Ministerstvo práce navrhuje výrazně snížit platy ústavních činitelů a soudců. Platový základ by se jim podle návrhu neměl zmrazit či ubrat jen dočasně kvůli koronavirové krizi, ale nastálo. Zatímco tým ministryně Jany Maláčové tvrdí, že návrh na snížení platů v justici je v souladu s ústavním pořádkem, špičky tuzemského soudnictví s takovým tvrzením vyslovily v anketě České justice zásadní nesouhlas. Zazněly dokonce hlasy, že by takový krok uvrhl české soudnictví desítky let zpět.
Petr Angyalossy, předseda Nejvyššího soudu
Platy soudců jsou zákonem upraveny tak, že se díky pevně stanoveným koeficientům odvíjejí od průměrných platů v nepodnikatelské sféře. Automaticky tak reagují už dnes na ekonomickou situaci ve státě. V dobrém, i zlém. Takže i bez jakéhokoli zásahu zvenčí, pokud v České republice v důsledku koronavirové krize poklesnou platy, adekvátně, a ve spravedlivém poměru, se v reakci na to sníží i platy soudcům anebo státním zástupcům. Každým dalším zásahem do tohoto vyváženého systému by byli soudci takto postihováni dvakrát.
Paní ministryně Jana Maláčová pravděpodobně není seznámena s tím, jaká geneze a široká odborná diskuse současnému nastavení platů soudců v minulých letech předcházela, kolikrát byla tato otázka řešena i Ústavním soudem. Propracovaná judikatura Ústavního soudu tuto otázku považuje, naštěstí, už za zcela uzavřenou. Např. už v nálezu ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 34/04 plénum Ústavního soudu konstatovalo, že „Zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudů a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy.“
Jestliže vláda na jedné straně slibuje nárůst platů např. pedagogům, pak evidentně nelze finanční situaci státu označovat za tíživou. K tomu je dobré upozornit i na nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 13/08, ve kterém konstatoval, že „Krok zákonodárce, jímž (by) došlo … byť i jen k částečnému odnětí již dosažené úrovně materiálního zabezpečení (soudců), stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického státu aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoli současné příjmy jiných “služebníků“ státu“.
Závěrem, s ohledem na to, jak někteří politici bohužel stále vnímají činnost soudů a soudců, musím připomenout i usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 13/10: „Příliš dlouho zde trval systém vlády jedné strany, kdy i justice této straně patřila. Tento způsob vnímání justice přežívá v některých hlavách dodnes. Stále přežívá pojetí soudce nikoli jako reprezentanta soudní moci, ale jako státního úředníka, loajálního vůči státu, na státu závislého a státem placeného tak, jak velí momentální rozmar vládnoucí skupiny.“
Michal Mazanec, předseda Nejvyššího správního soudu
Ústavní soud v několika nálezech jasně vyložil, kdy a za jakých podmínek jsou platové restrikce proti soudcům přípustné. Jeho názor je stabilní a nic nenasvědčuje, že by jej hodlal změnit. Podmínky pro takový výjimečný postup, jak je Ústavní soud opakovaně vyložil, ani podle mého splněny nejsou. Mohu jen doufat, že cesta tohoto návrhu legislativním procesem skončí co nejdřív.
Příprava a vypuštění návrhu zákona, který soudcům má odejmout třetinu platu, ostatně v rozporu s prohlášením samotné ministryně Maláčové (ČTK a Novinky ze dne 13. 5. 2020) o tom, že se snižováním platů soudců „zatím“ nepočítá. Návrh nebyl ani signalizován, tím méně projednán ani s představiteli soudů, ani se stavovským sdružením soudců.
V připomínkovém řízení se Nejvyšší správní soud k návrhu zajisté vyjádří. Nebude to tak snadné, protože doprovodné materiály (průvodní dopis paní ministryně k návrhu zákona mluví ovšem o „návrhu nařízení vlády“, což jistě také vydává svědectví o kvalitě přípravy) se nijak nevypořádávají s nálezy Ústavního soudu, jako by jich nebylo.
Celé vyjádření předsedy NSS Michala Mazance čtěte v jeho blogu.
Luboš Dörfl, předseda Vrchního soudu v Praze
Způsob zaměření restrikcí jen na soudy a legislativu (aniž by stejně postihoval státní úředníky) i rozsah (odebrání jedné třetiny platu), který je ministryní práce a sociálních věcí přinášen, je ve světle judikatury Ústavního soudu v příkrém rozporu s demokratickou zásadou dělby moci.
Krom toho je nerozumný a vrhl by české soudnictví o 30 let zpět. Do doby personální krize, kdy od soudů odcházeli odborníci do soukromé sféry a pro mladé právníky nebyla soudcovská profese pro nízké příjmy přitažlivá. Některé regiony se z tohoto stavu soudnictví zcela nezotavily dodnes a délka řízení je tam stále nepřiměřená.
V souvislosti se zpřísněním podmínek pro výběr nových soudců, o kterých bude již v září jednat Sněmovna, by to mohl být polibek smrti pro fungování českých soudů. Kdo z mladých právníků, nebo renomovaných advokátů si vybere jako cíl své kariéry odpovědnou a náročnou práci, kde bude jeho příjmem čtyřnásobek minimální mzdy?
Proto s variantou radikálního snížení platů soudců a zákonodárců v rozsahu předkládaném paní ministryní práce zásadně nesouhlasím.
Ljubomír Drápal, předseda Krajského soudu v Praze
Takový návrh by byl na místě, jen kdyby došlo ke snižování platu všem ústavním činitelům, státním zaměstnancům a dalším zaměstnancům, kteří pobírají plat z veřejných prostředků, a jen kdyby došlo ke stejnému snížení platů např. o 10 – 20 % pro všechny. Pokládám za nepřípustné, aby v „zájmu úhrady“ škod způsobených opatřeními proti koronaviru došlo u některých zaměstnanců (činitelů) ke zvýšení jejich platů, u některých k zachování a u dalších ke snížení platů.
Škody vzniklé v důsledku opatření proti koronaviru nemohou být záminkou ke snižování platu u osob „málo populárních“, odměňovaných podle zákona č. 236/1995 Sb.
Soudy a soudci jsou vůbec v letošním roce „terčem pozornosti“ orgánů moci výkonné, která je na „hraně“ ústavnosti. Po „útoku“ na soudce doprovázeným posílením role ministerstva spravedlností na úkor soudů obsaženém v návrhu novely zákona o soudech a soudcích představuje návrh Ministerstva práce a sociálních věcí další zpochybnění soudcovské nezávislosti.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze
V současné době to není na místě. Vláda naopak plánuje přidávat některým profesím.
Postup vlády tak je ve vztahu k platům v justici a ostatním zaměstnancům státu v rozporu s tím, co řekl Ústavní soud. Těžko se k tomu dá říci něco jiného.
Zákon je nastaven tak, že platy v justici kopírují platy ve státě. Není pravda, že by systém nebyl spravedlivý.
Martina Flanderová, předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích
Nejsou naplněny podmínky pro snižování platů soudců, pokud je jiným kategoriím zaměstnanců navyšována mzda nebo se její navýšení připravuje (například ve školství a další) nebo pokud existují ekonomické podmínky pro navyšování důchodů. Takový postup by byl v rozporu se závěry Ústavního soudu (např. Pl. ÚS 28/2013).
Návrh paní ministryně podle mého názoru v souladu s Ústavou není. Materiální zajištění soudců je součástí jejich nezávislosti a je kompenzací řady zákonných omezení soudců (např. zákaz jiné výdělečné činnosti vyjma zákonných výjimek). Je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, která v minulosti na toto téma byla Ústavním soudem přijata.
Petr Novák, Předseda Krajského soudu v Ostravě
Návrh ministryně Maláčové je zcela nepřijatelný, neboť postrádá jakékoliv zdůvodnění, jež by mělo reálný základ, a navíc naprosto ignoruje ústavněprávní rozměr zásahu do odměňování soudců, ačkoliv před několika málo lety byla stabilizace v těchto otázkách i na podkladě právě rozhodnutí Ústavního soudu velmi cenným výsledkem mnohaletých sporů.
Miloslav Sedláček, Předseda Krajského soudu v Plzni
Nejprve musím konstatovat, že myšlenku navázat platy ústavních činitelů upravené v zákoně č. 236/1995 Sb. na minimální mzdu považuji za zcela vadnou. Jak už to zmiňovalo více osob a komentátorů v mediálním prostotu, minimální mzda není objektivní ekonomický ukazatel stavu hospodářství (nebo mzdové či platové hladiny v hospodářství), jde o umělý konstrukt, jehož výše je odvozená jen a pouze od politické vůle vlády, byť ta je samozřejmě přece jen do jisté míry korigována ekonomickou realitou země. V České republice ale aktuálně můžeme mít minimální mzdu 11 000,- Kč nebo 14 600,- Kč nebo třeba 16 000,- Kč, opravdu jde jen o rozhodnutí vlády, byť po konzultaci v tripartitě. A to je pro určování platů ústavních činitelů prostě špatně.
Zatím vláda projevovala i v nastupující krizi politickou vůli zvyšovat platy v některých segmentech veřejného prostoru, přidávat důchodcům, podporovat obecně spotřebu i podnikatelské subjekty, investovat, snižovat míru zdanění. Pokud není slyšet nic o škrtání jakýchkoli dalších výdajů státního rozpočtu, pokud se nechceme krizí „prošetřit“ tak, jako před 10 lety, pak je tento návrh zcela mimo čas a prostor, což má samozřejmě vliv na dále zmíněnou absenci ústavní konformity.
Návrh jednoznačně není v souladu s Ústavou, pokud za součást ústavního práva považuje (a to považujeme) i ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Osobně mě překvapuje na tomto návrhu nejen výměra navrhovaného snížení platů, ale zejména i míra pokoutnosti, s jakou byl návrh připravován, poté bezprecedentní ignorace již zmíněné judikatury Ústavního soudu, která vyplývá mimo jiné z toho, že se navrhuje v podstatě dvojnásobné snížení platů soudců (a tím například i státních zástupců a dalších navázaných osob) oproti ostatním představitelům dle zákona č. 236/1995 Sb. V minulosti jsem se opakovaně pracovně setkal se zaměstnanci MPSV a získal jsem dojem, že tento úřad disponuje kvalifikovanými, odborně zdatnými a práva znalými zaměstnanci, u nichž vylučuji neznalost ústavních souvislostí takovéhoto návrhu. Nemohu tedy nežli zmíněný návrh považovat za plod nešťastného politického rozhodnutí.
Eva Paseková
