Jako jedno velké nedorozumění působí obsah sporu advokátky Kláry Samkové s Českou advokátní komorou (ČAK). Samková v osobnostním sporu žaluje Komoru a předsedu její kontrolní rady Jana Mikše za to, že byla požádána o vyjádření ke stížnosti, která na ni ke přišla, avšak nebyla poučena, že může vyjádření odmítnout. Podle Samkové ČAK porušila povinnost mlčenlivosti podle zákona o advokacii, když stěžovateli sdělila přesné znění její odpovědi i názor, že stěžovatel je podle ní narušenou a agresivní osobou.
V sporu o ochranu osobnosti s požadavkem na omluvu proti Kláře Samkové stojí dva právní zástupci, a to Milan Hoke jako zástupce žalované České advokátní komory a Jiří Bednář jako zástupce druhého žalovaného, předsedy Kontrolní rady Jana Mikše.
První jednání proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 1 letos v únoru, pokračovat bude na začátku září. Ve své argumentaci předestírá Klára Samková zcela nový pohled na advokátní mlčenlivost a na funkci předsedy Kontrolní rady. Mluvčí ČAK Iva Chaloupková České justici sdělila, že Komora se do skončení řízení nebude k celé věci vyjadřovat.
Na žadatele o právní radu museli zavolat policii
Co vlastně žalobu Samkové odstartovalo? „Do mé advokátní kanceláře přišel svého času člověk, který žádal právní radu a pomoc. Věnovala se mu moje kolegyně, spolupracující advokátka. Ta právní porada se v podstatě okamžitě zvrhla v agresivní výstup tohoto člověka, kdy začal na mojí kolegyni křičet, práskal pěstí do stolu, začal jí vyhrožovat a v podstatě během 15 minut ta situace dospěla do takového stádia, že moje vedoucí sekretariátu začala volat policii na naši ochranu, podotýkám, že já jsem tam v tu dobu nebyla, a v tu chvíli ten člověk vyběhl, práskl dveřmi a zmizel, čímž jsme samozřejmě všichni považovali tuto věc za ukončenou, my jsme nikdy nepřevzali jeho právní zastupování,“ uvedla letos v únoru před soudem advokátka Samková.
Dotyčný si ovšem stěžoval ČAK, která Samkové zaslala žádost o vyjádření. Ta podle své výpovědi Komoru upozornila na nestandardní chování dotyčného, který se podle jejích slov choval jako „psychicky narušená osoba s vysokou mírou agresivity“. Současně podle svých slov Komoru požádala o zvláštní zacházení vzhledem k situaci: „V podstatě jsem advokátní komoru upozornila a to opakovaně, aby dali pozor, co mu napíšou, protože i z toho podání té stížnosti teda bylo vidět, že konzistentnost těch myšlenek je diskutabilní u toho stěžovatele a hlavně jsem je požádala, aby mě dali předem vědět, když mu budou odesílat tu odpověď, abychom přijali nějaká zvláštní opatření, protože jsme se skutečně báli jeho pomsty,“ uvedla advokátka před soudem.
Komora: Advokátka píše, že jste šílenec
Komora to ale nevzala v potaz: „Ani v jednou tomto aspektu mi Česká advokátní komora nevyhověla, v podstatě doslova napsala to, co já jsem jim v dobré míře a u vědomí toho, že jsem chráněná advokátním tajemstvím, dle zákona o advokacii sdělila a v podstatě milému stěžovateli napsala. Stěžoval jste si na advokátku tu a tu, advokátka píše, že jste šílenec, že máte psychiatrické problémy, že jste agresivní, a proto vaši stížnost odkládáme,“ řekla před soudem Samková, podle které je „přes čáru“, když nechá Komora vystavit svého člena nebezpečí.
Samková pak před soudem nesouhlasila s vyjádřením Jana Mikše, které podle zápisu takto citovala: „Žalobkyně ovšem ve svém vyjádření neuvedla žádná tvrzení týkající se poskytování právních služeb, pouze dehonestovala osobu stěžovatele. Jednalo se o hodnotící účinek, který je věcí žalobkyně. Obsahem povinnosti mlčenlivosti jsou nepochybně veškeré informace týkající se poskytované právní služby. Hodnotící účinek, co si advokátka myslí o svém klientovi, nepodléhá režimu povinnosti mlčenlivosti.“
Podle Kláry Samkové ovšem Komora vůbec nebyla oprávněna žádné vyjádření ke stížnosti na ni žádat: „Zákonem o advokacii Česká advokátní komora na mě chtěla vyjádření, na které vůbec nemá nárok. Ani jeden z právních předpisů, který upravuje povinnosti advokáta, co má být předloženo, neříká nic o tom, že mám předložit vyjádření, přesto po mně vyjádření chtěli. Já jsem v dobré víře skutečně toto vyjádření udělala, popsala jsem tam zcela čestně vzniklou situaci, upozornila jsem ČAK na to, že se jedná o velmi zvláštní případ, kde se cítím já i moje kolegyně ohroženy na bezpečnosti a požádala jsem je v tomto smyslu o zvláštní ochranu. Výsledkem překročení zákona o advokacii ČAK s doktorem Mikšem, bylo vystavení mojí advokátní kanceláře možností útoku člověka, kterého jsme označili a kterého jsme vnímali jako nebezpečného agresivního šílence, takže prosím ujasněme si to už jednou, jaké má ČAK povinnosti, jaké má advokát povinnosti a zda ČAK v případě, že zneužije svého mocenského postavení a požaduje po advokátovi něco, co vlastně, k čemuž není oprávněna, zda je oprávněna toho zneužít. To je meritum této věci,“ vysvětlila Soudu ve své výpovědi Samková.
Advokátka má prokázat újmu, Komora již neobhajuje stav
Právní zástupce České advokátní komory nejprve uvedl, že Komora ze zákona vykonává veřejnou správu a kontrolní činnost na úseku advokacie a její postup při vyřizování stížností nespočívá v obhajobě stavu jako před třiceti lety. Poté předestřel s odkazem na sedm let platný NOZ, proč má být žalobní návrh zamítnut
„Aby ta žaloba byla úspěšná, musí žalobkyně tvrdit a prokázat zvláštní okolnosti, za níž škůdce tedy Komora nebo doktor Mikš způsobil újmu. Ta újma musí být způsobena protiprávním činem zejména, pokud by šlo o hrubou nedbalost v porušení důležité právní povinnosti, škůdce by ji musel způsobit úmyslně, a přitom by musel mít touhu ničit, nebo ublížit a pokud bychom neměli touhu ničit a ublížit, tak bychom k tomu museli mít jinou, zvlášť zavrženíhodnou pohnutku. A ještě, aby toho nebylo málo, tak žalobkyně sama, byť tu způsobenou újmu, nevím dost dobře jakou, zatím, musela důvodně pociťovat jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Mám za to, že žalobkyně tyto znaky těch právních norem, které jsem citoval vskutku ne, netvrdí, ale ani neprokazuje a je to žalobkyně, která má povinnost tvrzení a má také povinnost důkazní. Nedostojí-li jedné z těch dvou povinností procesní, nemůže být její žaloba úspěšná. Tak to vidím na počátku dnešního jednání. Já jako zástupce prvního žalovaného, a v tento okamžik mi skutečně nezbývá nic jiného než tu žalobu jako nedůvodnou zamítnout,“ uvedl před soudem zástupce České advokátní komory.
Neorientuje se ve vyřizování stížností
Právní zástupce druhého žalovaného Jana Mikše pak označil vystoupení Samkové za dopuštění se několika omylů: „Pokud jde o samotnou žalobu a přednes paní žalobkyně, tak se dá říci, že se dopouští několika zcela zásadních omylů. Jednak je třeba si uvědomit, že komora působí v oblasti veřejné moci, to je jí svěřeno, vyřizuje stížnosti, podává kárné žaloby, rozhoduje o kárných žalobách a pokud působí v této oblasti, tak je prakticky vyloučena odpovědnost podle úpravy týkající se ochrany osobnosti, jak je vůbec žalována. Druhý velký omyl je to, že žalobkyně se opakovaně dovolává povinnosti mlčenlivosti, ovšem povinnost mlčenlivosti slouží k ochraně klienta nikoli k ochraně advokáta neboli úplně se baví o něčem, co pro tento spor není podstatné, není důležité, není zajímavé. Další věcí je vyřizování stížnosti, je evidentní, že se v tom vůbec neorientuje,“ řekl právní zástupce předsedy Kontrolní rady ČAK.
Na to ovšem advokátka Samková odpověděla: „Z tohoto hlediska se dále nebudu vyjadřovat k usilovné snaze prvního žalovaného o odklon k tomu deliktnímu jednání, které samozřejmě nese zcela jiný způsob dokazování a zcela jiný způsob podání žaloby, nicméně zde souhlasím s poznámkou soudu, že tímto způsobem není žaloba koncipována. Podle mého názoru je nehoráznost, aby ČAK tvrdila, že není vázána občanským zákoníkem, čehož jsme zde v podstatě byli svědkem. Takže, dále bych se ráda vyjádřila k tomu, co uvedl druhý pan vážený kolega, právní zástupce druhého žalovaného, kde uvedl, že povinnost mlčenlivosti ČAK, všech jejích členů, všech zaměstnanců slouží k ochraně klienta a nikoli advokáta,“ řekla před soudem Klára Samková.
Nový výklad povinnosti mlčenlivosti
Na to překvapeně reagoval advokát Jana Mikše: „Prosím Vás, povinnost mlčenlivosti, já jsem překvapen tím výkladem, to slyším poprvé. Samozřejmě chrání klienta, a proto také to není dáno jen zákonem o advokacii, to jsou všechny procesní předpisy, kde prostě advokát není povinen vypovídat proti klientovi, nesmí vypovídat, nesmí mít nezákonný důkaz apod. To privilegujeme procesní předpisy, ale to právo, je to právo klienta. Prosím vás, to je jedna věc a druhá věc. Sama paní žalobkyně předložila, že advokát musí na požádání advokátní komoře předat spis, listiny ale není tam řečeno, že má povinnost se ve věci vyjadřovat a povinnost musí být stanovena předpisem,“ uvedl před předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, která nakonec jednání odročila.
Jak vyplývá ze stanoviska, které Klára Samková aktuálně zaslala Obvodnímu soudu pro Prahu 1, na své žalobě a jejích důvodech i nadále trvá, jak o tom svědčí petit na konci stanoviska:
„Česká advokátní komora se omlouvá advokátce Kláře A. Samkové za to, že ačkoliv tato povinnost není prověřovanému advokátovi uložena ani v Zákoně o advokacii ani ve stavovských předpisech České advokátní komory, ba ani v jiných právních předpisech, požadovala od ní vyjádření ke stížnosti, projednávané Kontrolní radou České advokátní komory pod sp. zn. S-418/2018, nepoučila ji, že může odmítnout se vyjádřit a následně porušila svou povinnost mlčenlivosti, danou ust. § 21 odst. 9 zákona o advokacii tím, že sdělila stěžovateli přesné znění a názor žalobkyně coby prošetřované advokátky. Tímto svým jednáním zasáhla do právem chráněných zájmů Kláry A. Samkové.“
Samková: ČAK tvrdí, že si může beztrestně dělat, co chce
Podobným textem má být podle návrhu Samkové k omluvě odsouzen Jan Mikš, který má sám nést odpovědnost za porušení mlčenlivosti, „danou ust. § 21 odst. 9 zákona o advokacii tím, že sdělila stěžovateli přesné znění a názor žalobkyně coby prošetřované advokátky“. „Tímto svým jednáním jsem zasáhl do právem chráněných zájmů Kláry A. Samkové. JUDr. Jan Mikš,“ stojí v petitu žaloby.
Podle Kláry Samkové doposud nikoho nenapadlo se na věc podívat ze zcela jiného, systémového hlediska a tím pádem jsou všechny komentáře zákona o advokacii k ničemu. Pro Českou justici Samková uvedla: „Kontrolní rada nemá právní subjektivitu, avšak přesto je nositelem veřejné moci. Veškerou zodpovědnost za její činnost nese celá ČAK, která však ani nemůže přikázat Kontrolní radě, že má vyměnit předsedu, maximálně může upozornit na to, že není vše v pořádku a Kontrolní radě to doporučit. ČAK tedy nese zodpovědnost za něco, co absolutně nemůže ovlivnit.“
Kromě toho je zde podle Samkové otázka mlčenlivosti ČAKu a toho, zda je oprávněna požadovat vysvětlení od advokátů v rámci „kontrolního šetření“. „Myslím, že vůbec nikoho nenapadlo se na věci podívat z tohoto systémového hlediska,“ dodala.
Klára Samková je s ČAK ve sporu dlouhodobě. Komoře vadily například její výroky výroky pronesené na adresu orgánů činných v trestním řízení nebo prokletí tureckého velvyslance na půdě parlamentu. Opakovaně čelila kárné žalobě, jednu z nich řešil i Městský soud v Praze.
Irena Válová
