Advokát lobbisty Ivo Rittiga a bývalého spolumajitele papírny Neograph Jana Janků Vlastimil Rampula žádá, aby pražský Městský soud vyslechl v kauze Dopravního podniku také bývalého ředitele nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého a nového vlastníka papírny Neograph (dnes Security Paper Mill) Michaela Brodu. V aktuálním soudním řízení tak reaguje na pokyn Vrchního soudu v Praze. Odvolací senát v červnu částečně zrušil osvobozující rozsudek a nařídil provedení dalších důkazů.
Před pražským Městským soudem by mohl po čase opět stanout odsouzený bývalý ředitel nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý. Tentokrát ovšem ne jako obžalovaný, ale jako svědek v kauze pražského Dopravního podniku. Tu soud projednává podruhé, poté co osvobozující rozsudek nad necelou dvacítkou obžalovaných zrušil pražský Vrchní soud a nařídil provedení dalších důkazů.
Dbalého výslech žádá obhájce lobbisty Ivo Rittiga a bývalého spolumajitele papírny Neograph Jana Janků Vlastimil Rampula. Zároveň soud vyzval k tomu, ať vyslechne také nového vlastníka papírny Neograph (dnes Security Paper Mill) Michaela Brodu.
„S ohledem na důkazy provedené ve dnech 7. – 11. 9. 2020 navrhuji provést jako důkaz v dalším hlavním líčení výslech svědků MUDr. Vladimíra Dbalého (k okolnostem vzniku a obsahu elektronického souboru Director´s Diary) a Michaela Brodu (k ekonomické situaci společnosti Neograph a.s. a a okolnostem uzavření dohody o narovnání s JUDr. Vladimírem Sittou),“ napsal Vlastimil Rampula Městskému soudu v Praze. Dbalého deník navrhnul jako důkaz žalobce Adama Borgula, ale prvoinstanční soud jej zamítl.
„Navrhuju je jako svědky k tomu, co je u soudu projednáváno. Jestli ten návrh bude akceertován nevím. Ale jestli tu někdo například řekl, že byl poškozen Neograph, tak ať se k tomu pan Broda vyjádří, přestože už vypovídal. On už řekl, že ta zakázka byla pro Neograph velmi významná a byla zisková,“ řekl České justici obhájce Vlastimil Rampula.
Státní zástupce Adama Borgula zažaloval tři kontrakty pražského Dopravního podniku. Aso nejznámějším z nich je výroba jízdenek papírnou Neograph ze Štětí, kterou ovládali bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Z Neographu pak měly podle obžaloby putovat provize k lobbistovi Ivo Rittigovi skrze karibskou firmu Cokeville Assets, kterou ovládal další bývalý příslušník Státní bezpečnosti Peter Kmeť (čerstvě propuštěný z vězení, kde si odpykával trest za podíl na tunelování výrobce biopaliv Oleo Chemical). Další dva kontrakty se týkají zajištění prodeje jízdenek firmou Cross Point a elektronických jízdních dokladů od firmy Crowsnest.
Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firemní administrátor Peter Kmeť , Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka Martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli zproštěni obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku vloni 17. května. Dozorující žalobce Adam Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze se na místě proti osvobozujícímu rozsudku odvolal.
Odvolací senát pak nalézací rozsudek zrušil v červnu, právě v části, která se týká Neographu. Podle jeho předsedy Luboše Vlasáka městský soud neprovedl veškeré dostupné důkazy. „Nalézací soud se některými věcmi řádně nezabýval,“ konstatoval Vlasák. Podle něj je podstatou této části to, zda k výběrovému řízení na tisk jízdenek došlo v souladu se zákonem a jestli Dopravní podnik dostával předražené jízdenky.
Ve zbytku zprošťující verdikt městského soudu Vlasákův senát naopak potvrdil, k trestné činnosti podle něj nedošlo. Upozornil mimochodem na to, že projekt elektronických jízdenek, kterých se část obžaloby týkala, funguje v dopravním podniku dodnes. „Služba je v podstatě úspěšná,“ uvedl Vlasák.
Soud v rozsudku a požadavcích na nové provedení důkazů zmínil důvody žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Adama Borguly. V částečně zprošťujícím rozsudku vrchního soudu stojí: „Domáhá se rovněž, aby byl proveden důkaz datovým nosičem obsahujícím záznam elektronických dat deníku Mgr. Dbalého včetně obsahu jeho mobilního telefonu, a navrhuje provedení důkazů, které nebyly nalézacím soudem akceptovány… …Pochybení nalézacího soudu vidí i ve skutečnosti, že nebyl proveden jako důkaz tzv. Dbalého deník, což rozebírá v rámci odůvodnění… … Jako důkaz by měl být rovněž proveden jako důkaz datový nosič obsahující tzv. Dbalého deník a výslech svědků, které státní zástupce opakovaně navrhuje, zároveň měl být proveden nově zajištěný listinný důkaz platební výměry specializovaného finančního úřadu a zadávací karty standardu.“
Nalézací soud se tedy má v opakovaném hlavním líčení vypořádat s návrhy státního zástupce na doplnění důkazní situace, s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud jako nezákonné odmítl.
V tomto směru odkázal odvolací soud na skutečnosti získané od Jany Lütken švýcarskými vyšetřujícími orgány při zkoumání podezření praní špinavých peněz na území Švýcarska, která mimo jiné podrobně popsala vznik společnosti Cokeville Assets Inc. „Včetně označení osoby, která tuto společnost ovládala, kdo zadával pokyny, kdo byl oprávněný, kdy podrobně popsala činnost jak obž. JUDr. Petera Kmetě, tak advokátní kancelář Šachta & Partners. Nalézací soud se bude muset vypořádat s okolnostmi ohledně společnosti Cokeville Assets Inc. kde je registrována, jak vznikla, zda měla zaměstnance a kdo zajišťoval její faktický chod, kdo měl přístup k jejímu účtu a kdo zadával platby a komu šly platby peněz získané od společnosti Neograph a.s. K tomu má nalézací soud dispozici řadu písemných důkazů, včetně těch co byly získány na základě šetření švýcarských úřadů, kdy z vyžádané zprávy odvolacím soudem byla potvrzena autentičnost dokladů poskytnutých švýcarskými orgány, včetně seznamu v jazyce českém poskytnutých písemností,“ stojí v rozhodnutí odvolacího senátu.
Podle vrchního soudu lze v souvislosti se žalovaným jednáním odkázat na zprávu Interpolu k šetření k osobě Maria Gold na Britských Panenských ostrovech. Odvolací soud prostřednictvím Eurojustu zjistil ochotu příslušných orgánů Britských Panenských ostrovů vyhovět v rámci právní pomoci nalézacímu soudu pro případ doplnění důkazní situace, kdy v odpovědi orgánů Britských Panenských ostrovů byly stanoveny podmínky takovéto žádosti a bude na nalézacím soudu, zda takovéto doplnění důkazní situace ve vztahu ke společnosti Cokeville Assets Inc. a osob s touto společností spojených zvolí.
„Ohledně společnosti Cokeville Assets Inc. a její organizační složku Cokeville Assets Inc. si bude muset nalézací soud ujasnit, jaký charakter tato společnost má. Zda jde o offshorovou společnost, založenou v zemi bez daní, které nevyžaduje vedení výkaznictví, kam patří i Britské Panenské ostrovy, které OECD řadí mezi ´daňové ráje´, kdy pro tyto offshorové společnosti je typické udržovat sídlo společnosti v dané zemi, v tomto případě na Britských Panenských ostrovech, mít v dané zemi místního zástupce, v tomto případě to měla být Marie Gold, o které však úřady Britských Panenských ostrovů nemají dle zprávy Interpolu záznam. Zda jde o společnost, kde Cokeville Assets Inc. + organizační složka Cokeville Assets Inc. = obž. JUDr. Peter Kmeť, jak o tom hovořila před švýcarskými vyšetřujícími orgány Jana Lütken, kdy jde o offshorovou společnost, řízenou pouze obž. JUDr. Peterem Kmetěm prostřednictvím kanceláře Peskim s.r.o., kdy některé pokyny a faktické činnosti prováděla ve Švýcarsku Jana Lütken, kdy jde o společnost bez zaměstnanců, spojenou pouze s osobou obž. JUDr. Petera Kmetě. Se všemi těmito skutečnostmi se bude muset v opakovaném hlavním líčení nalézací soud vypořádat, neboť to má zásadní význam i pro posouzení toku peněz ze společnosti Cokeville Assets Inc.,“ stojí v rozsudku, který má Česká justice k dispozici.
Neuznané odposlechy a nedůvěryhodný svědek
Kauzu „17 haléřů za každou jízdenku“ odstartoval před lety Nadační fond proti korupci. Případ točící se kolem pražských jízdenek byl z velké části vystavěn na odposleších a výpovědi korunního svědka Jaroslava Kubisky. Nalézací soud ale odposlechy z jiné kauzy nepřipustil a Kubisku označil za nedůvěryhodného. To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud zveřejnil na sklonku roku.
Podle soudu se žalobci Adamu Borgulovi nepodařilo prokázat, že pražskému Dopravnímu podniku vznikla jednáním podezřelých škoda. Předseda senátu Petr Hovorka v odůvodnění rozsudku uvedl, že některé znalecké posudky byly špatně zadané, a marže poskytovaná u jízdenek nebyla vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů jízdenek v Česku. Podle soudu se obžalobě nepodařilo shromáždit důkazy, že by bývalý generální ředitel pražského Dopravního podniku (DPP) Martin Dvořák nebo lobbista Ivo Rittig obdrželi nějaké plnění na základě uzavřených smluv pražského městského přepravce.
Borgula v obžalobě tvrdil, že podnik kvůli sjednávání výhod při zadávání zakázek, zpronevěře a následnému praní špinavých peněz přišel minimálně o 457 miliónů korun. Na nevýhodných zakázkách prý měli vydělali především lobbista Rittig a někdejší ředitel Dvořák jako skrytí vlastníci firem, které se měly na údajném vyvádění peněz podílet.
Případ se dělí v podstatě na dvě části. V první jde o smlouvy, které DPP uzavřel v roce 2008 kvůli zajištění prodeje jízdenek, jejich tisku a vzniku elektronické jízdenky. Druhá popisuje údajné praní špinavých peněz vyvedených na základě těchto kontraktů.
V první části kauzy vinil žalobce Borgula vyjma Dvořáka i dva další bývalé zaměstnance DPP: ekonomického ředitele Ivo Štiku a šéfa služeb Tomáše Petanu. Dalšími pak byli jednatelé firmy Cross Point Pavel Švarc, Jan Janků z papírny Neograph a firemní administrátor lobbisty Rittiga: Peter Kmeť z karibské firmy Cokeville Assets. Původně čelili obvinění i bývalý pražský radní pro dopravu Radovan Šteiner (ODS) a šéf firmy Crowsnest Antonín Vilímec, oba však v průběhu vyšetřování zemřeli.
Ve druhé části případu byli vyjma Švarce, Janků a Kmetě obžalováni z legalizace výnosů z trestné činnosti i lobbista Ivo Rittig, jeho údajná spojka v DPP Jan Valtr a právníci David Michal, Marek Stubley a Karolína Babáková. Mezi dalšími obviněnými figurují „spolupracující“ Jaroslav Kubiska, Petr Michal a Jana Šádková z účetní firmy Peskim – blízké Rittigovi, advokát Aleš Rozehnal se svým společníkem z firmy Kyrenia Ferdinandem Überallem a matka bývalého šéfa DPP Marie Dvořáková, která si podle obžaloby pořídila z vyvedených peněz dům na Madeiře a Martin Dvořák se svým synem jej často navštěvují, což činí dojem faktického vlastníka.
Odlišná interpretace odposlechů
Soud v odůvodnění mimo jiné vysvětlil, proč žalobci Adamu Borgulovi zamítl použít odposlechy z pražského hotelu Ventana, který používal pro svá pracovní jednání lobbista Ivo Rittig. „Vzhledem k pasáži rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že rozhodně nelze analogicky rozšiřovat limitované podmínky zásahů do lidských práv a svobod, narušovat mimo rámec zákona ochranu nedotknutelnosti obydlí a s tím spojená práva na soukromí, kdy k prolomení této ochrany může ze strany veřejné moci docházet zcela výjimečně a v intencích zákona. Z tohoto vyplývá, že tento důkaz záznamem tzv. prostorového odposlechu je třeba vyloučit z úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci,“ konstatoval soud.
Když státní zástupce argumentoval ustanovením řádu, který zakotvuje generální použitelnost důkazů, soud jeho argumentaci nevyslyšel. Český trestní řád podle soudu – na rozdíl od některých zahraničních úprav – neobsahuje kromě jednoho paragrafu žádné další tzv. vylučovací klauzule, v nichž by byl výslovně stanoven výčet všech případů nepřípustných (zakázaných, neúčinných či nepoužitelných) důkazních prostředků, postupů a úkonů. „Jejich nepřípustnost pak lze dovodit výkladem zejména z konkrétních ustanovení, mezi nimiž komentář výslovně uvádí ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu s tím, že záznam pořízený při sledování osob a věcí a připojený protokol nelze použít v jiné trestní věci bez splnění podmínek zde uvedených,“ vysvětlil soud.
A pokračoval: „Ač se nalézací soud snaží vystříhat hodnocení těch důkazů, které neprovedl při hlavním líčení, vzhledem k vyjádřením státního zástupce a obsahu obžaloby považuje za vhodné uvést, že obsah záznamů tzv. prostorových odposlechů z hotelu Ventana je senátu nalézacího soudu znám, a soud si dovoluje, právě v kontextu zejména mediálních prohlášení státního zástupce, vyjádřit stanovisko, že i kdyby procesně tento důkaz připustil, neměl by tento důkazní prostředek, pokud by byl proveden, vliv na konečné rozhodnutí soudu o žalovaných skutcích. Důkazní hodnota, kterou tzv. prostorovým odposlechům z března 2012 přisuzuje státní zástupce, která je seznatelná z odůvodnění obžaloby a jeho vyjádření před soudem, totiž neodpovídá obsahu těchto záznamů.“
Soud zamítl i jiný navrhovaný důkaz, sledování korespondence advokátní kanceláře MSB Legal, která byla blízká lobbistovi Ivo Rittigovi. „Rovněž záznamy ze sledování korespondence a zásilek MSB Legal z jiné trestní věci, přičemž se jedná o záznamy z let 2014 – 2015, by nemohly přinést nic nového ke zjištěnému skutkovému ději a v případě jejich provedení by neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu o souzených skutcích,“ stojí v rozsudku.
Svědek, který odcizil údajné důkazy
Soud také vyhodnotil jako nedůvěryhodného korunního svědka Jaroslava Kubisku, někdejšího účetního společnosti Peskim, který úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. V roce 2014 se v některých médiích objevovaly články, které Kubiskovi přisuzovaly zásadní podíl na odhalení údajně zmanipulovaných zakázek a praní špinavých peněz.
„Z odůvodnění obžaloby plyne, že výpověď spolupracujícího obviněného (obžalovaného) Ing. Kubisky a materiály, které tento bez svolení svých nadřízených odcizil na svém pracovišti ve společnosti Peskim, a posléze předal policejnímu orgánu, obžaloba považuje za klíčové důkazní prostředky,“ zkonstatoval v odůvodnění rozsudku pražský Městský soud.
„Nalézací soud vyslýchal obžalovaného Ing. Kubisku po tři dny hlavního líčení (24., 25., 26. 10. 2018). Obžalovaný Ing. Kubiska před soudem přednesl spontánní obsáhlou výpověď, kterou doprovodil i písemnou složkou jako součástí své výpovědi s grafickým znázorněním majetkových propojení obchodních společností (tzv. bubliny). Dále odpovídal na dotazy soudu, státního zástupce, obhájců i ostatních obžalovaných,“ popsal svědectví Kubisky soud.
Soud k výpovědi tohoto obžalovaného, pro něhož státní zástupce požadoval procesní postavení spolupracujícího obviněného, podotkl, že jím tvrzené skutečnosti nebyly ve vztahu k závěrům obžaloby relevantní s ohledem na jeho postavení řadového finančního analytika ve společnosti Peskim. Proč? Protože z titulu své funkce ani neměl přístup k řadě informací, zejména k informacím o podstatě obchodních vztahů mezi jednotlivými subjekty, ani k informacím o obsahu obchodních smluv včetně jejich plnění, o nichž přesto podrobně vypovídal. „Dle názoru soudu řada informací, které uváděl ve své výpovědi, pocházela pouze z jeho domněnek a hypotéz,“ upozornil soud.
„Je třeba uvést, že obžalovaný práci spočívající ve vedení účetnictví zahraničních firem fakticky nikdy nevykonával, neboť zahraniční společnosti, které zahraniční oddělení ve společnosti Peskim obstarávalo, účetnictví dle českých účetních standardů nevedly. Náplň práce obžalovaného spočívala ve vytváření tabulek přehledů příjmů a výdajů jednotlivých společností. Obžalovaný Ing. Kubiska rovněž ani neměl aktivní přístup k bankovním účtům jednotlivých zahraničních společností, přičemž bankovní transakce obstarával na podkladě přímého pokynu nadřízených,“ stojí také v odůvodnění rozsudku.
Jan Hrbáček
