Minimálně jeden ze znalců, kteří zkoumali duševní stav někdejších komunistických exponentů Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara kvůli úmrtím na československých hranicích, může být podjatý. Jeden z expertů byl aktivním komunistou, druhý pak byl totalitnímu režimu loajální a ten jej prověřil na styk se státním tajemstvím. Stíhání zastavil státní zástupce právě na základě posudků dvou zmiňovaných znalců.
V kauze zastavení stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích by mohlo dojít ke zvratu. Vyplývá totiž najevo, že povolaní znalci, na jejichž posudcích rozhodnutí stojí, by mohli být podjatí.
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil stíhání komunistických pohlavárů vloni v listopadu. Komunistickým expolitikům kladl za vinu zneužití pravomoci, za což jim hrozilo dva až deset let vězení. Bývalý generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš letos v červenci zemřel ve věku 97 let. Bývalý ministerský předseda Lubomír Štrougal (97 let) a exministr vnitra Vratislav Vajnar (90 let) pak podle státního zastupitelství trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.
Stíhání iniciovala trestním oznámením Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Obvinění se opíralo o nově nalezené archiválie, které podle kriminalistů dokazují, že státníci měli informace o střelbě na hranicích a že přímo dávali pokyny ministrům, jaké právní předpisy mají přijmout. Jakeš i Štrougal byli členy předsednictva KSČ. Vajnar měl jakožto federální ministr vnitra v kompetenci upravovat nařízeními a rozkazy práva a povinnosti příslušníků Pohraniční stráže, a to včetně oprávnění užít zbraň.
ÚDV při zahájení stíhání tvrdil, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. K roku 1976 vztahuje policie počátek trestné činnosti proto, že tehdy vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.
Mohlo by vás zajímat
Pro zastavení stíhání byly klíčové posudky dvou znalců: primáře psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice v Praze Vlastimila Tichého a primáře psychologie Jiřího Kloseho v oborech: zdravotnictví pro odvětví psychiatrie a zdravotnictví a odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Oba komunističtí exponenti jsou polymorbidními pacienty a podle znalců trpí demencí Alzheimerova typu. Závěry znalců se u Štrougala a Vajnara v podstatě neliší, Štrougal je ve stádiu mírném až středním, Vajnar ve stádiu mírném. „Obviněný je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev, s probíhajícím časem, ale především v zátěži, se však snižuje úroveň psychomotorického tempa, prosexie (pozornost) a paměťových schopností ve všech funkcích. Výsledek aktuálního psychologického vyšetření prokazuje znaky organického poškození, kognitivní deficit, ovlivňující obviněného ve všech složkách života. Osobnostní struktura obviněného je tak významným zásadním způsobem ovlivněna touto duševní chorobou. Vlivem výše uvedené závažné duševní poruchy, demence lehčího stupně, není obviněný schopen zúčastnit se úkonů stanovených v rámci trestního řízení, a to ani za speciálních podmínek. Obviněný vzhledem k výše uvedené závažné duševní poruše není schopen chápat dostatečně smysl trestního řízení,“ stojí v posudcích.
Státní zástupce Tomáš Jarolímek tyto závěry posudků bez námitek přijal. Na dotaz České justice, zda žalobce prověřil, jestli podezřelí nejsou držiteli například řidičského či zbrojního průkazu, pak odpověděl šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek záporně.
Stejně tak Lelek odpověděl zamítavě i na otázky ohledně toho, zda byli či jsou podezřelí kvůli závažnému psychickému onemocnění například zbaveni svéprávnosti. Zaznělo hned několikrát ne a na otázku, zda žalobce inicioval po zjištění duševního stavu obviněných například návrh na zbavení či omezení svéprávnosti či jiného omezení způsobilostí k právním úkonům, a pokud ne, tak z jakých důvodů, Lelek odvětil: „Nebyly shledány zákonné podmínky k tomuto postupu.“
Česká justice si požádala o anonymizovanou verzi posudků na Štrougala a Vajnara, ale šéf žalobců Prahy 1 Lelek je odmítl poskytnout. „Poskytnutí podrobnějších informací o duševním stavu obviněných by nepřípustně zasahovalo do práva na soukromí těchto osob. V dané trestní věci nebyl zkoumán duševní stav obviněných v době trestného činu, jehož spáchání jim bylo kladeno za vinu, nýbrž aktuální jejich duševní stav (tj. duševní stav po více jak 30 letech uplynuvších od spáchání trestného činu),“ odepsal České justici na žádost dle zákona o poskytování informací Jan Lelek.
Soudruh a prověřený pracovník
Právní zástupce poškozených, převážně východních Němců, Lubomír Müller si podal proti zastavení stíhání Štrougala s Vajnarem stížnost a namítá i průtahy v řízení. Včetně toho, že zpráva o zastavení stíhání se objevila v médiích dříve, než mu byla doručena. Zatím není známo, jak státní zástupce o stížnosti rozhodl.
Problém může ovšem může nastat především s možnou podjatostí obou klíčových znalců Vlastimila Tichého a Jiřího Kloseho.
Podjatostí znalců v oboru lékařství se zaobíral například Nejvyšší soud v roce 2014. V této věci šlo o náhradu škody a znalecký posudek vypracovala znalkyně, která byla úzce spjata s těžebním průmyslem. „Samozřejmý požadavek na znalecký posudek spočívá v tom, že musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti. V případě, že lze mít pro poměr znalce k věci, k soudu, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům pochybnost o nepodjatosti znalce, je znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť nemůže posoudit skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, objektivně a nezaujatě. Znalecký posudek podaný vyloučeným znalcem proto není (nemůže být) způsobilým důkazem, na základě kterého by bylo možné učinit skutková zjištění soudů,“ zkonstatoval senát Nejvyššího soudu, složený ze soudců Ljubomíra Drápala, Jiřího Doležílka a Zdeňka Novotného.
Primář psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice v Praze – plukovník Vlastimil Tichý – byl totiž před rokem 1989 příslušníkem Československé lidové armády a byl také členem Komunistické strany Československa, jak dokazují archivní dokumenty, ke kterým se Česká justice dostala. Tedy Tichý byl prokazatelně členem stejné partaje, ze které se rekrutovali oba podezřelí exponenti předlistopadového režimu, na které zpracovával znalecký posudek.
Česká justice proto Vlastimila Tichého oslovila s několika otázkami. Mimo jiné s těmi, zda byl členem KSČ, a zda se proto necítí být podjatým. Primář Tichý ale nezareagoval ani po urgenci dotazů.
Primáře psychologie Ústřední vojenské nemocnice v Praze – plukovníka Jiřího Klose – dle archivních dokumentů náčelník ÚVN Jozef Sabo tituloval také soudruhem.
Členem strany ale podle všeho Klose nebyl. Protože v roce 1983 nastupoval jako občanský zaměstnanec Ústřední vojenské nemocnice, musel projít prověrkou pro styk se státním tajemstvím. „Jako psycholog pracující na Ústředním lékařském psychologickém pracovišti se bude seznamovat s problematikou v rámci celé ČSLA,“ stojí v armádním dokumentu. „Podle dostupných vyhodnocených kádrových materiálů má jmenovaný předpoklady pro styk se státním tajemstvím. Není StB námitek, stojí v dokumentu.
Kdo byl osobou určenou pro styk se státním tajemstvím (zkratka OST)? „Evidence v tzv. kategorii OST sama o sobě neznamená vědomou spolupráci s bezpečnostními složkami komunistického režimu. Vypovídá pouze o tom, že se osoba musela těšit určitému stupni důvěry, umožňující příslušným orgánům ČSSR vydat osvědčení pro styk se státním tajemstvím,“ lze se dočíst v Archivu bezpečnostních složek. V dalším z dokumentů, týkajících se Kloseho, je v kolonce politická příslušnost uvedeno: neorganizován.
Česká justice proto Jiřího Kloseho oslovila a položila mu otázku, zda se jako osoba loajální komunistickému režimu, občanský zaměstnanec Československé lidové armády, která měla na praporu heslo: „Za vlast, za socialismus“, necítí být ve věci posudku na komunistické pohlaváry podjatý. Ani on na všechny dotazy neodpověděl, ale alespoň kuse zareagoval. „Vážený pane, k uvedené záležitosti se nebudu vyjadřovat. Jako zpracovatel Vámi zmíněných znaleckých posudků nejsem oprávněn podávat ani komentovat jakékoli informace třetí straně v této záležitosti,“ odpověděl na otázky Jiří Klose.
Nezastřelen, jen pokousán psy
Proti rozhodnutí o zastavení stíhání Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara padlo stížností víc. Jedno z nich podal Jürgen Seifert z Berlína. Na Silvestra 2019 požádali Jürgen Seifert, Thomas Bartsch a Siegfried Fröbel, aby jim v řízení bylo přiznáno postavení poškozených, Bartschovi a Fröbelovi toto postavení bylo přiznáno. Seifert v řízení vypovídal jako svědek, ve výčtu poškozených na československých hranicích však uveden není. O Seifertově žádosti žádné oficiální rozhodnutí vydáno nebylo, pouze byl vyrozuměn emailem z 10. února 2020, který byl zaslán stěžovatelovu právnímu zástupci. „Co se týká osoby Seifert Jürgen, tak tato není poškozená, neboť zde nebylo použito zbraně, a to ani k varovnému výstřelu. V tomto případě došlo k pokousání psem a to až poté, kdy byl eskortován příslušníky Pohraniční stráže na služebnu, (neboť se stále pokoušel o útěk) nikoli při samotném zadržení. … pplk… Mgr. Stanislav Zeman,“ stojí v emailu. „Stěžovatel nemá nic proti tomu, když policejní orgán sdělí mailem účastníkovi prostřednictvím právního zástupce svůj názor. Nicméně stěžovatel měl právo, aby o jeho žádosti ze dne 31. 12. 2019 bylo řádně rozhodnuto příslušným usnesením, včetně poučení o opravných prostředcích, a to nejpozději v napadených usneseních,“ argumentuje Seifertův právní zástupce Lubomír Müller.
Poškození Christa Brunies, dříve Tautz, Carola Tautz-Bär (Hartmuta Tautze na hranicích pokousali a roztrhali psi – pozn. red.), Astrid Schmidt (Gerhard Schmidt byl na hranicích zastřelen – pozn. red.), Siegfried Karl Fröbel a Thomas Bartsch pak napadají přímo závěry znaleckých posudků Vlastimila Tichého a Jiřího Klose. „Podle 55. odstavce napadeného usnesení je JUDr. Vratislav Vajnar, CSc., „polymorbidním (trpícím více nemocemi) pacientem, u kterého výsledky aktuálního psychologického vyšetření prokazují susp. se rozvíjející demenci Alzheimerova typu v mírném stadiu rozvoje“. V 11. a 12. odstavci napadeného usnesení jsou ale zaznamenány výpovědi JUDr. Vratislava Vajnara, CSc., s tím, že přesně popisuje procesy spojené s ostrahou hranic, včetně jmenovitého výčtu nadřízených a podřízených,“ stojí ve stížnosti německých poškozených. Z Vajnarovy výpovědi je podle nich patrné, že je plně orientován.
„Samozřejmě, že ve věku 90 let může vždy existovat´susp.´, tedy suspektní, podezřelý rozvoj demence Alzheimerova typu v mírném stadiu rozvoje. To by mělo vést k tomu, aby orgány činné v trestním řízení vedly trestní řízení zvlášť ohleduplně, ale není to důvodem k zastavení trestního stíhání, zvlášť když ´obviněný je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev´. Podle znalců ´projevy počínající demence jsou u obviněného zvýrazněny až v podmínkách silnější zevní, zvláště časové zátěže´. Orgány činné v trestním řízení by tedy neměly obviněného vystavovat déledobé zátěži (například několikahodinovým výslechům), nicméně pouhé podezření na rozvoj demence v počátečním stavu není důvodem k zastavení řízení,“ stojí ve stížnosti.
„Podle 55. odstavce napadeného usnesení ´není obviněný schopen zúčastnit se úkonů stanovených v rámci trestního řízení, a to ani za speciálních podmínek´. Nicméně shora uvedená fakta a zejména 11. a 12. odstavec napadeného usnesení tento závěr přesvědčivě vyvrací. (Viz též argumentaci JUDr. Vratislava Vajnara, CSc., v bodě 9. odůvodnění usnesení Městského státního zastupitelství Praha ze dne 25. 3. 2020 č.j. KZT 196/2020-6.),“ lze se dále dočíst v dokumentu, který má Česká justice k dispozici.
„Podobně JUDr. Lubomír Štrougal ´je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev´. V jeho případě je patrně třeba ještě větší ohleduplnosti při vedení trestního řízení, nicméně ani u něj není důvod interpretovat jeho zdravotní potíže tak, že by nebyl ´schopen chápat smysl trestního řízení´. (Viz též argumentaci JUDr. Lubomíra Štrougala v bodě 8. odůvodnění usnesení Městského státního zastupitelství Praha ze dne 25. 3. 2020 č.j. KZT 196/2020-6.),“ stěžují si dále poškození.
Stížnost dále pokračuje, že orgány činné v trestním řízení jsou při výběru znalců povinny zajistit, aby byli nestranní a nemohli být ve svých závěrech ovlivněni přátelskými či naopak nepřátelskými vazbami anebo ideologickou spřízněností či naopak nenávistí. „V daném případě byli obvinění vysokými funkcionáři KSČ. Bylo tedy třeba předem prověřit, zda ustanovení znalci nebyli (či dosud nejsou) členy KSČ (KSČM), anebo se naopak neangažovali (či dosud neangažují) v antikomunistických hnutích. Podobně bylo třeba zjistit, zda znalci kromě znaleckého slibu (§ 6 odst. 1, 2 zákona č. 36/1967 Sb., v platném znění) nejsou vázáni jinými sliby či přísahami, které by v dané věci byly v rozporu se znaleckým slibem a měly vliv na jejich nestrannost,“ argumentují poškození.
A poukazují například na vojenskou přísahu, podle níž voják přísahal „před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa“ s tím, že „pro obranu socialismu“ je „vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství“.
Z napadených usnesení je patrné, že žádné zjišťování před výběrem znalců nebylo provedeno, ačkoli ustanovení § 105 odst. 2 trestního řádu takové požadavky na výběr znalců klade. „Pokud by orgán činný v trestním řízení podle toho postupoval, musel by to do usnesení uvést. To se však nestalo, a tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ píší v závěru své stížnosti poškození Christa Brunies, dříve Tautz, Carola Tautz-Bär, Astrid Schmidt, Siegfried Karl Fröbel a Thomas Bartsch .
Stěžovatelé proto navrhli, aby nadřízené státní zastupitelství doplnilo dokazování a prověřilo, zda byly splněny zákonné předpoklady pro výběr znalců. „A pokud ne, aby nařídil vypracování nových znaleckých posudků takovými znalci, která vyhovují shora uvedeným kritériím,“ končí stížnost podaná právníkem Lubomírem Müllerem.
Na československé státní hranici byly zdokumentovány stovky úmrtí spojených s pokusem o jejich nelegální přechod. Portréty usmrcených je možné si do detailu prostudovat zde. Datová sada obsahuje údaje k cca 270 usmrceným osobám.
Jan Hrbáček
