Advokát Adam Černý podal k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) další kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci žaloby na plošný zákaz pohybu bez roušky. Případ z letošního května tak stále nekončí. Městský soud totiž po jedenácti hodinách, kdy žalované opatření bylo opět ve stavu „zrušené“, opět odmítl jeho přezkum. Od srpna do listopadu zdravotnictví přijalo a poté zrušilo devět zákazů pohybu bez roušky. Soud legitimizuje zvůli, říká advokát.
O první kasační stížnosti Adama Černého z letošního června s rozsáhlou argumentací, proč má Městský soud v Praze přezkoumat nařízení ministerstva zdravotnictví o plošném zákazu pohybu bez roušek, Česká justice informovala.
V září Nejvyšší správní soud shledal Černého kasační stížnost za důvodnou a nařídil Městskému soudu v Praze připustit žalobní změny. Ministerstvo totiž svá rozhodnutí mění a ruší v řádu dnů i hodin, takže každá žaloba se nakonec vždy stane žalobou na již neexistující opatření.
Městský soud v Praze sice říjnové změny návrhu kopírující vydávaná nařízení ministerstva zdravotnictví připustil, avšak nikoli už změnu nařízení ministerstva z 18. listopadu. Černého návrh znovu odmítl, přičemž rozhodnutí soudu bylo advokátovi doručeno právě 18. listopadu 2020.
Zdravotnictví dále opatření vydává a obratem ruší
Mezitím ministerstvo zdravotnictví ve svém způsobu vydávání a rušení nařízení pokračuje: „S ohledem na skutečnost, že matérie, které se mimořádná opatření navrhována ke zrušení dotýkala, byla posléze znovu nově upravena dalším opatřením obecné povahy vydanými odpůrcem, a to mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 19. října 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37/MIN/KAN, podáním ze dne 26. 10. 2020 jsem navrhl změnu žalobního návrhu, kterou jsem se domáhal zrušení i tohoto opatření. Po přijetí dalšího mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, jsem byl nucen opětovně navrhnout změnu svého návrhu a upravit jeho petit dalším podáním doručeným soudu dne 18. listopadu 2020, k němuž ale již soud při svém rozhodnutí nepřihlížel, když téhož dne vydal touto kasační stížností napadené usnesení, které mi však bylo doručeno až po podání tohoto mého návrhu na připuštění změny původního návrhu,“ stojí v kasační stížnosti Adama Černého.
Městský soud v Praze ve svém posledním rozhodnutí nejenže odmítl přezkum, ale znovu argumentuje tím, že opatření nelze přezkoumat, neboť byla mezitím zrušena. „Městský soud sice v řízení po vrácení věci Nejvyšším správním soudem změnu návrhu na zrušení opatření obecné povahy připustil, navzdory tomu ale k věcnému přezkumu nepřistoupil a návrh odmítl s tím, že přezkumu napadených opatření brání skutečnost, že byla zrušena,“ popisuje advokát v kasační stížnosti situaci, která se již opakuje.
Honička ministerstva, advokáta a soudu v řádu hodin
„I kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této věci, z jehož závěrů měl Městský soud vycházet, bylo založeno na předpokladu, že soudní ochrana musí být poskytnuta i tehdy, dojde-li k nahrazení vydaných opatření v krátkém sledu po sobě, kdy nelze očekávat, že soud o původním opatření bude moci rozhodnout. Městský soud napadeným rozhodnutím takto vymezený předpoklad poskytnutí soudní ochrany nenaplnil, když k věcnému přezkumu nepřistoupil pro zrušení i posledně napadeného opatření jen několik hodin poté, co nabylo účinnost další odpůrcem přijaté opatření, které jsem přitom rovněž u soudu napadl, a to hned v první den jeho účinnosti v dopoledních hodinách,“ stojí v nové kasační stížnosti.
Poslední nařízení ministerstva zdravotnictví, které bylo obratem zrušeno, kvůli čemuž Městský soud v Praze žalobu odmítl, bylo zrušeno pouze 11,2 hodiny, vyplývá z textu kasační stížnosti. Advokát ho v řádu hodin nestihl napadnout, ale soud stihl zamítnout jeho žalobu.
Advokát: Ministerstvo se dopouští stále stejných nezákonností
Poté advokát Adam Černý Nejvyššímu správnímu soudu píše: „Jsem si vědom recentního přístupu Nejvyššího správního soudu k otázce abstraktního přezkumu zrušených mimořádných opatření odpůrce a odmítání pouze deklaratorního rozhodování o zákonnosti opatření obecné povahy po jeho zrušení. Tyto judikatorní závěry se však opírají o předchozí rozhodovací praxi jak Nejvyššího správního soudu, tak Ústavního soudu ČR, které však byly utvářené v době, kdy nebylo možné ani předpokládat jak výjimečná a bezprecedentní situace při přijímání opatření obecné povahy zásadním způsobem ovlivňujícím život celé společnosti mohou nastat.“
„Výjimečnost nynější situace by ale dle mého názoru měla vést k překonání těchto závěrů a novému posouzení možnosti poskytnutí ochrany práv jednotlivců před možnou svévolí rozhodování výkonné moci prostřednictvím opatření obecné povahy při řešení epidemiologické situace,“ pokračuje advokát s tím, že další trvání na tom, aby byl umožněn přezkum pouze posledního aktuálně účinného opatření, je trvání na formalismu ve výjimečných okolnostech.
Zvláště, kdy ministerstvo přistupuje k opatřením stále stejně včetně totožných odůvodnění jako k těm opatřením, která již byla soudem shledána jako nezákonná, dodává advokát.
Ministerstvo zdravotnictví zrušilo zrušené
Jak vyplývá z textu kasační stížnosti, ministerstvo zdravotnictví například dne 16. 11. 2020 vydalo mimořádné opatření, „v němž ke zrušení soudem zrušeného rozhodnutí přistoupilo samo a materiálně přitom upravilo problematiku zákazu pohybu a pobytu bez ochrany dýchacích cest obdobně jako v předešlém opatření, jež bylo předmětem věcného přezkumu a bylo shledáno nezákonným“.
„Účel řízení o zrušení opatření obecné povahy v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s. nelze redukovat pouze na zrušení napadeného opatření. Jeho účelem je též možnost domoci se poskytnutí soudní ochrany před zásahem do subjektivních práv ze strany výkonné moci v situacích, kdy jinými prostředky obrany nedisponuje,“ upozorňuje advokát v kasační stížnosti.
Podle advokáta rozhodovací soudní praxe ve věcech soudního přezkumu opatření obecné povahy vydaných v reakci na pandemii koronaviru, ve smyslu které se nepřipouští přezkum již zrušených opatření obecné povahy, která byla zrušena samotným orgánem, který je vydal, neodpovídá principům materiálního právního státu a garanci soudní ochrany před zásahem výkonné moci do subjektivních práv.
Soud legitimizuje do budoucna svévoli státu
Poté advokát znovu Nejvyšší správní soud upozorňuje na jednání soudu: „Městský soud se vůbec nevypořádal se skutečností, že odpůrce neustálé přijímal další nová opatření, zakazující pohyb a pobyt bez ochrany dýchacích cest, a zrušoval opatření předchozí, dokonce zrušil i opatření, o zrušení kterého rozhodl po věcném přezkumu soud a přijal ,nové´ opatření s totožnou vadou, ve které byla nezákonnost shledána,“ uvádí doslova Adam Černý v kasační stížnosti.
„Jenom v průběhu posledních tří měsíců před (od 19. 8. 2020 do 20. 11.2020) odpůrce postupně v návaznosti na sebe vydal devět mimořádných opatření zakazujících pohyb a pobyt bez ochrany dýchacích cest, v nichž postupně modifikoval podmínky, na které se tento zákaz vztahuje a též upravoval výjimky z něj, přičemž v podstatě zásah do subjektivních práv postupně pořád zpřísňoval, avšak odůvodnění všech těchto opatření bylo v podstatě totožné,“ shrnuje Adam Černý s tím, že Městský soud v Praze svým rozhodnutím odmítl poskytnout soudní ochranu před touto zvůlí.
Tím podle Adama Černého legitimuje státní zvůli: „Uvedený přístup v podstatě legitimuje (a to i do budoucna) svévoli odpůrce (i jiných správních orgánů) při vydávání opatření obecné povahy a vylučuje soudní přezkum a odpovědnost za případnou nezákonnost zásahů do práv jednotlivců opatřeními obecné povahy v situaci, kdy tyto budou platit pouze krátkou dobu, ve které nebude možné v době jejich platnosti a účinnosti o nezákonnosti rozhodnout,“ uvádí advokát s návrhem na zrušení výroku Městského soudu v Praze a s návrhem na vrácení případu k dalšímu řízení.
Irena Válová
