Ústavní soud se zastal invalidní ženy a jejího syna, po kterých banka žádá miliony korun. Před časem spolupodepsali úvěr pro ženina bývalého manžela, který pak přestal splácet. Případem se musí znovu zabývat Krajský soud v Českých Budějovicích, měl by se zamyslet také nad tím, zda výkon práva není v rozporu s dobrými mravy a zda neexistují jiné možnosti uspokojení pohledávky. Nález je dostupný na webu soudu.
Žena, pisatelka stížnosti, je invalidní důchodkyně. V době, kdy měla vážné zdravotní problémy, si její manžel přivedl do společné domácnosti novou partnerku. Žena proto dům opustila. Po pár měsících se ale znovu vrátila, manžel totiž tvrdil, že s ní chce znovu žít. Právě tehdy ženu i jejího syna požádal, aby spolu s ním podepsali smlouvu o úvěru na rekonstrukci domu.
Žena i její syn žádosti vyhověli, jejich podpis se tedy objevil na smlouvě o pětimilionovém úvěru. Následně muž vzal manželku na dovolenou do zahraničí, kde ji opustil. V zahraničí ji nechal bez peněz, několik dní musela pomáhat v restauraci, aby si vydělala na cestu zpět. Posléze se manželé rozvedli.
Muž z úvěru splatil do března 2014 necelých 350.000 korun. Následně požádal o osobní bankrot. Banka později vyzvala ženu s jejím synem jako spoludlužníky k zaplacení zbývající části úvěru, později na ně podala také žalobu. Domáhala se částky, která narostla na více než šest milionů korun.
Okresní soud v Písku žalobu zamítl s vysvětlením, že nárok banky je sice oprávněný, ale výkon práva by byl v rozporu s dobrými mravy, protože příjemce úvěru spoludlužníky zneužil ve svůj prospěch, banka situaci dostatečně neprověřila a pohledávka je částečně zajištěná domem.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žena se synem neuspěli ani u Nejvyššího soudu, proto podali ústavní stížnost, které dnes vyhověl senát se zpravodajem Pavlem Šámalem.
Ústavní soud nepředjímá celkový výsledek sporu, případem se musí znovu zabývat krajský soud. Neměl by se ale soustředit výhradně na to, zda je nárok banky oprávněný, ale také na to, zda neexistují jiné možnosti uspokojení pohledávky. „Obecné soudy rovněž nebudou moci soustředit svoje úvahy jen k okolnostem majícím původ výhradně mezi stěžovateli a věřitelkou, ale budou se muset vypořádat i s uvedenými okolnostmi mezi samotnými spoludlužníky,“ stojí v nálezu.
(čtk)
