Ministerstvo spravedlnosti každoročně obdrží několik stovek dotazů na průběh insolvenčního řízení a stížností na postup insolvenčních správců. Přibližně 95 % stížností je vyhodnoceno jako nedůvodných. Podle názoru ministerstva totiž mezi účastníky insolvenčního řízení nepanuje zcela správná představa o úkolech, roli a pravomocech insolvenčního správce.

O dohledové činnosti nad insolvenčními správci hovořila na konferenci Insolvence 2020 vedoucí oddělení insolvenčního na odboru insolvenčním a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti Klára Vítková. Ta apelovala na insolvenční správce, že resort je nejen represivní, ale také poradní orgán a proto se správci nemají obávat se s jeho zástupci poradit v případě nejasností.

Čtěte také: Konference Insolvence 2020: V oddlužení je více žen, mnoha dlužníkům se vyplatí zůstat v exekuci

Prezentace z konference Insolvence 2020

Insolvenční správce není právní zástupce dlužníka a jeho úkolem tedy není mu v insolvenčním řízení poskytovat právní poradenství. Při zpeněžování zajištěného majetku (tedy např. nemovitosti, na kterou si dlužník vzal hypotéku) pak insolvenční správce postupuje podle pokynu zajištěného věřitele – je to tedy zajištěný věřitel, ne insolvenční správce, kdo stanovuje podmínky prodeje. „Ke srážkám ze mzdy je třeba uvést, že je (většinou) realizuje zaměstnavatel, nikoliv insolvenční správce. Pokud jde o výživné, zpoždění s úhradou či úhrada jenom části běžné měsíční částky je z valné části způsobena nedostatkem finančních prostředků v majetkové podstatě (zaměstnavatel zašle srážky ze mzdy později, než je splatnost výživného, srážky jsou nedostatečné apod.), nikoliv pochybením insolvenčního správce,“ vysvětluje mluvčí resortu Vladimír Řepka. Odpovědi na časté dotazy a stížnosti zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti na svých webových stránkách www.insolvence.justice.cz.

Na konferenci diskutují přední odborníci na insolvenční právo – zleva: Ředitel insolvence 2008 Tomáš Valášek, zástupce ministerstva Ondřej Zezulka, dluhová analytička Zita Prošková, insolvenční správce Pavel Körner, soudce Rostislav Krhut a soudce Tomáš Jirmásek Foto: Insolvence 2008

Resort uvádí, že se na druhou stranu v dohledové praxi setkává s případy zásadních pochybení insolvenčních správců, zejména pokud jde o jejich povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí. Nejčastěji se problémy vyskytují při zpeněžování majetku. „Ministerstvo tak řešilo např. případy, kdy insolvenční správce nerespektoval skutečnost, že se na část majetkové podstaty vztahovalo rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, nevydal peníze zajištěnému věřiteli, nepostupoval při zpeněžování zajištěné nemovitosti podle pokynu zajištěného věřitele či nerespektoval zákonná předkupní práva. Po tzv. akreditační novele insolvenčního zákona (po 1. 7. 2017) se pak objevilo několik případů, kdy se insolvenční správce nezúčastnil osobně jednání s dlužníkem v oddlužení. Potkali jsme ovšem i situaci, kdy insolvenční správce neoprávněně zadržoval výživné na nezletilé děti,“ vysvětluje Řepka.

Problémy s provozovnami

Problémy se objevují i na provozovnách insolvenčních správců. Ve své dohledové praxi se ministerstvo potkalo s případy, kdy se na zapsané adrese provozovna insolvenčního správce vůbec nenacházela či nebyla řádně označena. Trendem poslední doby jsou tzv. sdílené provozovny, na kterých činnost insolvenčního správce na provozovně vykonává za insolvenčního správce osoba, která není jeho zaměstnancem či je zároveň zaměstnancem dalších insolvenčních správců. Správní soudy v minulosti potvrdily správnost požadavku ministerstva na dostatečnou odbornou kvalifikaci příslušných zaměstnanců insolvenčních správců. „Každoročně pak dochází k tomu, že část insolvenčních správců nepředloží doklad o pojištění (za rok 2019 se tohoto pochybení dopustilo přibližně 10 % správců). Pro rok 2020 proto ministerstvo akcentovalo své preventivní působení v této oblasti a individuálně informovalo každého insolvenčního správce o nutnosti předložení dokladu,“ dodává mluvčí resortu. V posledních měsících také ministerstvo bojovalo s případy, kdy insolvenční správci se zvláštním povolením podcenili délku trvání bezpečnostního řízení před Národním bezpečnostním úřadem a nedodali své prověrky ministerstvu včas. Většinou se však ze strany insolvenčních správců jednalo o jednotlivá pochybení, která byla ministerstvem potrestána v přestupkových řízeních.

Na konferenci vystoupil i poslanec Marek Výborný Foto: archiv

Počet excesivních případů, kdy muselo ministerstvo sáhnout až k odebrání licence, se podle Vítkové pohybuje v jednotkách ročně. Jednalo se o situace, kdy insolvenční správce nakumuloval i několik desítek pochybení či jeho pochybení bylo zcela neslučitelné s dalším výkonem profese.

(epa)

Mohlo by vás zajímat