Pořádek a systém musí u soudu fungovat, říká budoucí šéfka Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná. Působí v justici nepřetržitě od roku 1985 a je zkušenou funkcionářkou. Postupně pracovala u Obvodního soudu pro Prahu 9, 10, 1 a 4. Posledních pět let je předsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 10. Po současném předsedovi Liboru Vávrovi převezme žezlo na konci září.
Jaké změny plánujete učinit z pozice nové předsedkyně Městského soudu v Praze? Plánujete spíše navazovat na svého předchůdce Libora Vávru, nebo soud čekají nějaké převratné novinky?
Žádné revoluční změny nechystám. Myslím, že nejsou potřeba. Chci navázat na doktora Vávru v tom, co dobře funguje a co už třeba bylo zavedeno i za jeho předchůdce, doktora Sváčka. Ale každý funkcionář je zvyklý dělat práci jiným způsobem. Jsem si vědomá toho, že bolavým místem městského soudu – alespoň pohledem zvenku – jsou agendy, které jsou umístěny na pracovišti ve Slezské. Tedy správní úsek, insolvenční úsek a úsek obchodní. Vždy je problém s každým detašovaným pracovištěm, kde přímo nesedí předseda, že si začne žít svým vlastním životem. A to není dobře. Ani pro vedení soudu, ani pro detašované pracoviště. Už jsem oznámila soudcovské radě, že hodlám mít zřízenou kancelář i ve Slezské a začít tam pracovat. Doposud každý předseda seděl v budově ve Spálené. To nechci rušit, ale budu mít dvě pracovní místa. Nevidím jiný způsob, jak získat informace o fungování detašovaného pracoviště a časem třeba sjednat nápravu věcí, které nefungují.
Které věci nefungují?
Nedostatečně funguje správní úsek. To je problém skoro každého krajského soudu, ale Praha je v tom výjimečná z důvodu složitosti agend. Doktor Vávra už začal s cíleným posilováním počtu soudců. Z hlediska systemizace na úsek připadá 35 soudcovských míst, ale to je třeba brát trochu s rezervou. Po dvou posledních jmenováních je tam o 6 soudců navíc, další je připraven ke stáži. Přesto pořád drhne plynulé vyřizování věcí a jsou tam průtahy.
S vedením úseku místopředsedou Alešem Sabolem jste spokojena? Počítáte s ním do budoucna?
Ještě jsem s ním neměla možnost mluvit, čekala jsem na okamžik jmenování. Vím, že dělal řadu kontrol a prověrek. Toho bych chtěla využít a nemám k němu sebemenší výhradu. Počítám s ním i nadále, pokud on bude chtít spolupracovat se mnou. Je to zkušený manažer, bývalý předseda Obvodního soudu pro Prahu 2. Pracovně se dobře známe a spoléhám na něj.
A co další místopředsedové, nechystáte personální změny?
K 30. 11. 2020 se uvolní dvě místopředsednická místa. Končí velmi důležitý a zkušený náměstek Viktor Sedlák na občansko-právním úseku a také končí Jan Kadlec. To je také důležitá osoba, protože dozoruje prvostupňovou část trestního úseku. Co se týká civilního úseku, tak tam už mám vybraného kandidáta. Je to místopředsedkyně zdejšího soudu Lenka Marynková. Je to zkušená civilní soudkyně s velmi dobrým hodnocením ze strany odvolacího soudu a pracovně velmi výkonná. S její osobou jsem již seznámila i soudcovskou radu Městského soudu, kdy jsem na jednání byla pozvána jako host.
A kdo bude mít na starosti trestní úsek?
To je zatím v jednání. Tím, že jsem civilistka, tak je mi trestní úsek přeci jen poněkud vzdálen. Proto ve výběru musím být opatrnější, hodně se radit se zkušenými kolegy.
S paní místopředsedkyní Simonou Bradáčovou počítáte?
Jí mandát v dohledné době nekončí. S náměstky, kterým mandát nekončí, jsem, s výjimkou magistra Sedláka, zatím neměla možnost mluvit, protože jsou na dovolených. S každým se sejdu, představím jim své plány, a pokud se dohodneme na další spolupráci, tak s nimi určitě budu nadále počítat. Jsem už léta soudní funkcionářkou, tak se samozřejmě dobře známe. Příští rok v říjnu bude končit mandát Michalu Výtiskovi, který vede obchodní rejstřík a část obchodního úseku. I za něj budu hledat náhradu.
Ředitel správy soudu ve funkci zůstane?
Ředitele správy dělá letitý zkušený manažer Michael Mrzkoš. Tam žádné změny neplánuji.
Plánujete nějaké audity fungování soudu nebo další kontroly?
Mám jeden velký plán, ale zatím jsem s ním seznámila pouze výběrovou komisi, soudcovskou radu a současného předsedu. Chci udělat soudcovský audit zatíženosti jak všech obvodních soudů, tak městského soudu. Už někdy předloni s tím začal doktor Vávra ve vztahu k obvodům. Chtěla bych zjistit, kolik skutečně potřebuji soudců. Doposud se ty propočty vždy dělaly ze systemizace. Ta je letitá nevím, na kolik se v případě propočtů v minulosti počítalo s asistenty, kteří už dnes, alespoň na obvodech jsou početně dobře zastoupeni. Dnes už je nová systemizační komise a připravuje se nová systemizace.
Můžete vysvětlit, o co přesně půjde?
Na obvodech se vezmou například civilní věci a středně těžká věc dostane koeficient 1. Všechny lehké věci, jako přirážky k jízdnému, plyn, elektřina nebo dluhy na pojistném a typově podobné, dostanou nižší koeficient. Spočítá se to podle nápadu i podle výkonnosti soudců a zjistí se, kolik soudců je na soudu opravdu potřeba. Protože některé soudy mají obrovský nápad, ale převažují jednoduché věci, které vyřídíte jednoduchým způsobem. Pak jsou zase soudy, které mají agendu převážně velmi obtížnou. Třeba typicky Obvodní soud pro Prahu 2, který má spory o náhradu škody. Bude to velmi náročné. Když jsme to zpracovávali pro Městský soud ve vztahu k obvodům, a to jen některé agendy, dalo to hodně práce. Ale když se do toho dáme, tak se podle mě dostaneme k pravdivým výsledkům. Totéž bych chtěla udělat ve vztahu k jednotlivým úsekům u Městského soudu, soudcovská rada mi v tomto slíbila podporu. Zde bude potřeba komunikovat nejenom s náměstky, s dozorčími, ale hlavně se soudci. Aby třeba v odvolací agendě pomohli specifikovat, co má být koeficient jedna, co je méně složité atd. Totéž bych chtěla udělat i u správního soudnictví. Chtěla bych už zastavit velké přidělování dalších soudců na tento úsek, než se doberu nějakých čísel. Třeba zjistíme, že na některých úsecích není tolik soudců potřeba a budeme mít volné ruce k nějakému přesunu.
V kuloárech se o vás mluví jako o velmi důsledné a přísné funkcionářce. Někteří používají příměr „sekernice“. Podle našich informací z vás má obavy třeba administrativní personál. Čím si to vysvětlujete?
Já jsem se s touto přezdívkou nesetkala. Po výběrovém řízení jsem se setkala s různým hodnocením své osoby, a to zejména od lidí, kteří se mnou nikdy nepracovali a zasvěceně o mně mluví. U každého soudu, kde jsem pracovala jako funkcionář (Obvodní soudy pro Prahu 1, 4 a 10 pozn. red.) jsem se vždy snažila, aby byl soud v pořádku a beze zbytku se tam plnily pracovní povinnosti. To se týká soudců i administrativního aparátu. Nemyslím si, že mám nastavena kritéria, která by nebyla na místě. Pokud jde o administrativní personál, tak velmi důsledně dodržuji subordinaci, takže málokdy zasahuji přímo ale převážně prostřednictvím ředitelky správy a dozorčích. Takže mi je skutečně s podivem, kde vzniklo to, že je u nesoudcovského personálu nějaké pnutí. Co se týká soudců, tak chci, aby chodili do práce, aby měli včas napsaná rozhodnutí, a pokud žádají o prodloužení lhůty, tak aby to bylo odůvodněno. Konečně, aby soudci pracovali se spisy v přiměřených lhůtách. K tomu mám za ta léta vypracovaný takový kontrolní systém. Soudce, který pracuje a chce pracovat, tak se mnou nikdy neměl sebemenší problém.
Budete „nadřízenou“ i pro soudce Alexandra Sotoláře, jehož prohřešky nyní projednával kárný senát Nejvyššího správního soudu. Při jmenování nových soudců prezident Miloš Zeman mluvil o tom, že v jeho případu zvítězila „soudcovská solidarita“, když kárný senát nevyhověl návrhu ministryně spravedlnosti Marie Benešové a neodejmul mu talár. Vy s trestem odejmutí funkce předsedy senátu souhlasíte?
Já ten případ znám jenom z médií, protože zatím jsem ve funkci předsedkyně obvodního soudu. Nečetla jsem kárný návrh, nebyla jsem u kárného senátu a neznám přesně ani výrok rozhodnutí. Všechny informace mám v podstatě jenom ze stránek České justice. Nechci uhýbat, ale sami pochopíte, že se k tomu nemohu kompetentně vyjádřit.
Existuje podle vás soudcovská solidarita?
Jestli mohu, tak bych se spíš ještě vrátila k případu Sotolář. Přes to, že tam nedošlo k uložení kárného opatření, které si požadovala paní ministryně, tak si myslím, že to mělo obrovský výchovný dopad. Medializovala se problematika používání nahrávacích zařízení, zejména v trestním řízení. A druhá věc, která by neměla zapadnout, je problém protokolujících úřednic. Z toho, co jsem si přečetla, jsem dovodila, že úpravy protokolů měly probíhat zejména proto, že do jednací síně také chodily zapisovatelky, nebo protokolující úřednice, které nebyly dostatečně zkušené a střídaly se. To je obrovský problém. Protokolující úřednice na trhu práce vůbec nejsou. V podstatě každý soud si je musí sám vychovat. Nejsou vůbec dobře finančně ohodnocené. Jsou v deváté platové třídě a nastupují s platem 18.300 korun hrubého plus 1.500 korun činí příplatek. Za tyhle peníze to nikdo dělat nebude. A v Praze už vůbec ne. Finanční strop na této pozici s praxí 32 let je 26.500 korun hrubého. Aby byla úřednice schopná protokolovat kvalitně, tak si musí přečíst obžalobu, musí si přečíst alespoň částečně spis a mít nějakou zkušenost. Když se zaváděla záznamová zařízení, tak to bylo myšleno tak, že protokolujícími budou převážně vyšší soudní úředníci nebo asistenti. Pak se zavedli protokolující úředníci s kvalifikačními požadavky, jaké máme dnes. Když se podíváme na Instrukci ministerstva spravedlnosti o záznamových zařízeních, tak je tam požadováno, aby záznamové zařízení obsluhoval buď vyšší soudní úředník, anebo protokolující. Vůbec se nepočítá s tím, že by to mohla být zapisovatelka.
Teď budete jako předsedkyně největšího soudu v zemi jedna z mluvčích justice. Budete prosazovat v této věci změny?
Určitě se budu snažit na ten problém upozornit. Chystám si to jako téma na kolegium předsedů krajských soudů. Myslím si, že právě případ Sotolář problematiku dobře otevřel. Kdyby byla v této kauze kvalitní protokolující úřednice, tak tento problém třeba vůbec nevznikl.
Předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal je příznivcem vzniku jakéhosi justičního služebního zákona. Jste pro?
Určitě.
Měla by se změnit tzv. soudní mapa? Nebo současné rozložení soudů vyhovuje potřebám účastníků řízení?
Ano, měla by se změnit. Pokud zůstaneme v Praze, tak si myslím, že deset pražských obvodních soudů je zcela zbytečných. Hledisko dostupnosti tu nemůže hrát žádnou roli. A pokud to vztáhnu na okresy, tak dnes už není takový problém s dopravou, jako byl v době, kdy se vytvářela původní soudní mapa. Doba se změnila, proběhla elektronizace a třeba jednou v budoucnu budeme mít i on-line soudy. Určitě bude hrát roli i ekonomické hledisko pro stát. A tam je třeba si uvědomit, že soud se finančně vyplatí až od určité velikosti. Čím větší soud, tím se lépe řídí. V Praze bych si klidně uměla představit čtyři soudy, namísto těch deseti. To je velikost, která se řídí velmi dobře. Bude tam dobrá zastupitelnost, ušetřilo by se na pracovnících správy. U každého soudu, i u toho malého, musíte vždy postavit správu. Odstranil by se problém, že u nějakého soudu je málo a u jiného zase moc soudců. Dlouho jsem předsedala Obvodnímu soudu na Praze 4, což byl svého času opravdu gigant, dnes je tam počet soudců menší. A musím říct, že se mi ten soud řídil daleko lépe, než Obvodní soud pro Prahu 10, který je poloviční.
Jste stoupenkyní ministerského modelu řízení justice, nebo jste zastánkyně modelu, kdy by se justice spravovala sama, tedy že by byla zřízena Nejvyšší soudcovská rada?
Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, kdy jsem slyšela téma nejvyšší soudní rady poprvé. Bylo to asi někdy v devadesátých letech od doktora Jana Vyklického. Už tehdy, a to jsem byla mladá, začínající soudkyně, mě napadlo, že ten model je do určité míry nebezpečný. Mohlo by se stát, že by ho ovládla nějaká justiční klika, nedej bože napojená na nějakou politickou strukturu.
Což se stalo na Slovensku.
Ano, ono se to pak na Slovensku naplnilo. Můj přístup k nejvyšší soudní radě je proto trochu rezervovaný. Ani na Slovensku jim to nezachovalo nezávislost soudnictví. Ale co se týká soudcovských rad, když se vrátíme k soudní samosprávě, tak spolupráce s nimi se mi osvědčila velmi dobře. Prvním předpokladem je, aby do rady byli zvolení lidé, kteří to chtějí dělat. Pokud to má fungovat, je s tím spojeno obrovské množství práce. Naopak když někdo bere členství v soudcovské radě tak, že to je jenom boj s vedením soudu, tak to samozřejmě fungovat nebude.
Já jsem zvyklá se soudcovskou radou konzultovat veškeré závažnější věci, které se tu dějí. A jak jsem pochopila, doktor Vávra jde ještě dál, konzultuje se soudcovskou radou i provozně technické věci, které se dotýkají soudců. Je tam široké pole působnosti a soudcovská rada u Městského soudu v Praze to bere obrovsky vážně, jak jsem zjistila. Což je dobře, protože jenom tak se dosáhne nějakého výsledku.
Které největší legislativní nedostatky jste, jako dlouholetá funkcionářka, při práci soudů zjistila? Které by se měly řešit?
Já to vidím spíše z pohledu soudce. Stále čekáme na úpravu obou řádů, jak civilního, tak trestního, které by si zasloužily změnu. A pokud se týká legislativní práce, tak někdy je to ze strany legislativců příliš ukvapené. Málo s námi komunikují věci, které mají dopad na praxi.
Sama jste již zmínila Kolegium předsedů krajských soudů. Nyní vás přibyde pět „nováčků“. Hodláte se do jeho činnosti aktivně zapojovat?
Přemýšlela jsem nedávno také o tom, jak dlouho vlastně funguje Kolegium. A když jsme se o tom bavili s doktorem Vávrou, tak jsme došli k tomu, že ho asi založili v době, kdy byl předsedou soudu doktor Sváček. Takže funguje už více než deset let. Za tu dobu si reputaci, ve vztahu k ministerstvu, určitě vybudovalo. A je dobře, že se vznikl orgán, který řeší přesahové problémy. Něco takového je vždycky potřeba. Já se na práci v kolegiu obrovsky těším. Hodně si od toho slibuji a tím, že nás tam bude tolik nových, tak bude jenom na nás, jak si činnost jak dovnitř, tak navenek, postavíme. Bude na nás, abychom upozadili své osobní zájmy za „své“ krajské soudy.
Slyšeli jsme, že ministerstvo připravuje nový návrh systemizace, který mnohé předsedy soudů nepotěší.
Až takhle jsem to neslyšela. Bude také záležet na tom, co se stane na podzim. Z hlediska nápadu věcí a v důsledku korona krize. Ta nás vrhla výkonnostně zpět. Nesoudilo se minimálně v březnu, u některých soudů se málo soudilo v dubnu, u některých i v květnu. Soudci se k tomu postavili různým způsobem. A ačkoliv se očekávalo, že bude klesat nápad, tak alespoň u pražských obvodních soudů tomu tak nebylo. A to nepočítám, co nastane na krajských soudech například v agendě insolvencí. Na okresech po skončení ochranných lhůt jistě bude mnoho sporů o dlužné nájemné, mohou běžet náhrady škody, to je zatím velká neznámá.
Jak jste tady u Obvodního soudu pro Prahu 10 vůbec zvládli ta omezení kvůli koronavirové epidemii?
Justiční areál Na Míčankách je specifický tím, že je tu větší počet soudů a jsme v jedné budově. Opatření ve vztahu k veřejnosti tak musíme vždy dělat společně. Takže bylo poměrně složité, abychom se v té době všichni předsedové soudů dohodli, dali to dohromady a udělali opatření jednotným způsobem, což se nám podařilo. Byla to taková zkouška a bylo obrovské štěstí, že tu nebyl zjištěný žádný pozitivní případ a nemuseli jsme řešit žádnou karanténu. To by v této budově byl problém. A systematicky jsem v květnu kontrolovala, aby se chod soudu opět normálně rozběhl.
Systematicky?
Ano, systematicky. Protože když nemáte ve věcech systém, tak se nikam nedostanete.
Ne všude v justici se postupuje systematicky, to si řekněme na rovinu.
Ale pořádek a systém musí u soudu fungovat, je to státní instituce.
Eva Paseková, Petr Dimun
