující nadstandardním právním vědomím a příslušnými zdroji budou pro účely řešení svého úpadku vyhledávat co nejpříznivější právní režim oddlužení?
Víme, že toto vše se děje už nyní v různých formách. Správce, který řádně vykonává dohled, je schopen toto z větší části odhalit. A buď dlužníka přimět k řádnému plnění oddlužení, nebo navrhnout zrušení oddlužení. Směrnice dovoluje, aby bylo možno podnikatelům ukončit provozování podnikáním, bohužel toto ale novela nepřevzala. Já bych si totiž dokázal představit, že pokud správce bude indikovat to, co říkáte, navrhne ukončení podnikání. Na druhou stranu si dokážu představit ty problémy u podnikatelů, kteří zaměstnávají lidi a jejichž podnik je větší, než je například u samostatného malíře – natěrače. Takže zůstává důslednější kontrola účetnictví, kontrola reálných příjmů a reálných výdajů, nebo zrušení oddlužení.
Novela bohužel nevyužila možnost odchylky v případě porušování povinností ze strany podnikatele, kdy jednou ze sankcí by bylo prodloužení doby trvání oddlužení na více než tři roky. Bylo by správné, aby podnikatel jednající nepoctivě nebo se zlým úmyslem, měl sice druhou šanci, oddlužení se mu nezrušilo. Ale se sankcí delší doby trvání oddlužení, a to pět let.
Nemohou se jako problematické také ukázat takzvané „superprioritní“ pohledávky, tj. odměny a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona vzniklé po rozhodnutí o úpadku, poté pohledávka zpracovatele návrhu na povolení oddlužení, poté záloha na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty?
Tady bych problém neviděl. Pokud náklady na vstup a průběh oddlužení nejsou pokryty zálohou při podání insolvenčního návrhu, musí být hrazeny v průběhu řízení.
Jak lze efektivně kontrolovat novou obecnou povinnost dlužníka vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů, jejíž porušení může vést až ke zrušení schváleného oddlužení?
Jde to, ale je to náročné. Je třeba k tomu přistupovat individuálně, a to nejenom s ohledem na osobu dlužníka a jeho schopnosti a možnosti, ale též s ohledem na jeho bydliště. Jinak tomu bude v Mostě, jinak Mladé Boleslavi nebo v Novém Jičíně. Na tuto věc mají různé názory i soudci, například názor Rostislava Krhuta o tom, že učitelka mateřské školy, aby splnila tuto povinnost, musí jít pracovat na směny do nově vzniklého velkoskladu zahraniční firmy, je jinými soudci odmítána. Nejsem příznivce změny dlouhodobého a stabilního zaměstnání, pokud odpovídá kvalifikaci dlužníka jen proto, že nějakou dobu mají pokladní v obchodním řetězci větší mzdu, aniž bych u toho přihlédl k dalším aspektům, a to například na náklady na dojíždění do zaměstnání, rodinné okolnosti apod. Mladému muži, který pracoval na poloviční úvazek za minimální mzdu na pozici personálního ředitele pracovní agentury, jsem však změnu zaměstnání v jeho řízení nařídil.
Při analyzování struktury a charakteristiky dlužníků v novém režimu oddlužení ze statistického vzorku vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka v oddlužení podle nové právní úpravy dosahuje výše 18 256 korun. Respektive 16 630 korun, rozdělíme–li společný příjem manželů rovnoměrně mezi dvě osoby. Analýzou statistického vzorku vyplynulo, že průměrná výše dluhu dlužníka v oddlužení podle nové právní úpravy dosahuje výše 1, 54 milionu korun. Není podle vás v tomto státě něco špatně?
Bezuzdné zadlužování se je normou, ostatně sám stát jde svým občanům v této věci příkladem. Spotřebitelskému zadlužování nezabránila ani novela zákona o spotřebitelském úvěru. Tak jako je řada dlužníků závislých na omamných či psychotropních látkách – alkohol, měkké či tvrdé drogy, kouření – tak je řada dlužníků závislých na dluzích. My jen řešíme důsledky.
A ještě. Je podle vás morální důvod a právní důvod vzniku pohledávky irelevantní, jak se píše v předkládací zprávě?
Pokud bychom připustili irelevantnost morálního důvodu vzniku pohledávky, opouštíme požadavek na zkoumání nepoctivého záměru dlužníka. Je přece rozdíl, když se zadlužím v rámci podnikatelského rizika, z důvodu druhotné platební neschopnosti nebo pro neočekávaný pokles poptávky. Nebo když si půjčím na dovolenou, na televizi, druhé auto apod. Právě toto by stát měl zohlednit, například v délce trvání oddlužení. Je pro mne naprosto nepochopitelné, aby podnikatel, který se podílel na ekonomice tohoto státu a zaměstnanosti, měl stejné podmínky jako někdo, kdo prostředky využíval, a dovolím si říci, že zneužíval, jen pro vlastní potřebu. Zkušenost posledního roku mne přesvědčila o tom, že první skupina má o oddlužení opravdový zájem, spolupracuje se správcem, u druhé skupiny převažuje lehkovážný přístup a nepoctivý záměr.
Kdybyste měl jako předseda Unie spolků insolvenčních správců sám možnost navrhnout zákonné změny, jaké by to byly?
Zmínil jsem už rozšíření pravomoci pro správce nahlížením do rejstříků a doručování. Pro motivaci pro vstup do oddlužení je prioritní srovnání výpočtu srážek u exekuce a oddlužení. Dále bych určitě zavedl sankční dobu oddlužení pěti let u podnikatelů, kteří jednají nepoctivě nebo se zlým úmyslem při zadlužování nebo během oddlužení. Dále bych zavedl dobrovolnou možnost prodloužení doby oddlužení na dobu až pěti let u nepodnikatelů, kteří si délkou řízení „koupí“ nižší splátky a budou tak více motivováni.
Novelizovat by se mělo ustanovení o ohlášených společnících veřejně obchodních společností, kdy VOSka dnes může zcela nesmyslně pro řízení ustanovit jen jednoho ohlášeného společníka, čímž se vytrácí efekt spolupráce a specializace mezi jednotlivými společníky. Není důvod, proč by siVOSka nemohla rozdělit činnost, jeden společník v řízení řešit přihlášky věřitelů, druhý incidenční spory, třetí zpeněžování majetku apod. Zvláště pak, když správcem je ustanovena tato VOS a tato jako právnická osoba má práva a povinnosti, nikoliv její jednotlivý společník.
Zcela jistě bych doporučoval i zcela přepracovat úpravu likvidace pozůstalosti, kdy je zde spousta výkladových problémů. Věděli jste například, že když jako likvidační správce zpeněžím zajištěný majetek, není odměna správce nákladem zpeněžení a hradí ji stát v případě, že není jiného majetku?
Náklady rostou, odměny ne
Opravdu? Jak je to například s odměnami insolvenčních správců a jak je upravuje chystaná novela?
Rozložení pracnosti insolvenčního správce v oddlužení je nerovnoměrné. V období do schválení oddlužení, které trvá pouze několik měsíců, je objem pracnosti správce zhruba jedna polovina pracnosti za celé oddlužení. Jde o proces řady úkonů správce, který vrcholí přezkumným jednáním a zprávou pro oddlužení. Zbylá část pracnosti se rozprostře do období po schválení oddlužení a značná část práce pak je na konci oddlužení. Vedle toho odměna správce je paušální po měsících. Její výše nereflektuje ani skutečnou pracnost správce v období po schválení oddlužení, natož aby reflektovala zvýšenou pracnost úvodní fáze oddlužení před schválením oddlužení. Při každém začátku oddlužení tak správce realizuje ztrátu, kterou následně snižuje během trvání splátkového kalendáře. Pokud se oddlužení zastaví, správce svou ztrátou dotuje insolvenční systém.
A ty odměny?
V posledních letech se reálné odměny plíživě snižovaly. Jednak jejich reálnou hodnotu snížila kumulovaná inflace o zhruba 20 procent za období od roku 2009, odkdy se paušál odměny správce v oddlužení neměnil. Dále se reálné odměny snižovaly dopady opatření upravující režim oddlužení. Společné oddlužení manželů od roku 2014 představuje pro správce skoro dvojnásobnou pracnost, ale odměna je jen jednou a půl násobná. Při zastavení řízení zavedeném v roce 2017, které může nastat kdykoli tedy i při rané fázi oddlužení, není správci zaručena žádná minimální odměna. Přestože minimální nároky na pracnost jsou enormní. Zkrácení oddlužení u vybraných dlužníků – starobní a invalidní důchodci, dětští dlužníci, apod. – v roce 2019 také představuje reálné snížení odměny správce při zachování pracnosti úvodní fáze oddlužení. Návrh novely odměny neupravuje, ty jsou upraveny vyhláškou. V zákoně je jen řešen poměr mezi odměnou za přezkum přihlášky v konkursu a v oddlužení. Tady si myslím, že by se odměna za přezkum přihlášky navýšit měla, neboť přezkum přihlášek v oddlužení není méně náročný než v konkursu.
Vybavuji–li si to správně, odměny insolvenčních správců od roku 2008, nerostly, nebyly valorizovány. Jak vám oproti tomu například stouply mandatorní výdaje, náklady?
Ano, paušální odměna v oddlužení je stále 750 korun měsíčně. Paušální výdaj je stále 150 korun měsíčně. Oproti tomu se náklady zvýšily všechny. Doporučený dopis už nestojí 17 korun, ale 47 korun, nárůst skoro na trojnásobek. V roce 2008 byla dle statistických údajů ČSÚ průměrná mzda 21 887 korun v roce 2019 byla 32 923 korun, nárůst je 50 procent! Právě mzdové výdaje jsou jedním z největších výdajů správce, běžný správce potřebuje pro stávající činnost, aby dodržel zákonem a vyhláškou daným standardům, nejméně dva zaměstnance. Abych nehovořil jen ve statistických číslech – mzda jedné z mých asistentek za 8 let, co u mne pracuje, stoupla o 100 procent, k tomu má navíc stravenky a penzijní připojištění. Obdobně stoupaly nájmy apod. Takže nám významně narostly výdaje, ale odměna v oddlužení zůstala dvanáct let stejná. Spočítá někdo, o kolik se zvýšily mzdy učitelům, soudcům nebo poslancům?
Odměny správců už tak poklesly, když se délka oddlužení stahuje z pěti let na tři roky. Jak byste zákonodárcům vysvětlil a popsal náklady insolvenčního správce na jeden osobní bankrot?
Rozsah práce se sníží zkrácením doby oddlužení jen minimálně. Hlavní díl práce je na začátku a na konci oddlužení, většina činností zůstává bez ohledu na délku oddlužení. Ale zkrácením doby oddlužení ke snížení odměny o cca 40 procent. Na počátku řízení jde o lustrace majetku, zjištění základních údajů o dlužníkovi, kontrolu insolvenčního návrhu se zjištěnými skutečnostmi, přezkum přihlášek, osobní jednání s dlužníkem, přezkumné jednání, prohlídku obydlí, soupis majetkové podstaty, zprávu pro oddlužení, kontrolu maximalizace příjmů, znalecké posudky, a další činnosti. Na konci je pak zpráva o splnění oddlužení, shrnující plnění povinností dlužníkem. Mezitím zpeněžování majetku, incidenční spory, řešení dalších nepravidelných událostí jako je nemoc dlužníka, dědické řízení, řešení neplacení splátek, zastavení řízení apod. Toto vše zůstane. Jediné, co se zkrátí, je počet čtvrtletních dotazů, které činíme na dlužníka a počet vyplácených splátek; jde však o činnosti, které jsou ve svém rozsahu oproti ostatním, které zůstanou, minimální. Řešením by například bylo stanovení jednotné částky za oddlužení bez ohledu na trvání. A současně zvýšení odměny za přezkum přihlášek, neboť dnes je přezkum přihlášek v oddlužení daleko složitější než v konkursu, ale odměna je čtvrtinová.
Pokud bych mohl udělat příměr, tak by to bylo stejné jako u poslanců, kteří mají široký rozsah činností, že by se jim snížil plat o jednu třetinu jen proto, že by zákonodárný proces neobsahoval tři čtení zákona, zrušilo by se první čtení a zůstaly jen druhé a třetí čtení. Současně by jim ale zůstala veškerá ostatní rozsáhlá činnost.
Co odměny u penzistů? Tam by správci dle některých představ politiků měli jejich insolvence měli dělat správci grátis…
Doneslo se mi, že padl návrh, aby odměna u těchto osob byla nižší. Dosud jsem nezjistil motivaci k tomuto návrhu, ale zdůrazňuji, že správce vykonává u dlužníka stejnou činnost bez ohledu na to, zda jde o důchodce nebo ne. Je třeba také zvážit, že taková úvaha je mimo ústavní rámec, neboť narušuje právo na rovné zacházení. Na druhou stranu – zvážil někdo, že u oddlužení podnikatelů dojde u správce o významný nárůst pracnosti při kontrole účetnictví a stanovování výše srážky? Navrhne někdo zvýšení odměny u dlužníků podnikatelů?
Stejně jako soudce soudící rozvody má stejný plat jako soudce stejného soudu, který rozplétá složité trestní kauzy, musí mít správce stejnou odměnu u různých dlužníků.
Už jsme nakousli možný politicko–populistický záběr novely. Je tak skutečně?
Volby se blíží. Dlužníků je více než věřitelů, takže každý hlas by se mohl hodit, že? Zvýhodnění jedné skupiny povede ke znevýhodnění skupiny druhé. A nejde jen o banky a nebankovní společnosti, ale o věřitele z řad občanů a malých firem.
Jan Hrbáček
