Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh Nejvyššího správního soudu (NSS) na zrušení ustanovení v soudním řádu správním, které stanoví jednoletou lhůtu pro podání žaloby na nečinnost soudu či úřadu. Ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. Lhůta sama o sobě nemůže být neústavní, uvedla dnes při vyhlášení soudkyně zpravodajka Milada Tomková.
Návrh podal NSS kvůli tomu, že se zabývá kasační stížností, v níž se žena domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze. Ten odmítl její žalobu na nečinnost ministerstva vnitra, které mělo řešit její žádost o povolení k přechodnému pobytu. Podala ji totiž pozdě, po roční lhůtě.
NSS se domníval v návrhu, že ženě je bez legitimního důvodu odepřen přístup k soudní ochraně. „Institut lhůty tvoří nedílnou součást právního řádu, je obsažen ve většině procesních předpisů… Prostřednictvím lhůty nedochází k odepření soudní ochrany, nýbrž pouze ke stanovení podmínky… Nejde přitom o podmínku pro kohokoli a priori nedosažitelnou,“ uvedla Tomková.
Smyslem lhůty je omezení neurčitosti v uplatňování práv a tento smysl podle soudu naplňuje i napadené ustanovení. Je pojistkou, že se po mnoha letech nepovedou soudní spory ohledně údajné nečinnosti v řízení, o kterém nejsou k dispozici žádné záznamy či které nikdy ani neexistovalo a šlo jen o výmysl či chybu žalobce.
V případě, že je obtížné určit počátek lhůty, je potřeba problém řešit individuálně, nikoliv zrušením ustanovení zákona. Podle soudu je zákon s daným ustanovením funkční téměř 20 let, aniž by působil interpretační obtíže.
Text celého nálezu je k dispozici zde.
(čtk, ire)
