Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost právníka Martina Zvoníčka. Byl odsouzen k podmíněnému trestu spolu s bývalým soudcem Janem Kozákem v kauze pokusu o ovlivnění insolvenčního řízení. Zvoníček podle verdiktu přesvědčil Kozáka k pokusu o dodatečné zařazení pohledávky. Kozák musel justici opustit, jeho stížnost ÚS už dříve odmítl. Dnešní nález zveřejnil soud na svém webu.
Zvoníček v ústavní stížnosti poukazoval na řadu údajných pochybení, ÚS se zabýval zejména problémem, do jaké míry se mohl Zvoníček jako advokát účinně hájit, aniž by porušil povinnost mlčenlivosti vůči své klientce. Podle nálezu převažuje v trestním řízení proti advokátovi právo na účinnou obhajobu nad povinností mlčenlivosti, ovšem jen ve zcela nezbytné míře.
Zvoníček se ale podle ÚS o takový výkon svého práva na obhajobu ani nepokusil, ačkoliv jako právní profesionál mohl nalézt oporu jak v komentářové právní literatuře, tak částečně i v judikatuře. Prakticky tak na jednu z možností své obhajoby rezignoval. „Skutečnost, že tak učinil, tak nelze klást k tíži nikomu jinému než jemu samému,“ stojí v nálezu.
Vyžaduje-li účinná obhajoba advokáta prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta dle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pak právo advokáta na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nad touto povinností převáží. I v takových případech však advokát musí dbát oprávněných zájmů svého klienta a z povinnosti mlčenlivosti je vyňat jen v rozsahu nutném pro svou účinnou obhajobu. Tento rozsah je zásadně advokát oprávněn posoudit sám, a odpovědnost za porušení povinnosti mlčenlivosti proto nese jen tehdy, jestliže zjevně zneužil svého práva k účelu nezpůsobilému k jeho účinné obhajobě přispět. – z nálezu ÚS
Za návod ke zneužití pravomoci úřední osoby dostal Zvoníček rok vězení s podmínečným odkladem na dva roky a také zákaz samostatného výkonu advokacie na 2,5 roku.
Podle obžaloby se Kozák snažil zařadit do insolvenčního řízení vedeného jiným soudcem pohledávku fyzické osoby na 450.000 korun. Termín pro přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení končil 31. srpna 2016, soudce se podle obžaloby spornou pohledávku snažil 7. září na podatelně soudu zařadit do běžného procesu.
Předstíral, že ji našel ve svém spisu, do kterého byla vložena omylem, a chtěl ji datovat k 31. srpnu. Podatelna to odmítla. O totéž se podle obžaloby snažil ještě 13. září v soudní kanceláři, úřednice ale pohledávku přinesla do podatelny, kde jí požadované datum znovu nedali.
Kozák podle pravomocného rozsudku jednal na Zvoníčkův popud. Oba muži už dříve popřeli, že by postupovali nezákonně. Kozák se hájil tím, že pochybila podatelna. Soud ale tomuto tvrzení neuvěřil.
(čtk, epa)
