Městský soud v Praze bude řešit další žalobu na opatření Ministerstva zdravotnictví. Žalobkyně v ní napadá povinnost uzavřít restaurace a bary nejpozději ve 22 hodin. Podle žaloby, kterou vypracoval advokát David Zahumenský, se jedná o opatření, které zasahuje například do práva na svobodu pohybu.
Pražský městský soud za září eviduje už nejméně osm správních žalob, které souvisejí s protiepidemickými opatřeními ministerstva zdravotnictví. V nejnovější žalobě žena z Královéhradeckého kraje napadá zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb v čase mezi 22:00 a 6:00 hod nebo povinnost používat dezinfekci na řadě míst a další omezení v souvislosti s epidemií koronaviru. „Žalobkyně je přesvědčena, že se jedná o opatření, které zasahuje závažným způsobem do jejího práva na svobodu pohybu, jakož i práva na zdraví a práva na ochranu soukromého a rodinného života,“ uvádí se v žalobě.
Stravovací zařízení jsou podle žaloby u nás i ve světě místem, kde se setkávají občané. Časté používání dezinfekce pak narušuje pokožku rukou. „Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva, a z tohoto důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů,“ uvádí advokát Zahumenský za žalobkyni s tím, že je třeba opatření posuzovat testem proporcionality. Žalobkyně tvrdí, že opatření, která jsou přijata v rámci napadeného opatření obecné povahy, sledují snad legitimní cíl, ale není dáno ani kritérium potřebnosti, natož pak vhodnosti.
Městský soud v Praze letos na jaře řešil několik desítek žalob souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. V dubnu zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která kvůli koronavirové pandemii omezila volný pohyb a maloobchod. Prohlásil je za nezákonná, protože je nepřijala vláda podle krizového zákona. Právě na tomto rozhodnutí staví advokát Zahumenský nejnovější žalobu. Podle něj není pochyb o tom, že napadený akt je opatřením obecné povahy.
Podle žalobkyně nemá ministerstvo zdravotnictví pravomoc vydat tak závažné a
omezující opatření, které vydalo. Dále žalobkyně namítá, že ministerstvo může v oblasti
boje s nemocemi rozhodovat pouze prostřednictvím hlavního hygienika ČR.
Text žaloby poukazuje také na to, že opatření není vůbec přiměřené sledovanému
cíli, kterým by měla být ochrana před nemocí. „Opatření je zmatečné, nekoncepční a
nekonzistentní. Např. odůvodnění opatření, kterým je žalobkyni zakázáno být přítomná po 22. hodině večerní v restauračním zařízení jsou uvedeny pouze důvody spočívajíc v konzumaci alkoholu. Co když ale někdo alkohol nepije? Co provozovny, kde se alkohol
vůbec neprodává? Jak jsou doloženy přínosy opatření? A dokonce i kdyby byly doloženy,
proč není „jen“ zakázána konzumace alkoholu po 22. hodině? Proč je rovnou zakázána
přítomnost spotřebitelů v restauracích?,“ táže se autor. Dále uvádí, že při dřívějších epidemiích v ČR tak rozsáhlá opatření nebyla zaváděna. Zpochybňuje i charakter a stupeň šíření nemoci, podle něj nejde o pandemii. Žalobkyně navrhuje, aby Městský soud v Praze rozhodl tak, že se napadené opatření pro nezákonnost ruší.
Většinu jarních žalob soud odmítl, protože napadaly opatření, která v mezičase zrušila buď vláda, nebo soud. Některé také zamítl kvůli nezaplacení soudního poplatku.
(epa)
