Místopředseda Městského soudu v Praze Tomáš Novosad začínal soudit v roce 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 4. Na Městském soudu v Praze působí od roku 2009, z toho poslední dva roky v roli místopředsedy. Dlouhá léta je také aktivním členem Soudcovské unie, byl i jejím viceprezidentem. Nyní má zájem vystřídat v jejím čele Danielu Zemanovou.
Z jakého důvodu jste se rozhodl kandidovat na prezidenta Soudcovské unie?
Ještě před tím, než na vaši otázku odpovím, chtěl bych zdůraznit jedno. Soudcovská unie je stavovská organizace, která nemá žádného hegemona a ve které nerozhodují jednotlivci, ale všichni její členové. Diskutujeme, přesvědčujeme se navzájem, hlasujeme. V tom je naše síla a hodnota. Takže já sám mám samozřejmě na soudcovské záležitosti svůj náhled, někdy zásadní, někdy neutrální, ale nemám potřebu prosazovat jen to, co se mně osobně líbí. Zajímají mě názory ostatních, baví mě ten demokratický unijní proces, a to je jeden z důvodů, proč kandiduji. Vedle toho kandiduji i proto, aby Unie dál prosperovala, naše zájmy prosazovala pevně a zároveň otevřeně, čestně a s nadhledem. Chci, aby se každý soudce v Unii cítil vítaný a neměl pocit, že na jeho názoru nezáleží.
Zajímají mě názory ostatních, baví mě ten demokratický unijní proces, a to je jeden z důvodů, proč kandiduji. Vedle toho kandiduji i proto, aby Unie dál prosperovala, naše zájmy prosazovala pevně a zároveň otevřeně, čestně a s nadhledem. Chci, aby se každý soudce v Unii cítil vítaný a neměl pocit, že na jeho názoru nezáleží.
Co by mělo být klíčovou agendou pro další funkční období nového prezidenta Soudcovské unie?
Není jedna klíčová záležitost pro další období, která by měla přednost před ostatními. Nemáme žádnou politickou krizi, soudnictví je v dobré kondici a bude tomu tak i nadále. Líbí se mi, jak Angličané s klidem říkají business as usual. A to je i můj přístup. Takže budeme dále pěstovat (a chránit) vládu práva a právní stát, budeme střežit nezávislost soudní moci se vším, co k tomu patří, budeme dobře komunikovat s veřejností a vysvětlovat jí naše postoje, budeme aktivní v legislativní činnosti zejména ohledně procesních a stavovských norem, budeme prosazovat slušné zajištění soudců odcházejících ze služby, budeme prosazovat prostředky vedoucí k udržení kondice soudců v době jejich služby, budeme dobře vycházet s našimi kolegy z ostatních právnických profesí a vůbec se všemi, kdo mají dobrou vůli. A budeme to dělat jako doposud, tedy odhodlaně a slušně.
Jaký máte názor na návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové na snižování platů v justici a to poměrně drakonicky o 32 procent? Jak budete před veřejností i politiky případně platy v justici obhajovat? Ministryně spravedlnosti Marie Benešová uvedla, že platy v justici podle ní „neodpovídají realitě“ a že rozevírají „nebezpečně a nespravedlivě nůžky ve vztahu k ostatním sférám“. Jak vnímáte toto vyjádření?
Naše postoje se nemění ani ohledně soudcovských platů, na které se ptáte. Já už jsem těch platových „afér“ zažil několik, i jako viceprezident Unie. Chápu, že epidemie koronaviru přinesla velké hospodářské obtíže a že soudci jsou součástí společnosti jako všichni ostatní. Nejsme nedotknutelná elita a nežijeme mimo realitu. Neříkali jsme v minulosti a neříkáme ani teď, že naše platy se nikdy nemohou snížit. To je nám podsouváno a je to samozřejmě nesmysl. Naopak, i naše platy se mohou snížit, a to normální a zákonem dávno předvídanou cestou – jejich výše se přesně odvíjí od průměru platů dalších služebníků státu a jestliže stát potřebuje šetřit a sníží platy svým zaměstnancům (v širším slova smyslu), tak se ve stejném poměru sníží i platy soudců. To je zákon a rozumný pořádek chránící před tím, aby představitelé ostatních mocí ve státě nezneužívali agendy platových záležitostí soudců k tísnění soudcovské moci. A stejný princip slouží zároveň i k tomu, aby soudcovské platy neuletěly do částek vymknutých z poměru k platům ostatních; právě díky tomuto principu se žádné nůžky nerozevírají. Takže v tom tkví naše stanovisko, takto rozhoduje skoro už desítky let Ústavní soud a věřím, že takové vysvětlení veřejnost přijme.
Jak hodnotíte etický kodex soudců, který vznikl na Nejvyšším soudu pod vedením nového předsedy Petra Angyalossyho?
Ještě jsem jeho návrh nečetl, jsem na něj zvědavý. Vím, že leckdo namítá, že etická pravidla máme zakotvena přímo v zákoně o soudech a soudcích a že vedle toho tedy je Etický kodex nadbytečný. Těm námitkám se do jisté míry nedivím, nicméně Soudcovská unie se na jeho přípravě podílí, já s tím souhlasím a myslím, že snad jeho vznik nemůže škodit. Zásadní pro mě je, že jej tvoří soudci.
Jste příznivcem myšlenky zřízení Nejvyšší soudcovské rady?
Zřízení Nejvyšší soudcovské rady podporuji a dále si dovolím opsat krátký text, který jsem k tomu napsal v kandidátském článku do našeho časopisu Soudce: Kariérní řád, obsazování funkcí, výběr nových soudců – to vše souvisí s institucí Nejvyšší rady soudnictví, kterou v ČR nemáme a o jejíž zřízení Soudcovská unie dlouhodobě usiluje; k tomu chci jen poznamenat, že z postoje dalších složek moci v zemi se dá dovodit, že zřízení takové Rady se v dohledné době zřejmě neuskuteční. Za této situace ovšem myslím, že postoj Unie by neměl být podle hesla Buď Ritz, nebo nic, a že by Unie měla promýšlet, jakými dílčími kroky převezmou soudci alespoň některé další správní rozhodovací pravomoci a posílí tak své postavení, nezávislost a autonomii; jako dobrou cestu vidím například debatu o rozumném posilování vlivu soudcovských rad či shromáždění soudců na soudech, debatu o možnosti voleb ohledně některých záležitostí na soudech a podobně.
Prezident Miloš Zeman při posledním jmenování soudců mluvil o tom, že při kárném řízení se soudcem Městského soudu v Praze Alexandrem Sotolářem zvítězila „soudcovská solidarita“. Existuje taková solidarita? Případně kde a jak se projevuje?
Já doufám, že soudcovská solidarita v dobrém slova smyslu existuje. Soudce je tradiční, jedna z nejstarších profesí vůbec, máme stavovskou hrdost, sounáležitost, odpovědnost k sobě i veřejnosti. Ostatně i Unie soudcovskou solidaritu udržuje a posiluje. Tedy já slovo solidarita vnímám primárně pozitivně. Ale chápu, co měl na mysli pan prezident – tady se asi lépe použije slovo nadržování nebo falešná solidarita. Nikdy jsem nezažil ani neslyšel osobně nebo v médiích, že by nějaký soudce měl jako účastník řízení u soudu lepší pozici z důvodu své profese. Samostatná problematika jsou pak kárná řízení a přísnost kárných soudců (z nichž mnozí ani nejsou profesionálními soudci). To je na delší diskusi a podrobný rozbor jednotlivých případů. Jen mne k tomu napadá, že veřejnost vůbec někdy kritizuje mírné tresty udělované i obecně v trestních řízeních (kde ale také mají významný podíl na rozhodování laičtí soudci). Příčina může spočívat i v tom (a může se to týkat i kárných řízení), že když člověk nemusí sám rozhodnout o něčí vině a trestu, je přísný a tvrdý, ale když pak osobně převezme tu odpovědnost a skutečně o někom jiném rozhoduje při vědomí všech leckdy i smutných okolností, k přísnosti se někdy připojí i jisté pochopení a slitování.
Eva Paseková
