V České republice existuje zhruba 42 tisíc právních předpisů. „Řada z těchto předpisů nebyla v minulosti řádně zrušena, názory na jejich použitelnost se liší a tento stav způsobuje právní nejistotu a může mít i fatální následky ve vztahu k ochraně majetku a svobod občanů,“ říká advokát Michal Mazel, jehož kancelář dostala od ministerstva vnitra zakázku na vyhledávání vyhaslých, obsolentních zákonů. Mazel se věnuje i verbálním trestným činům. „Podle Evropského soudu pro lidská práva se svoboda projevu vztahuje i na informace nebo myšlenky, které nejsou souhlasně přijímány a které mohou urážet, šokovat nebo znepokojovat. Česká realita tomu ale neodpovídá,“ míní Mazel.
Vaše advokátní kancelář vyhrála na ministerstvu vnitra zakázku na analýzu obsoletních (vyhaslých zákonů). Mohl byste podrobněji vyložit cíl zadání?
Cílem zadání je analyzovat všechny právní předpisy označené jako ústavní zákon, zákon, nařízení vlády, nařízení, zákonné opatření a vyhláška, které byly publikované od 28. října 1918 do 31. prosince 2018. Má to být jeden z podkladů pro přechod na takzvanou e- sbírku, čili plně elektronizovaný státní systém publikující právní předpisy. Současně to má vést k tomu, aby se zbytečné předpisy zrušily. A také k tomu, aby se do budoucna stát poučil, jak nevytvářet v legislativě další zmatek. Existuje cca 42 tisíc právních předpisů, řada z těchto předpisů nebyla v minulosti řádně zrušena, názory na jejich použitelnost se liší a tento stav způsobuje právní nejistotu, což může mít i fatální následky ve vztahu k ochraně majetku a svobod občanů.
Můžete být konkrétnější? Jaké fatální následky mohou mít řádně nezrušené předpisy na ve vztahu k ochraně majetku a svobod občanů?
V praxi šlo v minulosti o případy různých typů úvěrů a půjček mezi veřejnoprávními korporacemi a občany, o nejasnosti o sankčních ustanoveních finančních předpisů a podobně. Je časté, že různé soukromé právní informační systémy (ASPI, Beck online) mají na platnost předpisu rozdílný názor. Dle jednoho je předpis platný, dle jiného zrušen. To logicky vyvolává nejistotu, co tedy platí.
Kolik právních kanceláří se účastnilo soutěže a jak soutěž probíhala?
To bylo otevřené výběrové řízení, zájemci byly přinejmenším čtyři. Když vycházím z počtu soutěžitelů, kteří se na zakázku dotazovali. Nabídku podaly dva týmy, my jsme to nabídli nejlevněji, za 9 milionů korun. O zakázku byl původně, pokud vím z ohlasů na trhu, velký zájem, ale nakonec do toho řada kolegů nešla, protože to je práce náročná na čas a kapacity.
Mohlo by vás zajímat
Termín pro nabídky byl 14. dubna a vyhodnocení včetně uzavření smlouvy trvalo půl roku, proč?
Podle mne to ovlivnil nouzový stav a asi také kvůli schvalovací procedury. Je to financováno z evropských fondů.
Jak taková analýza starých zákonů a předpisů probíhá, máte například nějaký software? Kolik lidí se na tom podílí?
Ano, vytvořili jsme zatím patnáctičlenný tým sestávající ze zkušených právníků a expertů na tvorbu databází. Ten průběžně posilujeme. Bez softwarových nástrojů, které práci zjednodušují, se to samozřejmě dělat nedá. Strojově však právní předpisy analyzovat a posuzovat jejich vyhaslost nelze, musí se to brát předpis po předpisu a při analýze přidávat lidský faktor. V našem týmu jsou praktičtí advokáti, kteří dříve dlouhá léta působili ve státní správě, ale také třeba vedoucí univerzitního pracoviště pro oblast právní informatiky.
Můžete popsat, jak vyhledávání obsolentních zákonů a analýza v praxi vypadá?
My musíme zanalyzovat každý jednotlivý vyhlášený předpis, včetně těch zrušených. Provést jeho základní pasportizaci, čili stručně ho kategorizovat a pak k němu vyhodnotit, jestli je platný. To jest, zda byl zrušen výslovně nebo formou tzv. generální derogační klauzule, tedy tím způsobem, že se například napsalo, že se „zrušují všechny předpisy, které jsou v rozporu s předpisem právě přijímaným“. Právě to, že se v minulosti často používaly tyto různé novátorské přístupy při rušení právních předpisů, způsobuje ty nejasnosti, co tedy dosud platí.
Bude třeba zrušit tisíce zákonů
Jak se vlastně pozná vyhaslý zákon?
Zjistíme-li, že předpis dosud nebyl zrušen, posuzujeme, jestli je stále způsobilý vyvolávat právní následky. Pak ještě podpůrně hodnotíme, jestli naopak jeho zrušení nebude z nějakého důvodu problematické. Významné také může být, že vyhaslost normy někdy nekonstatoval zákonodárce, ale vyplynula z rozhodovací praxe soudů, takže se musí detailně analyzovat i judikatura
Ale nebude to stát jen na analýze vašeho týmu. Ve finále by měli mít poslední slovo zákonodárci.
Naprosto jednoznačně. Všechno to může sloužit jen jako podklad pro politickou debatu, která musí být o případném rušení vyhaslých norem potom vedena. Vnímáme, že to je citlivé téma. Ve sněmovně už bylo diskutováno. Zaznělo tam například, že pročištění právního řádu je důležité téma napříč politickými stranami, ale také jasný požadavek na vládu, potažmo ministerstvo vnitra, aby provedlo hlubší analýzu předpisů, jejichž zrušení se navrhuje. Aby bylo postaveno najisto, že jejich zrušením nedojde k nezamýšleným negativním efektům, například co se týče vlastnictví nemovitostí. Jinými slovy: poslanci vyjádřili jasný požadavek na detailní analýzu právního řádu, která by měla návrhu na zrušení konkrétních právních předpisů předcházet. Dále pak poslanci zdůrazňovali nutnost zabývat se také legislativně složitějším a spletitějším obdobím po roce 1993 a nezůstat pouze u rušení historických předpisů z první republiky.
Jaké zákony budou dle vás vyhodnoceny jako vyhaslé. Dá se odhadnout, kolik jich bude?
Teď jsme doopravdy na začátku. Ale řekl bych, že norem, které bude třeba řádně zrušit a jasně je označit jako neplatné, budou tisíce. Dosavadní analýza naznačuje, že přibližně polovina „historických“ prvorepublikových předpisů je obsoletní (tedy nebyly řádně zrušeny), další zhruba čtvrtina byla zrušena generální derogační klauzulí a jen další přibližně čtvrtina byla zrušena výslovně. Předpisů, které by měly mít i nadále místo v právním řádu, je oproti tomu naprosté minimum. Z těchto čísel ovšem nelze vycházet pro celé zkoumané období. Předpokládáme, že v pozdějších obdobích bude počet obsoletních předpisů klesat.
Jak tedy bude podle vás vypadat resumé vaší analýzy: zákony rušit, slučovat nebo zjednodušovat?
Celé by to určitě mělo vést k tomu, aby legislativa jako celek byla uživatelsky vstřícná. Nejde do budoucna tvořit zákony tak, aby se v tom vyznalo jen pár expertů.
Kdy byste měli být s projektem hotovi?
Výstupy z analýzy se odevzdávají po částech v rozmezí vždy přibližně 1-3 měsíce, kompletní výstup by měl být předán do jednoho roku od účinnosti smlouvy, tzn. do sedmého října 2021.
Vy jste dlouho působil ve státní správě. Cítíte se být oproti kolegům, kteří se věnovali ryze advokacii, pro tak složité téma jako je vyhledávání obsolentních zákonů, více vybaven praktickými zkušenostmi? Na jaká témata se specializuje vaše advokátní kancelář?
Kromě klasické civilní i trestní advokátní agendy radíme při tvorbě právních předpisů, ve volebních sporech, často zastupujeme klienty před kárným senátem Nejvyššího správního soudu a v poslední době pro bono radíme osobám postiženým koronakrizí.
Mgr. Michal Mazel
Michal Mazel je český právník a politolog. Vystudoval Právnickou a Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1998 působil jako vrcholový manažer na ministerstvu vnitra, nejprve jako vedoucí analytického oddělení a posléze jako ředitel odboru bezpečnostní politiky.
Od roku 2007 působil na ministerstvu obrany bezpečnostní ředitel. Později se stal poradcem ministra vnitra a členem Legislativní rady vlády.
V advokacii působí od roku 2009. Do roku 2012 byl též soudním znalcem v oboru sociálních věd. Poskytuje právní služby v oblasti trestního práva a sporové agendy a poradenství v oblasti legislativního procesu. Specializuje se na trestní právo, sporovou agendu a poradenství v oblasti legislativního procesu.
Verbální činy: test proporcionality
Vaše advokátní kancelář se zabývá mimo jiné i verbálními trestnými činy. Pokud si dobře vybavuji, zastupoval jste například brněnského politika Svatopluka Bartíka, který byl vyšetřován kvůli postu na sociálních sítích, kde konstatoval, že prezident Miloš Zeman trpí závažnou chorobou. Jsou podle vás verbální trestné činy natolik závažné, aby byly řešeny v trestně-právní rovině?
Ano, zastupovali jsme Svatopluka Bartíka v trestním řízení. Svatopluk Bartík nebyl souzen, protože proti němu ani nebylo zahájeno trestní stíhání, natož podána obžaloba, a celá věc byla ukončena odložením podezření ze spáchání trestného činu pomluvy a přečinu poškození cizích práv. Orgány činné v trestním řízení v této věci správně shledaly, že Bartík svým jednáním nenaplnil znaky těchto ani jakýchkoliv jiných trestných činů.
Poskytla prezidentská kancelář komplexní data o zdravotním stavu prezidenta, aby bylo možné věc validně posoudit?
V té trestní kauze, kde jsme Svatopluka Bartíka zastupovali, taková komplexní relevantní data obhajobě zpřístupněna nebyla. Ale mohlo to být proto, že ani nezačalo klientovo trestní stíhání. Pokud by začalo, muselo by se tak dle mého názoru stát.
Jak by se měly podle vás řešit verbální skutky, v civilním řízení, nebo jako trestné činy, kde hrozí i nepodmíněný trest, pokud by šlo o závažnou záležitost?
Pokud se bavíme o verbálních trestných činech, je třeba mezi sebou odlišovat na jedné straně ty, které mají podobu výroků vyzývajících k bezprostřednímu násilí kvůli například rasové nenávisti, na druhé straně trestné činy jako pomluvu, křivé obvinění, schvalování trestného činu apod.
V prvním případě se jedná o činy, které překračují hranice ústavně zakotveného práva na svobodu projevu a jejich trestní postih je zcela oprávněný. V druhé skupině se ale může jednat o výroky, kde je třeba dělat takzvaný test proporcionality a posuzovat způsob, jakým výroky byly učiněny, jejich kontext, kdo byl jejich autorem i adresátem, okolnostmi, za kterých byly proneseny, zda mohou vést k závažným následkům, a podobně. Svoboda projevu se vztahuje i na informace nebo myšlenky, které nejsou souhlasně přijímány a které mohou urážet, šokovat nebo znepokojovat, jak říká Evropský soudu pro lidská práva.
Setkal jste se i s návrhy na nepodmíněné potrestání? Jsou nepodmíněné tresty za verbální trestné činy adekvátními tresty?
Ano, v jedné z našich kauz byl například klient obžalován ze spáchání trestného činu křivého obvinění a soud prvního stupně ho napoprvé odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Ve věci nakonec zasahoval až Ústavní soud. Samozřejmě, že soud při ukládání trestu bere v úvahu a zohledňuje konkrétní skutkové okolnosti spáchaného činu a osobu pachatele, nicméně vždy se pohybuje v mantinelech zákonné sazby vytyčených zákonodárcem, a ta v dané době činila poměrně drakonických 2 až 8 let.
V loňském roce ale došlo k úpravě trestních sazeb.
Dnes by klientovi hrozilo nejvýše 5 let odnětí svobody. Základní zásadou při ukládání trestu musí být požadavek subsidiarity trestní sankce. Nepodmíněný trest by měl být proto ukládán až v případě, kdy nepostačí uložení trestu pachatele méně postihujícího.
Skutečně je pachatel verbálního trestného činu natolik pro společnost nebezpečný a jeho náprava jiným trestem nemožná?
Obdobně nyní řešíme kauzu, kdy člověk v diskusi pod článkem se sportovním tématem na internetu a pak na několik letáčcích vylepených po Praze označil naše vojáky padlé v Afghánistánu za okupanty a vyjádřil sympatii k „afghánskému odboji“. Státní zastupitelství zde trvá na nepodmíněném trestu a věc kvalifikuje jako schvalování teroristického trestného činu.
Lze podle vás tuto problematiku – s přihlédnutím k aktuálnímu stavu a vývoji společnosti – ošetřit a řešit lépe?
U verbálních trestných činů by se měly příslušné orgány mnohem víc zamýšlet, co budou řešit formou represe. Měly by to být jen ty nejzávažnější případy, reálně ohrožující bezbranné lidi na jejich životech, majetku, soukromí. Když už k zahájení trestního stíhání dojde, mělo by se daleko více využívat odklonů, protože předsudečné nenávisti se dle mne člověk ve vězení nezbaví.
Jan Hrbáček
