Na neurčito v pondělí po několikahodinovém jednání odročil kárný senát Nejvyššího správního soudu případ soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Pavla Jaroše. Předseda soudu na něj v červenci tohoto roku podal kárnou žalobu kvůli průtahům v celkem 63 věcech, za ně navrhnul snížení platu o 15 % po dobu 8 měsíců. Jaroš to zcela odmítá – podle něj vše pramení ze zcela nerovnoměrného zatížení jednotlivých soudců a dalších administrativněsprávních chyb, na něž už několik let nadřízené marně upozorňuje.
Své obsáhlé výhrady s četnými návrhy na dokazování si ale přes předchozí žádost o prodloužení lhůty pro písemné vyjádření ponechal až přímo do jednací síně – za to si vysloužil opakovanou výtku předsedy senátu, že tím celé řízení výrazně zdržuje.
Pavel Jaroš působí na Obvodním soudu pro Prahu 8 od roku 2003. Už v minulosti obdržel celkem tři výtky kvůli průtahům (v letech 2009, 2012 a 2018), vždy se ale jednalo o jen několik spisů. Problémy se mu podle vlastních slov začaly hromadit zhruba od roku 2015, kdy na celém soudu zbyli kromě něj už jen tři další soudci bez konkrétní specializace, kterým tak začalo napadat velké množství nových caus zejména z oblasti pojišťovnictví, protože v obvodu soudu působí hned tři velké pojišťovny, a jim se tak dostávají na stůl žaloby z celé republiky.
Předseda soudu Martin Slováček o specializaci na soudu:
Záhy začal pociťovat velký deficit, přestože se snažil zvýšit svoji výkonnost prodlužováním pracovní doby a prací během volných dnů. Na údajně nevyvážené vytížení jednotlivých soudců opakovaně upozorňoval jak předchozí, tak současné vedení obvodního soudu, Městského soudu v Praze a nakonec i ministerstvo spravedlnosti, nikdo se prý ale zmíněnými problémy vůbec nezabýval.
Za situaci prý může předchozí i současné vedení soudu
„Byla to potápějící se loď, kde ucpete jednu díru, ale mezitím vám začne téct jinou. Nakonec se převalila vlna a celý systém se mi zhroutil, od té chvíle už jsem hasil jen požáry,“ uvedl Jaroš ve svém více než půlhodinovém monologu před kárným senátem. „Řešil jsem hlavně případy, kde si účastníci stěžovali na moji nečinnost, nebo ty, které mi pravidelně posílal místopředseda soudu, že je mám řešit přednostně – za měsíc ale poslal zase zcela jiný seznam. Zkoušel jsem soudit tři dny v týdnu, pak jsem ale neměl čas na přípravu a na psaní rozsudku. Přes prázdniny, kdy se účastníci často omlouvají, jsem naopak nařizoval minimum jednání, abych mohl spisy zpracovávat, ani to nepomohlo. Téměř jsem rezignoval na odborná školení, pracoval 9-10 hodin denně. Nedodělků ale přibývalo a tím, jak se prodlužovaly intervaly, jsem ztrácel přehled o jednotlivých causách a musel si je s vynaložením dalšího času vždy znovu načíst. Vedení soudu mi situaci vůbec neulehčilo, když jsem hlásil problémy, řešili to tím, že mi přidělili nového asistenta, většinou nezkušeného, to rozhodně není pomoc senátu, který má potíže. Nakonec na mě předchozí vedení začalo dorážet, jak chci situaci řešit, přitom to byli oni, kdo celou situaci špatným rozvrhem práce zavinili.“ Jaroš přiznal, že v tuto chvíli netuší, kolik má celkem přidělených věcí, ani kolik nedodělků starších tří let.
„Je příliš laxní“, tvrdí předseda soudu
Současný předseda Obvodního soudu pro Prahu 8 Martin Slováček pro Českou justici připustil, že dřívější systém skutečně nemusel být zcela vyvážený, nyní už je prý ale zatížení všech soudců víceméně srovnatelné – i ti soudci, kteří májí vyčleněnou speciální agendu, dostávají rovněž v přiměřené míře obecný nápad. Během jednání upřesnil, že také ostatní tři civilní senáty vedené soudci bez specializace, začínají počtem nedodělků Jarošův senát „dohánět“, na dva z nich upozornily i výsledky kontroly nadřízeného MěS v Praze.
Na dotaz předsedy kárného senátu Tomáše Langáška, „proč tedy právě Jaroš“, odpověděl, že zásadní není samotný počet nedodělků, ale prodlužující se nečinnost ve velkém množství caus. Hlavní problém vidí Slováček v samotném systému Jarošovy práce, ten ovšem během jednání oponoval, že už není možné dále zvyšovat výkonnost na úkor kvality soudcovské práce. „V současnosti končím více věcí, než jaký je nápad, to kárný žalobce vůbec neuvádí. Odmítám hodnocení, že můj přístup je laxní, naopak jsem z toho na nervy, že přestože dělám 9-10 hodin, tak stále nestíhám. Přitom sám žalobce si odporuje, když v hodnocení píše, že z hlediska výkonnosti mi nelze v podstatě nic zásadního vytknout. Na mé opakované žádosti mi nikdo neřekl, co mám tedy konkrétně udělat, abych se zlepšil! V kárné žalobě je řada tvrzení, která nejsou nijak doložena, chybí konkrétní srovnání s prací ostatních soudců.“
Kromě nutnosti zabývat se dodatečně konkrétními Jarošovými výhradami a navrhovanými důkazy senát odročil jednání rovněž kvůli chybějícímu vyjádření soudcovské rady – to se totiž podle obou stran „někde zatoulalo“ a rada je dostala těsně před odročeným termínem jednání, kdy už nebylo možné toto důležité stanovisko získat.
Ivan Holas
