Za bezvadné označil Městský soud v Praze právní služby, které s vědomím svého školitele poskytoval městu Ž. advokátní koncipient. Nejvyšší správní soud však dal za pravdu České advokátní komoře, která má toto jednání za nelegální podnikání a neoprávněné poskytování právních služeb. Původně ČAK na podnět Transparency International zahájila s koncipientem kárné řízení, v němž mu udělila napomenutí. Koncipient se však odvolal a došel až ke kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.
Vyplývá to z rozsudku Nejvyššího správního soudu z konce listopadu 2020, který Česká advokátní komora zařadila do rubriky „Právní šmejdi“. Případ je před Nejvyšším správním soudem projednáván už podruhé. „Podnět k zahájení kárného řízení podala obecně prospěšná společnost Transparency International – Česká republika, o.p.s.,“ stojí v čerstvém rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS).
Ve zrušujícím rozsudku dospěl nyní NSS oproti městskému soudu k závěru, že“ žalobce vlastním jménem a na vlastní účet poskytoval právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 věty první zákona o advokacii, a nemohlo se proto jednat o činnost, kterou by bylo možné v souladu s čl. 15 odst. 4 etického kodexu vykonávat se souhlasem advokáta (školitele)“.
Česká advokátní komora, která je v případu žalovaná koncipientem, spolu s publikováním rozsudku upozorňuje koncipienty na jeho konkrétní body zde.
Školitel vše věděl, věc jako politickou nechtěl vzít
Co se stalo z pozice koncipienta – žalobce, shrnuje Nejvyšší správní soud v odůvodnění: „Žalobce byl osloven radním kraje odpovědným za zemědělství a životní prostředí a následně o věci jednal s místostarostou města Ž odpovědným za investice a majetek. Uzavření mandátní smlouvy bylo projednáno radou, odsouhlaseno zastupitelstvem a smlouva byla podepsána starostou. Z obsahu kárného spisu neplyne, že by žalobce přijímal pokyny od politické strany. Jeho postup zároveň odpovídal zájmu města Ž, a to v souladu s mandátní smlouvou i obecnými předpisy upravujícími právní postavení obcí. Není sporu o tom, že výsledek jeho činnosti (prodej pozemků za tržní cenu) byl pro klienta přínosem.“
Podle odůvodnění si koncipient počínal transparentně, neboť svého školitele (advokáta J.S.) o věci informoval, opakovaně ji s ním projednal a žádal o souhlas k poskytnutí právních služeb, který mu byl udělen. „Školitel věc převzít odmítl, neboť se jednalo o politicky citlivou kauzu a důvěřoval žalobci, že činnost vykoná na vysoké odborné úrovni. Podle vyjádření školitele žalobce dodržel podmínku, že činnost nenaruší jeho koncipientskou praxi a chod advokátní kanceláře, proto jeho jednání neodporovalo § 38 odst. 1 zákona o advokacii,“ stojí v rozsudku.
Koncipient využil politickou a životní zkušenost
„Postup žalobce při poskytování právních služeb městu Ž svědčí o znalosti případu a jeho právní erudici. Odbornou úroveň potvrzuje i dosažený výsledek. Neměl o ní pochybnost klient (který si jeho služby s ohledem na jeho schopnosti a zkušenosti vyžádal), ani školitel. Nadto žalobce vykonával koncipientskou praxi již od roku a při řešení případu mohl využít i svých politických a životních zkušeností,“ shrnuje obsah předešlých spisů a rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud, který byl k činnosti advokátního koncipienta benevolentní.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadla Česká advokátní komora v plném rozsahu, vyplývá z odůvodnění Nejvyššího správního soudu. „Žalobce porušil povinnosti související s přípravou advokátních koncipientů (mezi ně patří především respektování zákona o advokacii), dopustil se nelegálního podnikání. Jeho činnost byla dlouhodobá. V předchozím řízení již bylo postaveno najisto, že jeho jednání bylo soustavné, hodnotit jej jako ojedinělé tomuto závěru odporuje. Jednal úmyslně. Tvrzení, že žalobce právní služby nenabízel, není relevantní. Politická citlivost případu dokládá obtížnost, kolizi zájmů a závažnost. O způsob poskytování právních služeb v kárném řízení nešlo. Poskytování právních služeb advokátním koncipientem (byť úspěšné) stírá rozdíl mezi ním a advokátem. Osoba podatele podnětu dokládá, jakou pozornost jednání žalobce vyvolalo,“ cituje argumentaci České advokátní komory Nejvyšší správní soud.
Podle Městského soudu v Praze se totiž žalobce kárného provinění nedopustil, jelikož „stanovené povinnosti neporušil nejen závažně, nýbrž vůbe“c. S tímto závěrem se kasační soud neztotožnil, stojí v posouzení Nejvyšším správním soudem.
Kdo je oprávněn poskytovat právní služby, je nuceně členem ČAK
Jak ovšem stojí v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, právní služby jsou oprávněni poskytovat zásadně pouze advokáti a výjimky se tohoto případu netýkají. „Advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (dále jen „ČAK“), která je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů (§ 4 a § 40 odst. 2 zákona o advokacii). Každý, kdo je oprávněn poskytovat právní služby, je nuceně členem této profesní samosprávné korporace,“ stojí v odůvodnění Nejvyššího správního soudu. Právní služby nesmí poskytovat ten, kdo nesplňuje předpoklady.
„Advokátní koncipient je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátních koncipientů vedeném ČAK (§ 36 zákona o advokacii). S kvalifikovanou účastí advokátního koncipienta v ČAK jsou spojeny i zvláštní povinnosti koncipienta k profesní samosprávě,“ uvádí se dále v odůvodnění. „Přijme-li někdo roli advokátního koncipienta, znamená to tedy, že bude ctít své postavení a v jeho rámci dbát o profesionalitu svou a důstojnost advokátního stavu,“ osvětluje Nejvyšší správní soud.
Koncipient neposkytoval právní služby ziskově ani opakovaně
V projednávané věci podle NSS koncipient poskytoval právní služby „ve smyslu § 1 odst. 2 věty první zákona o advokacii, ač k tomu jako advokátní koncipient nebyl oprávněn a nejednalo se o případ, kdy právní služby může (výjimečně) poskytovat osoba odlišná od advokáta“.
Podle rozsudku činnost koncipienta sestávala z několika právních služeb (ve smyslu úkonů právní pomoci), a to „přinejmenším ze zpracování právního rozboru, zastupování v řízení před správním orgánem, zastupování v řízení před soudem, udělení právních porad a sepsání listiny, a k jejímu provedení bylo zapotřebí delší doby“. Nešlo ovšem o dlouhodobou ziskovou činnost ani o činnost opakovanou, uvádí se v rozsudku Nejvyššího správního soudu. Proto také nebyl koncipient v kárném řízení Českou advokátní komorou citelněji potrestán: „Bylo mu uloženo kárné opatření napomenutí a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč,“ uvádí se hned úvodu rozsudku.
NSS: Že o tom školitel věděl? Bezvýznamné
„Ze správního i soudního spisu je zároveň zřejmé, že okolnosti případu nebyly nijak mimořádné. Právě naopak, nevybočovaly z rámce standardního komerčního poskytování právních služeb,“ uvádí Nejvyšší správní soud.
Jak tedy už popsanou činnost hodnotí Nejvyšší správní soud? „Žalobce byl osloven s žádostí o nalezení řešení řady právních problémů spojených s výstavbou bioplynové stanice v katastrálním území Ž. S nabídkou souhlasil, s městem Ž uzavřel mandátní smlouvu a na jejím základě vlastním jménem a na vlastní účet právní služby skutečně poskytoval. V této souvislosti je bez významu, že se této činnosti ujal s vědomím svého školitele (advokáta J.S.) a byl mu k ní z jeho strany udělen písemný souhlas, neboť tím protiprávnost jednání ani závažnost porušení povinností vyloučit nelze,“ uvádí Soud doslova.
Jak dále stojí v odůvodnění, koncipient v té době vykonával koncipientskou praxi už tři roky, takže si musel být vědom toho, co činí. „Uvedené též dokládá, že jednal v úmyslu přímém,“ dodává Soud v rozsudku.
Koncipient nesmí poskytovat ani služby prospěšné
Podle Městského soudu v Praze se koncipient kárného provinění nedopustil i proto, že jeho činnost byla po odborné stránce kvalitní a pro klienta prospěšná. „Tato úvaha se však s podstatou projednávané věcí míjí. Městský soud totiž v tomto ohledu posuzoval, zda žalobce závažně porušil povinnosti plynoucí z jeho profesního postavení při poskytování právních služeb,“ stojí v rozsudku NSS.
„Vytýkané jednání však spočívalo již v samotném neoprávněném poskytování právních služeb. Městský soud se proto měl při přezkumu rozhodnutí o kárné vině omezit pouze na to, že žalobce vykonával zákonem zakázanou činnost. Zda si při ní počínal bezvadně, je pro tuto otázku bez významu,“ shledal Nejvyšší správní soud.
Soud: Bez ohledu na následek jde o činnost společensky nebezpečnou
„Jde-li o neoprávněné poskytování právních služeb, je sankcionováno již samotné jednání, s nímž zákon spojuje zásah do chráněné hodnoty (kvalifikovaného a rovného poskytování právních služeb). Jde o delikt čistě činnostní (formální), k jeho dokonání tedy postačí jednání. Následek (zasažení objektu) se proto nemusí projevit jako účinek, resp. nastane i tehdy, není-li účinek dán (např. není-li klientovi způsobena újma). Poskytnutí právních služeb osobou, která k tomu není oprávněna, je sankcionováno proto, že je podle zákona samo o sobě (typicky, abstraktně) společensky škodlivé (nebezpečné),“ upozorňuje v závěru rozsudku Nejvyšší správní soud.
Česká advokátní komora tedy dospěla ke správnému závěru stojí v rozsudku senátu NSS. Podle rozsudku se Městský soud v Praze bude muset případem zabývat znovu a v tomto dalším řízení bude vázán právním názorem kasačního soudu.
Irena Válová
