10Městský soud v Praze (MS) zamítl návrh na vydání předběžného opatření v řízení o návrhu na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví (MZD) ohledně nošení ochranných prostředků dýchacích cest (roušek). Navrhovatelka žádala soud, aby do rozhodnutí zakázal ministerstvu zasahovat do jejích práv z důvodu jejího zdravotního stavu a postižení.
Navrhovatelka, zastoupená advokátem Davidem Zahumenským, se od srpna domáhá zrušení mimořádného opatření MZD z 19. srpna, které se týkalo nošení roušek. Vzhledem k tomu, že ministerstvo toto opatření v rychlém sledu rušilo a nahrazovalo vždy opatřením novým, připustil soud minul týden změnu návrhu.
Aktuální zamítavé rozhodnutí devátého senátu MS v Praze v čele s předsedkyní Naděždou Řehákovou se týká návrhu na vydání předběžného opatření, kterým se navrhovatelka domáhá, aby jím soud zamezil zásahu do svých práv coby osoby zdravotně handicapované. Opatření MZD totiž údajně nemá pro její zdravotní situaci výjimku. Zároveň žádá, aby soud MZD uložil předběžným opařením toto opaření změnit tak, aby se na ni nevztahovalo.
Soud, jak již bylo uvedeno, návrh zamítl, a to ze dvou důvodů. Předně se navrhovatelka fakticky domáhá podle názoru soudu odkladu účinku dle §73 soudního řádu správního. „Tato úprava je z hlediska ochrany zásahu do práv žalobce nejbližší i ochraně, kterou požaduje navrhovatelka, neboť tvrdí zásah do svých práv pro hrozící vážnou újmu způsobenou opatřením obecné povahy, které je rozhodnutím správního orgánu sui generis,“ konstatuje soud v odůvodnění. Je tak třeba podle soudu postupovat i přesto, že právní úprava řízení o přezkumu opatření obecné povahy institut odkladného účinku návrhu neobsahuje, neboť „soud má za to, že pro smysl ochrany jednotlivce proti zásahu správního orgánu, jako je tomu u žaloby na přezkum rozhodnutí, je třeba postupovat u posouzení opatření obecné povahy obdobně v intencích podmínek platících pro odkladný účinek žaloby“.
Podle soudu se totiž navrhovatelka v podstatě domáhá, aby se na ni opatření MZD nevztahovalo, když v něm není stanovena konkrétní výjimka pro její zdravotní stav. „V uvedeném se návrh na vydání předběžného opatření pro její osobní poměry nemíjí se smyslem odkladného účinku žaloby, jehož se mohou domáhat adresáti rozhodnutí pro hrozící vážnou újmu, tedy stav, který má na mysli i ust. § 38 odst. 1 v institutu předběžného opatření,“ vysvětluje soud.
Ten však zároveň připomíná, že opatření obecné povahy je specifický institut, v němž se konkrétní individuální zájmy střetávají s veřejným zájmem. A právě dopad na tento veřejný zájem je nutné posuzovat v tomto případně obdobně, jako je tomu při posuzování odkladného účinku u individuálního správního aktu. „Z důvodu povahy předběžného opatření, které má z části povahu právního předpisu, tak nejsou dány podmínky jen pro posouzení individuálního zájmu jednotlivce (hrozící vážné újmy tomuto jednotlivci) a eliminovat aspekty veřejného zájmu, které už opatření obecné povahy v sobě nese,“ konstatuje soud první důvod, proč návrhu nevyhověl.
Tím druhým důvodem, proč soud vydal zamítavé rozhodnutí, je skutečnost, že pokud by návrhu vyhověl, musel by stávající opatření negovat, a tedy fakticky rozhodnout ve věci samé. „Účelem předběžného opatření je odvrátit hrozící závažnou újmu zatímním opatřením, které do skončení soudního řízení ochrání účastníka, avšak, a to zejména v tomto případě, nemůže nahrazovat tentýž výsledek, který je požadován v návrhu. Žalobkyně tak v podstatě do skončení řízení o podané žalobě nemůže legitimně požadovat, aby pro její osobu opatření obecné povahy neplatilo, může toliko bránit svá práva v konkrétní situaci kolize s dodržováním tohoto opatření a z důvodů, které prokazatelně doloží, a to s účinky vylučujícími případný postih v sankčním řízení,“ uvedl soud v rozhodnutí.
V něm zároveň vyjádřil přesvědčení, že disponuje-li navrhovatelka lékařskou zprávou o svém zdravotním stavu, je možné k tomu v rámci případného správního řízení s ní ohledně nenošení roušky přihlédnout a neuložit trest. „Situace navrhovatelky je tedy řešitelná jinou, individuální a čitelnou právní cestou, která jí umožňuje svobodu pohybu, ani než cestou zrušení napadeného opatření, které by znamenalo již rozhodnutí v meritu věci, a které by se tak dotklo práv a zájmů všech dalších osob, které jeho zrušení nepožadují,“ uzavřel soud.
Petr Dimun
