Nejvyšší soud (NS) podal Ústavnímu soudu (ÚS) návrh na zrušení části insolvenčního zákona, která zavedla povinnou zálohu při podání insolvenčního návrhu. Podle soudců NS se totiž jedná o ustanovení, které mj. upírá některým navrhovatelům právo na přístup k soudu.
K závěru, že § 108 odst. 1. insolvenčního zákona je v rozporu s Ústavou zaručenými právy, dospěl senát NS v čele se soudcem Zdeňkem Krčmářem, a to při posuzování dovolání v jedné insolvenční věci.
Napadené ustanovení se do insolvenčního zákona dostalo novelou v roce 2017 a mělo za cíl zamezit tzv. šikanózním návrhům. Zavádí totiž povinné zálohy pro věřitele, a to ve výši 50 tisíc v případě, že návrh směřuje proti podnikající právnické osobě a ve výši 10 tisíc Kč u návrhů směřujících proti nepodnikající právnické osobě či fyzické osobě. Své pochybnosti o tomto ustanovení soudce Krčmář zmínil již krátce poté, co novela vstoupila v platnost v rozhovoru pro Českou justici.
Podle soudce Krčmáře, který je pod návrhem za NS podepsán, se předně nejedná o zálohu, která má pokrýt náklady spojené s řízením, ale o „quasi zálohu“, jejímž smyslem má být i podle předkladatele odradit část věřitelů od podání návrhu. V případě, že ji věřitel neuhradí, musí soud bez výjimky řízení zastavit, a to bez ohledu na kvalitu pohledávky či majetkové poměry věřitele, navíc s hrozbou pokuty až do výše 500 tisíc. Kč. „O tom, že prostá nezpůsobilost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení detekuje pokus o podání šikanózního návrhu, lze s úspěchem pochybovat,“ uvádí k tomu v návrhu Krčmář.
Za sporné a „ústavně podezřelé“ považuje soudce Krčmář i to, že novela rozdělila dlužníky do kategorií, z nichž někteří mají být před šikanózními návrhy chráněni více a jiní méně, což se má odrážet ve výši povinné zálohy. Obdobně se pozastavuje nad tím, že jsou z povinnosti uhradit zálohu vyjmuti spotřebitelé, neboť i takový insolvenční návrh se může stát nástrojem konkurenčního boje.
Petr Dimun
