Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s předsedkyní Miluší Doškovou zprostil kárného obvinění soudce Okresního soudu v Mělníku (OS) Jana Veselého za údajné nedovolené podnikání. Naopak zčásti kárnému žalobci vyhověl, když stejného soudce potrestal za neoprávněné nahlížení do justičních databází snížením platu o 20 procent na půl roku.
Kárný senát NSS včera pokračoval v řízení, které započal v září. Soudce Veselý se z jednání kárného senátu omluvil s tím, že stále čeká na termín operace.
Veselého, svého předchůdce ve funkci, pohnal před kárný senát předseda soudu Oldřich Kajzr hned nadvakrát. V první kárné žalobě z března tohoto roku šlo o to, že soudce se měl dopustit kárného provinění v podobě podnikání, které zapovídá zákon o soudech a soudcích (ZSS). Veselý zdědil po tragicky zesnulých rodičích živnost a nemovitosti, které jsou pronajímány. Během dědického řízení, jako správce pověřený soudem, nakoupil navíc další nemovitost, kterou rekonstruuje za účelem možných ubytovacích služeb a k tomu provozuje přilehlé parkoviště. Kárná žaloba byla iniciována články v médiích, které na majetkové poměry soudce Veselého upozornily.
Druhá Kajzrova kárná žaloba vinila Veselého z rozsáhlého lustrování v informačním systému okresních soudů ISAS, které podle něj nemělo sloužit k zákonem předpokládanému účelu, tedy pro potřeby práce či studia.
Senát včera přečetl jako důkaz stanovisko soudcovské rady a hodnocení, které na soudce Veselého vypracoval sám předseda Kajzr.
Soudcovská rada mělnického soudu připustila, že sice měla obecné povědomí o majetkových poměrech Veselého, z doslechu i o možných podnikatelských aktivitách, konkrétní povědomí o rozsahu této činnosti ale nabyla až z médií. Soudce Veselý podle členů rady plní své povinnosti soudce pouze v nezbytně nutné míře, jinak projevuje o chod soudu i o „vytváření pozitivní atmosféry na pracovišti“ nezájem. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit, že kárný žalobce u soudu na jiném místě uvedl, že Veselý jako předseda soudu o ustavení soudcovské rady na OS v Mělníku nestál, a dokonce tomu měl i bránit.
Kajzr: Práci se věnuje v minimální míře
Senát přečetl také hodnocení práce Veselého, které vypracoval osobně kárný žalobce a v němž se tudíž opakovaly již jednou přednesené výtky. Podle Kajzra se Veselý práci soudce věnuje ve zcela minimální míře, nekoncentrovaně, nedbale a neodborně. Zmínil i údajná častá pochybení v procesním postupu v konkrétních případech a negativní přístup k rozhodovací praxi, kdy má Veselý bezdůvodně odročovat jednání na neurčito. To, že Veselý rezignoval na práci soudce, má podle Kajzra dopady i do jeho rozhodovací činnosti, kdy mu odvolací senáty mají vytýkat závažná pochybení. Veselý podle Kajzra preferuje své soukromé aktivity před prací soudce, kdy měl dokonce intervenovat u kolegů soudců ve věcech svých blízkých, a to již v době, kdy byl předsedou soudu.
V reakci na toto hodnocení obhájce Veselého Stanislav Balík uvedl, že ačkoliv neměl možnost se s ním blíže seznámit, neboť jej dostal k dispozici až při dnešním jednání, považuje je za nevěrohodné. Podle Balíka totiž hodnocení neobsahuje žádné důkazy a jedná se pouze o nepodložená tvrzení. Pokud by obvinění byla pravdivá, měl kárný žalobce dávno konat.
Z pohledu dalšího rozhodování kárného senátu pak bylo důležité, že kárný žalobce nemohl některá svá tvrzení podložit důkazy. Konkrétně kárný senát zajímalo, zda může dokázat, že Veselý se věnuje činnosti soudce pouze krátký čas dopoledne a odpoledne, přičemž po zbytek času podniká. Na to předseda Kajzr reagoval tak, že je to v místě všeobecně známo a on sám jej často vidí, jak tu či onde obchodně jedná, popřípadě je „zase na nějaké střeše“. Doložit nemohl ani tvrzení, že si Veselý některé dokumenty ze systému ISAS tiskl, neboť toto nelze zaznamenat a soudce Veselý má navíc vlastní tiskárnu mimo systém, usuzovat na to lze pouze z časových údajů nahlížení.
Podnikatel či soudce?
V závěrečné řeči pak kárný žalobce Kajzr upozornil, že podle něj kárné řízení není o dokonalosti právní úpravy o soudech a soudcích, ale je to příběh o konkrétním soudci Veselém. Ten se dlouhou dobu věnoval podnikání otce, které nazýval podnikání rodiny a po smrti rodičů se musel rozhodnout, jak dál.
Už jako soudce byl přitom často ve střetu zájmů, byl podjatý a musel se vylučovat jak on, tak celý soud. Když na okolnosti podnikání přišli novináři, věc bagatelizoval. Během vyšetřování byl ovšem zjištěn velký rozsah této vedlejší činnosti, kdy Veselý využíval informační systémy soudu a do lustrovaných případů měl i aktivně vstupovat. Kajzr připustil, že v této věci zvažoval podat i trestní oznámení, nakonec volil kárnou žalobu. „To, že je soudce zvědavý, se stát může. Ale toto není zvědavost, ale konkrétní zájmy, jak jsem je popsal,“ konstatoval Kajzr.
„Musel jsem si klást otázku, zda je Veselý soudce či podnikatel, on je podnikatel. Osobně sjednává smlouvy, které osobně připravuje, osobně vede obchodní jednání. Tyto aktivity přerůstají do práce soudce. Není tím, čím se tváří. Štípání dříví, jízda na kole, rozvoj podnikání, to ho baví, to ho naplňuje a těší, souzení to určitě není,“ uvedl Kajzr s tím, že trvá na tom, aby kárný senát zbavil Veselého funkce soudce. Pokud totiž toto rozhodnutí není schopen udělat sám a rezignovat, musí to za něj udělat kárný senát.
Veselého obhájce Balík zdůraznil, že otázka podnikání soudců nebyla dosud kárnými senáty judikována a je tak nejasná. V opačném případě by se Veselý do takové činnosti nepouštěl. Podle Balíka je v této souvislosti škoda, že živnostenský zákon neumožňuje výkon oprávnění správy vlastního majetku. A pokud by byla soudcovská samospráva, bylo by i kam se v takových sporných situacích obrátit o stanovisko.
Bylo by tak podle Balíka chybou učinit z podnikání ve vztahu k soudcům něco zavrženíhodného. Staví to pak soudce do nešťastné pozice: mohou totiž nastat okolnosti, které vyžadují, aby osobně spravoval svůj majetek, a přitom mu zároveň hrozí, že neoprávněně podniká. Jako v tomto případě, kdy se nejedná o podnikání, ale pouze o držení živnostenského listu a správy vlastního majetku. Tvrzení, že se Veselý věnuje podnikání, a proto se nevěnuje soudcovské činnosti, nebyla podle Balíka doložena, jsou to pouze hypotézy.
Advokát varoval před kárnými žalobami
V případě lustrací je tato otázka podle Balíka judikována kárnými senáty jen částečně, kdy bylo řečeno, že není žádoucí postihovat soudce za nahlížení do věcí, do nichž se mohli podívat i jako oprávnění účastníci. Kárný žalobce neunesl důkaz, že by se dokumenty tiskly a bylo s nimi jinak nakládáno.
Balík varoval, aby se v případě, že kárný senát uzná Veselého v této věci vinným, nesesypalo na kárné senáty množství sporných kárných žalob. Bude to podle něj i lehce zneužitelné podle hesla „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Nelze podle něj po soudcích chtít, aby vysvětlovali každé nahlédnutí do systému.
Ohledně údajného zákonem o soudcích nedovoleného podnikání kárný senát Veselého kárné žaloby zprostil, neboť konstatoval, že Veselý nepřekročil zákonem předpokládaný rozsah činnosti v podobě správy vlastního majetku. Podle kárného senátu totiž zákon o soudech a soudcích podnikání soudcům nezapovídá absolutně. Otázkou tak není, zda soudce smí podnikat, ale zda se jedná o správu vlastního majetku a zda při této činnosti nebyla ohrožena důstojnost.
V případě soudce Veselého není podle kárného senátu pochyb o tom, že majetek nabyl nikoliv vlastní úvahou, ale zděděním. A není jeho povinností tento majetek převést na jinou osobu, popřípadě podnikat tak, aby negeneroval zisk. Pokud kárný návrh stál na předpokladu, že je proviněním samotné držení živnostenského listu a faktu, že je soudce plátcem DPH, kárný senát v tom kárné provinění nespatřuje.
Ohledně posouzení otázky, zda byla ohrožena důstojnost výkonu soudcovské funkce, je důležitá skladba majetku, který soudce spravuje. Podle kárného senátu by k ohrožení důvěryhodnosti došlo v případě, že by soudce provozoval nelegální podnikání, popřípadě vlastnil hernu či kasino. Veselý však má nemovitosti, jejichž pronájem nijak nenarušuje důvěryhodnost soudce.
Podle kárného senátu také není možné z pouhého držení živnostenského oprávnění a platby DPH vyvozovat kárné provinění: nemůže být rozhodující, zda soudce pronajímá jeden či více bytů a není možné soudce postihovat ani za to, že dosahuje velkých zisků.
Vedlejší činnost soudce přitom může být prováděna způsobem ohrožujícím důvěryhodnost, například nabízet své výrobky na jarmarku. To se ale v tomto případě nestalo. Neprokázalo se ani, že by soudce nevyužíval pracovní dobu, protože se věnoval podnikání, jak tvrdil kárný žalobce.
Naopak neodůvodněné nahlížení do systému ISAS považuje kárný senát za nepřípustné. Zde kárný senát oddělil skutky promlčené a případy, kdy Veselý zjišťoval informace, které si mohl zjistit i jinak. V několika případech však Veselý prokazatelně vstupoval do systému a zjišťoval neoprávněně informace o třetích osobách. Jakkoliv nebylo prokázáno, že by poskytoval účastníkům rady či dále s informacemi nakládal, konstatoval kárný senát závažné kárné provinění, za což uložil soudci Veselému kárné opatření v podobě snížení platu o 20 % na 6 měsíců.
Petr Dimun
