Jsou členy chovného hejna ptáků také rodiče ptáků, i když je chovatel nikdy nevlastnil? Mají orgány právo prověřovat ptáky až na úroveň jejich prarodičů? Lze legálnost hejna posuzovat individuálně? Tyto předběžné otázky pokládá Nejvyšší správní soud Soudnímu dvoru EU v souvislosti se sporem českého chovatele o zamítnutou výjimku z obchodování pěti papoušků arů hyacintových kvůli podezřelému původu jejich prarodičů.
Spor českého chovatele byl v prosinci v ČR přerušen a anabáze vlastníka papoušků tak ani po pěti letech řízení a sporů nekončí.
Jaká jsou fakta případu? „Žalobce je chovatel papoušků. V rámci této činnosti požádal 21. 1. 2015 o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností pro pět exemplářů papouška ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthius) narozených v roce 2014 z odchovu žalobce. Správní orgán na základě stanoviska vědeckého orgánu jeho žádosti nevyhověl,“ stojí v úvodu případu, který bude muset rozhodovat až Soudní dvůr Evropské unie.
Prarodiče zabavili celníci, Vrchní soud v Praze je vrátil
Podle dalšího popisu událostí byla důvodem zamítnutí cesta, jakou se papoušci dostali do České republiky: „Správní orgán a vědecký orgán zjistily v rámci řízení o udělení výjimky následující informace o původu nyní posuzovaných papoušků. Jejich prarodiče dovezl do ČR R. F. v červnu 1993 za nestandardních okolností. Dovezl je spolu s dalšími papoušky občan Uruguaye do Bratislavy, odkud cestoval s R. F. autem do ČR. Na hranici bylo vozidlo nečekaně zastaveno celníky a prarodičovský pár byl následně R. F. zabaven správním rozhodnutím.“
Jenže to není všechno: „Toto správní rozhodnutí nicméně zrušil Vrchní soud v Praze v roce 1996. Správní orgán následně řízení zastavil a vrátil papoušky R. F. Ten prarodičovský pár následně poskytl jako výpůjčku J. T., který z něj v roce 2000 odchoval rodičovský pár – jde o sourozence ze stejné snůšky (prarodičovský pár po odchování mláďat vrátil R. F. a ten je následně předal ZOO Zlín). Od J. T. získal rodičovský pár žalobce (civilní nabývací titul není ve správní dokumentaci specifikován, platnost převodu vlastnictví však nebyla jakkoliv zpochybněna),“ stojí dále v odůvodnění usnesení o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu (NSS).
Žalobce: Orgány mohou zkoumat jen rodiče a děti
Podle usnesení NSS vědecký orgán dále posoudil nabytí papoušků žalobcem v roce 2000 jako založení chovného hejna. Orgán vědců zkoumal, zda tímto založením nebyl „porušen zejména čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, podle kterého musí být chovné hejno ,založeno v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání a způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě´.
Vědecký orgán dospěl k negativnímu stanovisku kvůli nesrovnalostem v registračních listech papoušků. Správní orgán při svém rozhodování vyšel z výše popsaného stanoviska vědeckého orgánu a výjimku neudělil, stojí v usnesení Nejvyššího správního soudu.
Žalobce se ovšem odvolal. „Zejména vznesl námitku nesprávné definice chovného hejna. Chovné hejno podle něj tvoří jen rodičovský pár a potomci, a tudíž správní orgán neměl původ prarodičů vůbec zkoumat,“ uvádí důvody usnesení NSS. Odvolací správní orgán však tuto argumentaci zamítl.
KS v Hradci Králové: Zkoumání prarodičů je přípustné
To stále není všechno: Žalobce rozhodnutí napadl u Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. „Především konstatoval, že obchod s papoušky druhu Anodorhynchus je zakázán a může být povolen jen za výjimečných okolností. Podmínky pro udělení těchto výjimek stanoví čl. 54 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, přičemž ty musí být splněny kumulativně a správní orgán musí být o jejich splnění žadatelem ubezpečen, tedy skutkový a právní stav musí být postaven zcela na jisto,“ cituje Nejvyšší správní soud z odůvodnění Krajského soudu v Hradci Králové.
Podle Krajského soudu v Hradci Králové majitel ptáků nesplnil ani jednu ze dvou dílčích podmínek, „protože prarodičovský pár byl podle obsáhlých zjištění správního orgánu dovezen do ČR v červnu 1993 za zcela nestandardních okolností“. V té době už v ČR platila úmluva CITES (ČSFR k ní přistoupila 18. 5. 1992) a „zkoumání původu chovného hejna je tak z hlediska předpisů provádějících úmluvu CITES přípustné až k prarodičovskému páru“.
Žalobce: Hejno tvoří jen ptáci konkrétního chovu
Jenže majitel papoušků trval stále na svém: „Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Považoval za nesprávný právní názor krajského soudu, že chovné hejno jsou dané exempláře, jejich rodiče a jejich prarodiče, protože jde o živočichy v chovném zařízení na území ČR, kteří jsou používáni k rozmnožování,“ shrnuje fakta Nejvyšší správní soud.
Z toho soud dovodil, že správní orgány jsou oprávněny žádat doložení původu prarodičovského páru. Podle žalobce na něj klade tento výklad nepřiměřené důkazní břemeno. Především je ale nesprávný, protože chovné hejno podle citovaného nařízení znamená všechny živočichy umístěné v zařízení žalobce, kteří jsou používáni k rozmnožování (nikoliv tedy jejich předky, chované v jiných zařízeních, popř. jinými chovateli, jako jsou prarodiče), uvádí se v usnesení Nejvyššího správního soudu.
Tento závěr žalobce dovozoval z čl. 1 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, podle nějž Chovným stádem (hejnem) se rozumějí všichni živočichové v chovném zařízení, kteří jsou používáni k rozmnožování. Chovným zařízením uvedeným v této definici se pak podle žalobce sice může rozumět jakékoliv chovné zařízení v ČR, ale vždy jen jedno konkrétní, stojí v usnesení.
Ministerstvo: Definice hejna je vedlejší, záleží, jak bylo založeno
S tím ovšem nesouhlasila druhá strana, tedy ministerstvo životního prostředí podporované orgánem vědců: „Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítl závěry žalobce ohledně výkladu chovného hejna. Upozornil na znění čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, které používá termín ,založení´ chovného hejna v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v příslušné době. Pojem založení pak zcela jasně míří do minulosti a jednoznačně odkazuje na počátek chovné linie. Protože prarodiče nyní posuzovaných papoušků byli s vysokou pravděpodobností získáni nelegálně, správní orgán po konzultaci s vědeckým orgánem nemohl být ubezpečen o legalitě způsobu, jakým bylo chovné hejno založeno. Žalovaný dále uváděl, že definice hejna je vedlejší, podstatný je způsob založení hejna,“ stojí v usnesení Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud na dalších stránkách rozebírá primární právo Evropské unie a jeho výjimky plynoucí z nařízení Komise EU jakožto i úmluvu CITES, která je transponována do nařízení Rady EU. Ukazuje se, že existují dvě definice hejna.
EU: Hejno tvoří všichni v chovném zařízení
Podle první definice hejna prováděcího nařízení Rady EU je a) chovné stádo (hejno), které bylo založeno v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání a způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. Za další pak obsahuje definici chovného hejna čl. 1 odst. 3 prováděcího nařízení: „Chovným stádem (hejnem) se rozumějí všichni živočichové v chovném zařízení, kteří jsou používáni k rozmnožování“.
Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že mezi účastníky nebylo sporu o problematickém původu prarodičovské generace, ani ohledně narození rodičovského páru v roce 2000 již v zajetí v ČR a jeho legálním převodu na žalobce. Podle názoru žalovaného nicméně problematický původ prarodičovského páru „zatěžuje“ další generace, zatímco podle žalobce se jejich „kletba“ přetrhla převodem do jeho vlastního chovu. Žalobce na druhou stranu nenapadá právní hodnocení, podle kterého se na prarodičovský pár vztahuje úmluva CITES a navazující předpisy, ani nepříznivé závěry vyplývající z aplikace těchto předpisů na prarodičovský pár.“
Druhým důvodem je podle NSS legitimní očekávání majitele ptáků. „Exempláře řádně nabyl a sám o původu prarodičovského páru v době pořízení papoušků neměl pochybnosti, protože byly tehdejšímu vlastníku vráceny na základě rozhodnutí soudu,“ uvádí NSS.
NSS: Evropská definice hejna je širší i užší a má dvojí výklad
Podle Nejvyššího správního soudu existuje evropská definice chovného hejna užší i širší. V prováděcím nařízení Rady EU pak nalezl dvě možnosti jejího výkladu. A za třetí je podle Soudu nutno zodpovědět, zda lze v případech rozhodnout individuálně tak, aby nedocházelo k předstíraným převodům ptáků.
Proto Nejvyšší správní soud přerušil řízení v České republice a položil Soudnímu dvoru Evropské unie tyto předběžné otázky:
- Jsou součástí „chovného hejna“ ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, exempláře, které jsou rodiči exemplářů chovaných příslušným chovatelem, ačkoliv ten je nikdy nevlastnil ani nedržel?
- Pokud je odpověď na první otázku taková, že rodičovské exempláře nejsou součástí chovného hejna, jsou příslušné orgány oprávněny při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, prověřovat původ těchto rodičovských exemplářů, a z něj usuzovat, zda bylo chovné hejno založeno v souladu s pravidly obsaženými v čl. 54 odst. 2 tohoto nařízení?
- Lze brát při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, na zřetel další okolnosti věci (zejména dobrá víra při převodu exemplářů a legitimní očekávání, že s jejich případnými potomky bude možné obchodovat, případně i méně přísná zákonná úprava účinná v České republice před přistoupením k Evropské unii)?
Irena Válová
