Státní hmotné rezervy (SSHR) musí poskytnout údaje o platech svých vedoucích zaměstnanců provozovatelce portálu platytopuredniku.cz, rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS). Soud odmítl argument SSHR, že by jejich zveřejnění nebylo v souladu s bezpečnostními zájmy ČR, neboť by cizí mocnosti mohli zaměstnance přeplatit.
Provozovatelka portálu platytopuredniku.cz, která požadovala informace o platech vedení SSHR, byla úspěšná již v žalobě u Městského soudu v Praze (MS). Ten se ve svém rozhodnutí opřel o nedávný judikát NSS, který se týkal stejné žalobkyně a platů úředníků Kanceláře prezidenta republiky.
I v tomto případě tedy žadatelka splnila podle soudu kritéria tzv. hlídacího psa a požadované údaje hodlá použít ve veřejném zájmu ve prospěch veřejné debaty.
Proti rozhodnutí soudu podala SSHR kasační stížnost. Podle SSHR je potřeba zohlednit speciální úkoly SSHR, a tedy i bezpečnost ČR. Zaměstnanci SSHR jsou prověřováni bezpečnostními složkami a musí také informovat o svých majetkových poměrech podle zákona o střetu zájmů. Osoby, jichž se žádost týká, také žijí s rodinami v prostředí „mezi lidmi, o jejichž platu se ve veřejném prostoru informace nenacházejí“.
V kasační stížnosti se pak SSHR dopustila úvahy, že tato konkrétní žádost je projevem vměšování se Spojených států do zájmů a svrchovanosti ČR, neboť projekt žadatelky je finančně podporován Velvyslanectvím spojených států amerických v Praze. Dále se pak SSHR domnívá, že by zveřejněním platů umožnila cizím mocnostem tyto zaměstnance přeplatit a využít jejich vědomostí a zkušeností, což by opět nebylo v souladu s bezpečnostními zájmy ČR.
NSS kasační stížnost zamítl a odkázal se v principech svého rozhodnutí na již zmíněný květnový judikát NSS.
Podle NSS není žádná souvislost mezi zákonem o svobodném přístupu k informacím a z něj vyplývajících povinnostech, a prověřování osob z důvodu přístupu k utajovaným informacím. Stejně tak nelze vylučovat z okruhu povinných podle 106ky osoby, na které dopadá povinnost podle zákona o střetu zájmů.
NSS také odmítl argument o vměšování USA či riziku přeplacení zaměstnanců SSHR cizími mocnostmi. „Argument, že cizí mocnosti by mohly (při znalosti konkrétní výše odměn) nalákat představitele stěžovatelky do svých služeb za vyšší finanční ohodnocení je ryze spekulativní, neboť vychází z přesvědčení, že velvyslanectví Spojených států amerických nebylo v případném financování projektu žalobkyně motivováno podporou demokracie, občanské společnosti a transparentnosti veřejné moci, ale úmyslem ‚vměšovat se do zájmů a svrchovanosti ČR‘ a prostřednictvím projektu získat informace o odměňování představitelů státu pro své vlastní cíle (stěží lze však podle kasačního soudu uvěřit tomu, že tak ‚cizí mocnost‘ činí prostřednictvím podpory projektů, jejichž cílem je údaje o odměňování učinit všeobecně veřejnými, a že by případně jiné ‚cizí mocnosti‘ čekaly s personální destabilizací veřejné moci v ČR právě na takový veřejný zdroj informací),“ konstatuje se v rozhodnutí NSS.
Podle soudu je tento argument navíc zneužitelný v případě jakékoliv jiného vysokého úředníka státu, přičemž lze předpokládat, že při jejich výběru je kladen důraz na jejich loajalitu vůči ČR a morální integritu, aby se nenechal zlákat k činnostem v rozporu se zájmy ČR.
Petr Dimun
