V Česku je aktuálně až 40.000 dětí, které mají minimálně jednoho rodiče ve vězení. Opatření kvůli epidemii koronaviru nejdříve zcela znemožnila návštěvy dětí ve věznicích, nyní jsou možné pouze se zakrytím úst a s ochrannými plexiskly mezi rodiči a dětmi. „Chápeme, že kontakt s dětmi je pro vězněné osoby velmi důležitý, nicméně ochrana zdraví je v současné době prioritou a je třeba respektovat všechna protiepidemická opatření,“ řekla České justici mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová.
Kvůli opatřením se na Vězeňskou službu obrátilo občanské sdružení Za branou. „Při zachování ochrany úst (roušky) v kombinaci s plexiskly na návštěvních místnostech věznic, je pro většinu odsouzených návštěva, zejména s dětmi, spíše teoretickou možností. Vycházíme z poměrně časté komunikace na toto téma s rodinami odsouzených,“ stojí v dopise, pod kterým je podepsán zástupce sdružení Jan Frank. Ten už dříve upozornil na opatření, která původně zcela znemožňovala návštěvy dětí odsouzených. Problematikou se již zabývá zástupkyně ombudsmana.
Podle jedné z partnerek odsouzeného k výkonu trestu ve věznici Mírov je rodina z celé situace psychicky na dně. „Chápu, že odsouzení jsou v téhle republice až ti úplně poslední, kteří někoho zajímají. Chápu, že tam nejsou za odměnu, ale za trest. Ale přesto jsou to i dál lidské bytosti, které mají nárok na základní lidská práva. Právo na rodinu. A co my, jejich blízcí a rodinní příslušníci? Tím vlastně trestají i nás,“ napsala ve vyjádření s tím, že její partner bude ve výkonu trestu ještě minimálně 9 let.
Připomíná, že kromě plexiskel je mezi odsouzeným a návštěvou ještě dvojitý stůl. „Neuslyšíte ani slovo i přesto že na sebe doslova křičíte,“ uvedla žena, která svého partnera navštěvuje pravidelně. „Režim návštěv ve věznicích se řídí nařízením Ministerstva zdravotnictví. Při návštěvách ve věznicích jsme tedy zavedli řadu protiepidemických opatření tak, abychom v maximální možné míře zabránili průniku onemocnění Covid 19 do věznic, protože v našich zařízeních by jeho výskyt měl fatální důsledky,“ vysvětluje mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová, proč není možný osobní kontakt mezi odsouzenými a návštěvami.
Další z žen, která se obrátila na občanské sdružení Za branou říká, že od začátku vypuknutí epidemie koronaviru svého partnera nenavštívila ani jednou. Se dvěma dětmi ho přitom přes tři roky navštěvovala pravidelně. „Důvod je ten, že spolu máme dvě děti jenže návštěva je povolena pouze pro jedno nezletilé dítě, navíc jsou návštěvy za plexisklem s rouškou, takže úplně nepochopitelné jelikož přítel dojíždí do venkovního pracoviště, kde se setká se stovkou civilních lidi bez jakýchkoliv opatření, takže je tohle pro nás celé nesmyslné,“ uvedla.
„V rámci jedné návštěvy umožněna návštěva pouze jedním návštěvníkem a v případě, že je jedním z návštěvníků osoba mladší 15 let, pak nejvýše dvěma návštěvníkům. Kontaktu rodičů s dětmi se tak ve věznicích nezabraňuje,“ vysvětluje Renata Povolná z Ministerstva zdravotnictví. Jenže právě pro rodiče, kteří mají více dětí, jsou návštěvy problematické.
Stigmatizace ze strany vrstevníků
Uchovat vztah mezi dítětem a odsouzeným rodičem je komplikované, ke zlepšení by měl přispět projekt sociálních pracovníků Masarykovy univerzity a Mezinárodního vězeňského společenství, který navrhne konkrétní změny.
Mezi problémy dětí s rodiči ve vězení patří stigmatizace ze strany vrstevníků, hrozba pádu do chudoby a ztráta sociální a citové vazby k rodičům. „Je to pro ně těžká situace, někdy jsou totiž rodiče zatčeni přímo před jejich očima. Nikdo nezohledňuje, že přicházejí o nejdůležitější vztah ve svém dětském životě. V celém procesu trestního řízení nemají žádný hlas. Proto se v zahraničí o těchto dětech mluví jako o tichých obětech,“ říká Jitka Navrátilová z Katedry sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Mohlo by vás zajímat
Navrátilová by to chtěla změnit za pomoci Mezinárodního vězeňského společenství prostřednictvím projektu s názvem Rodičovství za mřížemi, který nedávno podpořila Technologická agentura České republiky. Projekt financovaný částkou přibližně 7,6 milionu korun potrvá do května 2023.
Součástí výzkumu budou rozhovory s dětmi, jejich trestanými rodiči nebo i partnery, jejichž protějšek se ocitnul ve vězení. Výsledkem budou návrhy nové metodiky a názorné pomůcky pro sociální pracovníky, kteří se dostávají s dětmi do kontaktu. „V současnosti se k této skupině dětí chovají obdobně jako k dětem rozvádějících se párů navzdory tomu, že dopad situace je u těch s vězněnými rodiči masivnější,“ doplnila Navrátilová.
„Praktické výstupy projektu, například obrázkové karty, pomohou dětem lépe se orientovat v situaci a lépe ji emočně zvládnout,“ uvedla Žaneta Dvořáčková, zástupkyně ředitelky společenství. V další fázi se počítá také s návrhy, jak zapracovat status rodičovství odsouzeného člověka do legislativy tak, aby se při určování podoby trestu myslelo i na zachování kontaktu s dítětem.
Eva Paseková, čtk
