Se sociálním pohřbem své matky souhlasila letos v dubnu žena, která se nyní domáhá vydání urny s popelem mrtvé. Sociální pohřeb na náklady obce si totiž po zpopelnění matky rozmyslela a chce ji uložit do rodinného hrobu. Obrátila se proto na veřejného ochránce práv. Smrt může podle ombudsmana způsobit takový šok, že pozůstalý nestihne blízkého pohřbít. Obec by podle něj měla urnu proti platbě vydat.
Obec by měla urnu s popelem proti úhradě nákladů vydat, pokud ji ještě neuložila na veřejné pohřebiště, tedy v době mezi kremací a uložením, učinil závěr s pomocí zákona o pohřebnictví a občanského zákoníku k předmětné stížnosti veřejný ochránce práv Stanislav Křeček.
V situaci, kdy představitelé státu oznamují , že v nadcházejících týdnech přibudou v zemi tisíce mrtvých, jsou úvahy o způsobu pohřbívání oprávněné a lidé by měli znát možnosti.
Jak vyplývá z popisu případu, žena nejprve nechala matku zpopelnit na účet obce. Teď by ale chtěla urnu uložit do rodinného hrobu a stěžuje si u veřejného ochránce práv, který jí odpovídá: „Odpovídám na Váš podnět, kterým jste se obrátila na veřejného ochránce práv se žádostí o pomoc ve věci vydání urny s ostatky Vaší maminky, která zemřela dne 14. 4. 2020 v léčebně dlouhodobě nemocných. Píšete, že jste udělala chybu a souhlasila s vypravením sociálního pohřbu a nyní se marně domáháte vydání urny, která zůstává u pohřební služby, jež pohřeb (kremaci) zajišťovala. Uvádíte, že pohřební služba Vám urnu odmítá vydat, i když za pohřbení zaplatíte. Prosíte o radu, jak postupovat, protože byste maminku chtěla uložit do rodinného hrobu,“ shrnuje ombudsman meritum stížnosti.
Neuložené ostatky patří dědicům
Podle jeho dalších slov ovšem není v jeho působnosti působit na soukromou firmu, kterou je pohřební služba. Co se týče sociálních pohřbů, za ty nese odpovědnost podle zákona o pohřebnictví obec, a to pokud o zemřelého nikdo nejeví zájem respektive nesjedná-li nikdo do 96 hodin od smrti pohřeb nebo není-li známa totožnost mrtvého ani za týden od smrti.
„Důležité je, že podle § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví platí, že zajišťuje-li obec pohřbení těla zemřelého zpopelněním, je jeho součástí uložení urny s lidskými ostatky na veřejném pohřebišti. Právě podle uvedeného ustanovení postupuje obec, která zpopelnění prostřednictvím pohřební služby zajistila,“ vysvětluje v přípisu stěžovatelce ombudsman.
K tomu veřejný ochránce práv doplňuje stanovisko z hlediska občanského zákoníku: „Dle mého soudu je však třeba v těchto případech zohlednit také právní úpravu v občanském zákoníku, kde se stanoví, že nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic (§ 92 odst. 2 občanského zákoníku).“
Nelze přenést náklady pohřbu na obec a pak vymáhat ostatky
Podle veřejného ochránce by obec měla popel zemřelého před uložením na veřejném pohřebišti vydat oproti úhradě nákladů: „Osobně jsem toho názoru, že pokud se v mezidobí od provedení kremace, převzetí urny vypravitelem pohřbu a jejím uložením na veřejném pohřebišti objeví některá z osob uvedených v § 92 odst. 2 občanského zákoníku, která projeví o vydání urny zájem, měla by jí obec urnu s kremačním popelem zemřelého vydat.“
„To samozřejmě platí za předpokladu, že pozůstalá osoba uhradí obci náklady spojené s pohřbením. Nelze totiž připustit, aby pozůstalí přenášeli na obce náklady spojené s pohřbením a poté se domáhali vydání ostatků zemřelého, aniž za pohřbení zaplatili,“ uvádí veřejný ochránce práv.
Lidé nemusí v šoku stihnout pohřbít zemřelého
Smrt, odchod blízké osoby, může pozůstalým způsobit stav a takové trauma, že dotyčného nestihnou pohřbít: „V praxi totiž mohou nastat situace, kdy pozůstalí v zákonné lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí nestihnou z různých důvodů pohřeb vypravit, případně jsou v takovém psychickém stavu, který jim zařízení pohřbu nedovoluje. Právě v takových případech je, myslím, vhodné a správné jim umožnit, aby dodatečně náklady pohřbu uhradili a ostatky zemřelého uložili například do rodinného hrobu, pokud o to projeví zájem,“ uvádí ombudsman.
„V případě, že o vydání urny s ostatky zemřelého projeví zájem osoba určená zemřelým, manžel, dítě nebo rodič, není ani třeba čekat na výsledek dědického řízení, respektive zjištění okruhu oprávněných dědiců, protože jde o preferované osoby výslovně uvedené v občanském zákoníku. Dědice jako osobu oprávněnou k převzetí lidských ostatků totiž uvádí občanský zákoník až jako posledního v pořadí,“ sosácá veřejný ochránce s tím, že případný spor je nutno rozhodnout před soudem.
Právní věty
Zajišťuje-li obec pohřbení těla zemřelého zpopelněním, je jeho součástí uložení urny s lidskými ostatky na veřejném pohřebišti (§ 5 odst. 2 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se však v mezidobí od provedení kremace, převzetí urny vypravitelem pohřbu a jejím uložením na veřejném pohřebišti objeví některá z osob uvedených v § 92 odst. 2 občanského zákoníku, která projeví o vydání urny zájem, měla by jí obec urnu s kremačním popelem zemřelého vydat.
Irena Válová
