Advokát Václav Vlk za Unii obhájců úspěšně žaloval Českou televizi (ČT) kvůli tomu, že spolku odmítla poskytnout informace o hostech v pořadu Otázky Václava Moravce. Jaká byla motivace obhájců? Podle Vlka zve ČT do debat ze zástupců stran trestního řízení hlavně státní zástupce, zatímco advokáty i soudce často opomíjí.
Z jakého důvodu Unie obhájců zjišťovala, kolik advokátů, státních zástupců nebo soudců vystupovalo v pořadu Otázky Václava Moravce?
Vrátím se trochu zpět. V médiích je poskytován poměrně velký prostor odborníkům. Můžeme číst a vidět názory ekonomů, lékařů, stavitelů a dalších. Právu se média dříve dlouhodobě věnovala hlavně na úrovni trestního řízení ve smyslu koho kdo kde zabil a jaký trest za to dostane. Odborné otázky ve veřejném prostoru nebyly, i když se o to například Advokátní komora snažila. Zlom nastal v roce 2013 po pádu Nečasovy vlády. Nás nejvíc mrzelo, že se tomu jako veřejnoprávní médium nevěnuje právě Česká televize.
Co se tedy stalo po pádu Nečasovy vlády?
Najednou se všichni „zbláznili“ a média objevila, že existuje trestní politika, že existuje státní zastupitelství, trestní řád a práva občanů. Média se tomu začala věnovat. Bohužel tím způsobem, že místo toho, aby si zvala lidi, kteří k tomu mají co říct, tak začala zvát pouze represivní složku trestního řízení. V rámci toho nám vadí i druhá věc. Tou je významná ostrakizace advokacie. Ve světě jsou advokáti bráni jako významná součást justice a reprezentanti občanů. Říkají, co chybí a justice na to reaguje. Tento bod ČT také hodně vynechávala.
ČT tedy podle vás upřednostňuje zvaní státních zástupců před advokáty?
Upřednostňuje státní zástupce před advokáty, ale i před mocí soudní. Jediný, kdo stojí na straně občana nebo jiného subjektu, je jeho právní zástupce. Proto je samostatný. Tak to v každém kvalifikovaném státě funguje. my jsme to zredukovali z našeho veřejného úhlu na tu jedinou otázku: Je vinný nebo nevinný? Říkali jsme si, že se nám to třeba jenom zdá a proto jsme dotazem na Českou televizi chtěli zjistit, jak to doopravdy je. A se zlou jsme se potázali. Proto jsme se obrátili na soud. A obáváme se, že až ty výsledky dostaneme, tak se potvrdí to nejhorší. A to je to, že objektivní žurnalistika nabyla objektivní žurnalistikou. Ale žurnalistikou podporující jenom jednu stranu konfliktu a jednu stranu vidění světa. Aniž by se vnímalo to, co v trestním řízení skutečně chybí. A teď na to můžeme navázat. Vidíme znovu další, stejnou situaci a to je problematika, která nás tíží víc, než zásahy do politické moci cestou trestní. Je to problematika trestně právní politiky ČR. Zejména přílišná kriminalizace jednání, preference výkonu trestu a preference nejhorších možných modelů, které ve finále přináší zmnožování trestné činnosti, zátěž státního rozpočtu a likvidaci rodin.
Myslíte, že když dostanete v médiích více prostoru, že změníte veřejné mínění? To, že máme přeplněné věznice, je dlouholetý problém, o kterém se ví.
Musíme mluvit o tom, proč musíme čekat, až nejvyšší státní zástupce ve veřejném prostoru řekne, že trestně právní politika není dobrá, protože máme příliš mnoho vězňů. Ano, to je přeci informace, která je profesionálům dlouhodobě známá a kdo na ní upozorňuje, jsou obhájci. Ti jsou s těmi lidmi až do konce výkonu trestu a vědí, jaké to má dopady na jejich rodinu. Vědí, že kriminalizace vychovává jenom nové a nové zločince. Máme tady spolky jako Český helsinský výbor nebo Lighthouse, kteří dlouhodobě upozorňují na to, co je špatně v trestní politice našeho státu. Ale stále se dává prostor pouze jedné straně. Tedy tomu, co řekne státní zastupitelství.
Když se vrátím k tomu rozsudku, tak Česká televize v původním rozhodnutí argumentovala tím, že jste si informace o hostech pořadu mohli sami vyhledat vlastními rešeršemi. Proč jste to neudělali?
My jsme to zvažovali. Ale je naším posláním sedět u internetu a počítat osoby vystupující v televizi? Upřímně, odpověď České televize je tou nejhorší výmluvou, kterou používají nejobyčejnější úřady, když se jim nechce vydat informaci o tom, kolik lidí si požádalo o stavební povolení. To říkám už jako profesionál, právní zástupce jak Unie obhájců, tak člověk, který se s touto problematikou setkává dnes a denně. Já jsem svým způsobem byl přítomen u tvorby zákona o svobodném přístupu k informacím, když jsem zastupoval různé spolky, nebo jednotlivce, kteří chtěli něco vědět.
Nyní tedy čekáte, že vám Česká televize informace v zákonné lhůtě poskytne?
Pevně v to věříme.
Eva Paseková
