Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) musel zrušit usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ), kterým byl Lesní správě Lány (LSL) ustanoven pro trestní řízení opatrovník, neboť státní zástupkyně VSZ tak učinit odmítla. Na svém rozhodnutí setrvala, jakkoliv to bylo v rozporu s tehdy již známou judikaturou Ústavního soudu (ÚS). Vyplývá to z usnesení NSZ, které má Česká justice k dispozici.
Na konci června vydal státní zástupce VSZ usnesení, kterým byl podle § 45 odst. 2 trestního řádu a § 45 odst. 1 věty třetí trestního řádu ustanoven poškozené příspěvkové organizaci LSL opatrovník advokát JUDr. Vojtěch Veverka. Proti rozhodnutí podala LSL stížnost, o níž rozhodl kladně právě státní zástupce NSZ, neboť státní zástupkyně ji vyhodnotila jako nedůvodnou. V této stížnosti LSL mj. trvala na tom, aby LSL nadále zastupovala náměstkyně ředitele Ivana Pokorná.
Námitky LSL, jimž dal za pravdu i státní zástupce NSZ, jsou přitom opřeny primárně o již tehdy známou judikaturu Ústavního soudu ve věci postupu při ustanovování opatrovníků právnickým osobám v trestním řízení.
Za zásadní lze primárně považovat nález ÚS ze dne 15. 8. 2018 ((sp. zn. II. ÚS 131/18), v němž vyložil ustanovení § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (ZTOPO) tak, že osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu může této obviněné právnické osobě zvolit zmocněnce i v případě, že má sama v (témže) řízení procesní postavení svědka. Následoval nález ze dne 20. 11. 2018 (sp. zn. I. ÚS 2436/18) v němž ÚS konstatoval, že osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu může této obviněné právnické osobě zvolit zmocněnce i tehdy, jde-li o členy kolektivního statutárního orgánu, kteří mají v dané trestní věci postavení svědků, zatímco zbývající členové tohoto orgánu jsou trestně stíháni.
A na začátku roku 2020 vydal ÚS nález soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka (sp. zn. IV. ÚS 3139/19), kterým rozšířil možnost volby zmocněnce obviněnou právnickou osobou i na ty případy, kdy jediná osoba oprávněná činit za obviněnou právnickou osobu úkony v trestním řízení má v téže trestní věci postavení obviněného. Podle tohoto nálezu má institut opatrovníka právnické osoby v trestním řízení podle § 34 odst. 5 ZTOPO subsidiární povahu a mělo by jej být využíváno jen jako krajního prostředku. Vyloučení jediného jednatele z provádění úkonů v přípravném řízení představuje podle ústavních soudců zásah do práva právnické osoby na obhajobu v trestním řízení, jenž musí být vždy proporcionální vůči účelu, který sleduje. Je proto nutné podle ÚS zohlednit, že činí-li za právnickou osobu v trestním řízení vedeném proti ní úkony člen statutárního orgánu, jsou právnické osobě jeho faktické znalosti ku prospěchu a pravidelně právě tyto znalosti budou hrát významnou roli při formování a provádění strategie obhajoby právnické osoby. ÚS v tomto nálezu dále poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení musí mít navíc pro takové rozhodnutí konkrétní podezření, že je volba takového zástupce činěna proto, aby právnickou osobu poškodila či na její úkor obviněný zvýhodnil v trestním řízení sebe sama. „Jinými slovy, považovat obviněného a priori za vyloučeného i z úkonu zmocnění může být proporcionálním zásahem do práva právnické osoby na obhajobu jen tehdy, je-li zřejmé, že již samotné zmocnění zástupce činí obviněný se záměrem poškodit právnickou osobu v jejím právu na obhajobu či své právo na obhajobu zvýhodnit na její úkor,“ konstatuje se ve zmíněném nálezu.
Po tomto klíčovém nálezu pak v letošním roce následovaly dva další, které ještě více otevřely prostor svobodné volbě zástupce a orgánům činným či soudu vymezily podmínky, za nichž mohou tuto volbu učinit naopak ony (IV.ÚS 3740/19 z 25.2. 2020, soudce zpravodaj Jaromír Jirsa a I.ÚS 2638/19 z 23.6. 2020, soudce zpravodaj Tomáš Lichovník). Tedy například tehdy, kdy by bylo zřejmé, že se jedná o volbu se záměrem obstruovat trestní řízení.
Tomu však v případě LSL nebylo a bylo podle názoru státního zástupce NSZ naopak legitimní, aby LSL zastupovala její ekonomická náměstkyně Ivana Pokorná. „Napadené usnesení (státního zástupce VSZ v Praze, pozn. redakce) neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit skutečně odůvodněnou obavu, že Ivana Pokorná bude při zastupování poškozené příspěvkové organizace LSL postupovat k její škodě. V napadeném usnesení je tato obava dovozována výhradně ze skutečnosti, že Ivana Pokorná je podřízenou obviněného Ing. Miloše Baláka. Podle názoru státního zástupce NSZ však tato skutečnost (obecně konstatovaná), osamoceně a bez dalších relevantních skutečností (konkrétních rizik), nemůže tuto obavu vyvolat a nemůže být proto v posuzovaném případě důvodem k ustanovení opatrovníka poškozené příspěvkové organizaci LSL,“ konstatuje se v rozhodnutí. Ve spisu není podle státního zástupce NSZ ani uvedena konkrétní skutečnost, z níž by vyplývalo podezření, že je Pokorná „pouhou jakousi ‚loutkou‘, která je manipulována podle cílů obviněného Ing. Miloše Baláka či jiných osob a v neprospěch poškozené příspěvkové organizace LSL“.
Sice se podle státního zástupce NSZ může jevit jako zvláštní, že se Pokorná za LSL vyjádřila tak, že v souvislosti s trestním řízení ohledně zakázek v lánské oboře neeviduje LSL žádnou škodu, ale ani to nelze vyhodnotit tak, že by Pokorná vystupovala v rozporu se zájmy LSL. Podle státního zástupce NSZ je totiž nutné „respektovat případný odlišný právní názor poškozeného subjektu na to, zda škoda v určitém trestním řízení vznikla či nevznikla (když právní názor policejního orgánu na vznik škody, obsažený v určitém usnesení o zahájení trestního stíhání, nemusí být v konkrétním případě nutně správný), a je rovněž nutno respektovat i svobodnou vůli poškozeného subjektu k připojení se či nepřipojení se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, když poškozený subjekt tímto svým krokem může sledovat i jiné (jemu prospěšné) cíle, které však nemusí být orgánu činnému v trestním řízení blíže známy“. Je také podle něj možné, že orgán činný v trestním řízení nemá potřebné informace a podklady k tomu, „aby řádně a komplexně posoudil a vyhodnotil správnost úkonu poškozeného (který spočívá v připojení se či nepřipojení se s nárokem na náhradu škody v trestním řízení, příp. v připojení se jen v určité výši) ve vztahu ke všem jeho zájmům“.
Státní zástupce NSZ v rozhodnutí také poznamenává, že je nutné vzít v úvahu i to, že zřizovatelem LSL je Kancelář prezidenta republiky (KPR) a jmenování a odvolávání ředitele LSL spadá do kompetence vedoucím KPR. A ten, ačkoliv byl informován o trestním stíhání ředitele LSL, jej ve funkci ponechal. „Jistě není úkolem orgánů činných v trestním řízení, aby prostřednictvím institutů trestního řádu (např. právě prostřednictvím ustanovení opatrovníka) nahrazovaly a suplovaly činnost jiných státních orgánů, pokud jde o řízení a kontrolu státních příspěvkových organizací,“ konstatuje státní zástupce NSZ v rozhodnutí.
Státní zástupce NSZ také zrušil ve stejný den obvinění ředitele LSL Miloše Baláka z trestného činu zpronevěry, kterého se měl podle policie a VSZ v Praze dopustit při zakázce na sanaci vodní nádrže Klíčava v lánské oboře.
Petr Dimun
