NSS: Finanční arbitr není soudem, poskytovat informace podle „106ky“ musí

Finanční arbitr (FA) není soudem, a proto se na něj nevztahuje výjimka z informačního zákona, která soudům umožňuje neposkytovat informace o rozhodovací činnosti s výjimkou rozsudků. Nejvyšší správní soud (NSS) tak vyhověl kasační stížnosti Advokátní kanceláře Nespala, která se po FA domáhala protokolů o jednání FA s Českou pojišťovnou.

Žádosti AK Nespala nebylo FA vyhověno s odkazem na výklad ustanovení zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, podle nichž FA obdobně, jako soud, nemůže poskytovat informace o vlastní rozhodovací činnosti. S argumentací FA se ztotožnil v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí i Městský soud v Praze.

Podle senátu NSS v čele s profesorem Zdeňkem Kühnem se však jedná o výklad nesprávný. „Ve prospěch argumentace stěžovatelky svědčí již prostý jazykový výklad tohoto ustanovení. ‚Rozhodovací činností soudů‘ se jistě nerozumí rozhodovací činnost kohokoliv, ale právě jen soudů,“ uvádí se v rozhodnutí NSS, podle něhož je FA orgánem veřejné moci, který není soudem, byť má jisté atributy nezávislosti.

„Pokud by NSS schválil v textu zákona neukotvený výklad §11 odst. 4 písm. b), stalo by se sousloví ‚rozhodovací činnost soudů‘ zcela neohraničeným. Přinejmenším potenciálně by byla pod něj podřaditelná činnost jakéhokoliv orgánu rozhodujícího o soukromých subjektivních právech a povinnostech,“ upozorňuje NSS a uvádí příklad Českého telekomunikačního úřadu, pozemkového úřadu či katastrálních úřadů.

NSS v rozhodnutí upozorňuje, že zákonodárce mohl před informační povinností „ochránit rozhodování“ i jiných orgánů, což však neučinil a soud jeho roli nemůže nahrazovat. Tohoto deficitu si podle NSS všímá i odborná literatura, která upozorňuje na problém s poskytováním informací o rozhodčích řízeních.