Lenka Ceplová nosí talár od konce roku 1992. Nejprve působila u Obvodního soudu pro Prahu 5, poté řadu let u Krajského soudu v Praze, z toho devět let jako jeho místopředsedkyně. Po přechodu na ústecký krajský soud se také stala jeho místopředsedkyní a nyní uspěla ve výběrovém řízení na předsedkyni. Severočeský krajský soud patří k těm, který se potýká s řadou dlouhodobých problémů. Jedním z nich je i havarijní stav budovy. Nejen na vyhlídky na stavbu nového justičního paláce se Lenky Ceplové Česká justice zeptala v prvním obsáhlém rozhovoru po jmenování. Mimo jiné prozradila, že jejím novým místopředsedou by se měl stát Vladimír Polák z Nového Jičína.
Místopředsedkyně ústeckého krajského soudu pro správní úsek Markéta Lehká měla podle policie v prosinci minulého roku za volantem nadýchat 1,8 promile, přičemž v autě měla nezletilé děti. Čelí kvůli tomu obžalobě. Proč je stále v pozici místopředsedkyně?
Situace je taková, že bylo zahájeno trestní stíhání. Podle zpráv, které máme z tisku, víme, že byla podána obžaloba a zároveň vím, že na ministerstvu probíhá správní řízení o postavení mimo výkon funkce soudce. Což je spojené s řízením postavení mimo funkci místopředsedy. A to je zatím to jediné, co se s tím dá dělat. Z ministerstva nám bylo avizováno, že ještě nebylo rozhodnuto.
Jak se na celou věc díváte z pozice předsedkyně?
Považuji to za vážný problém. Za zcela neudržitelnou situaci. A rozčiluje mě, že doktorka Lehká mou výzvu k rezignaci nevyslyšela. Vyzvala jsem jí dvakrát. Jednou v lednu, kdy jsem měla informace, že se něco stalo, a pak v březnu, kdy mě o celé záležitosti informovala policie. To se pak můžete snažit, aby severočeská justice měla dobré jméno a ona přijde taková rána. Samozřejmě respektuji to, že se každý účastník má právo se procesně bránit. Ale myslím si, že právě rezignace na funkci místopředsedy by byla adekvátní.
Jak se s místopředsedkyní Lehkou znáte dlouho? Je mezi vámi nějaký osobní vztah?
Ne. Máme čistě pracovní vztah. Já jsem na krajském soudu po dobu pěti let a ona je místopředsedkyně asi čtyři roky.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová při představování výroční statistické zprávy o tuzemské justici zmínila personální obměnu ve vedení krajských soudů a konstatovala, že je ráda, že se do výběrových řízení hlásí ženy. V tuzemské justici ženy dlouhodobě zůstávaly spíš na nižších stupních soustavy a teď se zdá, že se trend trochu otáčí. Vnímáte to tak?
Když jsem se v minulosti ucházela o nějakou veřejnou funkci, vždy jsem se hlásila do výběrového řízení. Chci vyhrát, protože jsem dobrá a ne proto, že jsem žena. Ale je pravda, že ve funkcích na okresních soudech je hodně žen, zejména na místopředsednických postech. Na vyšších stupních je množství žen menší a třeba na Nejvyšším soudu už je ten poměr mnohem nižší, než odpovídá poměru v justici celkově.
Jak jste to zvládla vy, že se vám podařilo skloubit rodinný život s funkcemi na krajských soudech?
Já myslím, že je to otázka managementu. A je také pravda, že pokud máte pomoc rodičů či prarodičů dětí, tak se to dá zvládnout.
V rámci prezentace zmiňované výroční zprávy o české justici na ministerstvu spravedlnosti se opět na statistikách ukázalo, že ústecký soudní kraj má co se týče rychlosti řízení a nedodělků rezervy, i když v posledních letech dochází k výraznému zlepšování. Jak chcete v tomto směru pokračovat?
Já jsem pracovala na civilním úseku a metody, které jsme tam nasadili, lze použít i na trestní úsek. V severočeské justici byl základním problémem nedostatek soudců, ale to už není pravda. Teď už musíme jenom ukrajovat nedodělky. Nejenom, že musíte skončit to, co vám napadne, ale musíte skončit také to, co tam leží. A musíte mít nějakou techniku. Protože každá stará věc byla někdy nová. Takže pokud bychom jenom snižovali nedodělky, tak by nám nové věci zase zestárly. Musíme tedy nastavit způsoby, jak dělat všechno souběžně. Samozřejmě i v rámci úhlu pohledu Ústavního soudu, že se mají končit věci od nejstarších k nejnovějším. Můžete ale například poslat asistenty na odstraňování vad návrhů nebo používat různé procesní metody – v civilu hlavně rozhodnutí bez jednání v důsledku absence vyjádření protistrany, tedy kvalifikované výzvy, rozsudky pro uznání, rozsudky pro zmeškání.
Co se týče zmiňovaných statistik, tak tam dochází k určitému paradoxu. Soudům, které mají největší počet nedodělků, se staré věci projeví ve statistice nepříznivě v tom, že když je skončíte, tak se stanoví čas, jak dlouho ta věc trvala a to se započítává do celkové délky řízení. Čím více starších věcí skončíte, tak tím více se to projevuje v délce řízení. Statistiky ale ukazují, že i soudy s největším počtem nedodělků mohou býti efektivní. To mám jako svou prioritu a cíl.
A co správní úsek? Průměrná délka správního řízení na úrovni krajského soudu loni byla 486 dní. Ústecký kraj má podobné problémy jako většina ostatních soudů.
Ta délka řízení není dobrá a my jsme na tom docela špatně. Úsek teď posilujeme soudci, abychom měli minimálně tři senáty. Problémy také dělají tzv. zalhůtované věci, které se musí vyřizovat přednostně.
Které jsou nejlepší a nejhorší soudy v obvodu ústeckého krajského soudu?
To nemůžu kolegům udělat takové hodnocení. Samozřejmě vím, které jsou nejlepší a které nejhorší. Mě ale nejvíce zajímají trendy. Statisticky máme čtyři soudy, které se vymykají. Ne snad výkonnostně, ale počty nedodělků. A to je OS v Chomutově, OS v Ústí nad Labem, OS Děčín a v některých parametrech je to i OS v Liberci. Ale třeba OS v Chomutově a v Ústí jsou velké soudy a mají největší dynamiku vylepšování. Když se podíváte do statistické zprávy, tak třeba u OS Ústí je vidět, že mají hodně dobře nastavený poměr výkonu, obsazenosti a snižování množství nedodělků.
V poslední době se severočeská justice často řešila u kárného senátu. Jak zde probíhá kontrola činnosti soudců?
Někdy to byly zoufalé příběhy. Posledních pět let jsem nedělala nic jiného, než že jsem jezdila po okresních soudech a dělala tam nepopulární kontroly. Vždy jsem je dělala podle nějakého klíče. Vybrala jsem si třeba senát s největším množstvím nedodělků. A kritérium bylo pro každý soud, kde jsem byla, vždy stejné. Vždy mi vypadlo pár senátů, kterými jsem se chtěla zabývat. Kontroluji spisy list po listu, úkon po úkonu a zabývám se tím, zda se na něj někdo vůbec podíval v reálném čase. Ale to není vše. Zabývám se také účelností některých úkonů i celkovým stavem senátu. Sepíše se o tom zpráva, kterou dostanou všichni kontrolovaní a vedení soudu. Poté jsem soud navštívila znovu a s každým konkrétním soudcem jsem výsledky probrala. Je to vždy na hraně, protože já jako orgán státní správy soudu nemůžu samozřejmě zasahovat do procesního uvážení, které ve svém důsledku může vést k prodloužení řízení.
Například?
Máme nastavený způsob, jak se v civilním řízení procesně poučuje. A když to někdo neumí, tak to dělá třeba patnáctkrát, ale účelné je to jenom jednou. Když to udělá patnáctkrát, tak pak musí vždy jednání odročit. A to ve svém důsledku vede k prodlužování řízení. Kontroly jsou důležité nejenom proto, že soudci řeknete, že tento postup není dobrý, anebo že při stavu jeho senátu se na spis musí podívat v nějakém rychlejším sledu. Ale je to také zpětná vazba, jak se mají soudci vzdělávat, kde je chyba. Pak se můžete obrátit na odvolací senáty a požádat je, aby v tomto směru edukovali soudce a podíleli se na školení pro soudce okresních soudů. Můžete mít zpětnou vazbu pro Justiční akademii. A je hrozně důležité říci soudcům z očí do očí, co považujete za dobrou práci. V justici jsou lidé strašně málo chváleni.
Kdo by je měl ale chválit?
Předsedové soudu se mě ptali, protože tu zprávu měli k dispozici, jestli chci mluvit s úplně všemi soudci. I s těmi, u nichž jsem žádné problémy nezjistila. A já jim říkala, jasně že chci vidět všechny. Chci s nimi mluvit a říct jim, že tohle dělají dobře. Protože kdo vám to kdy řekne? A pak je důležité lidem říct i to, co se vám nelíbí. A vlastně se mi nikdy nestalo, že bych narazila na nějaký výrazný odpor.
Teď už asi nebudete mít tolik času jezdit takhle osobně po soudech. Kdo bude vaší novou „Ceplovou“?
Asi ne, ale nehodlám se toho úplně vzdát. Chtěla bych, aby to byl pan Mgr. Vladimír Polák z Nového Jičína, aby došlo k jeho přesunu z jiného soudního kraje k nám. To je jediná personální posila, kterou očekávám, že bych si přivedla. Budu tedy obsazovat místo místopředsedy za sebe, bude mít na starosti okresní soudy, vzdělávání apod. A určitě budu také obsazovat místo šéfa liberecké pobočky. S tím jsem úplně nepočítala, neboť v lednu rezignoval ze zdravotních důvodů doktor Vencl a dočasně ji vede předchozí místopředseda Roman Buchal.
Váš předchůdce Luboš Dörfl podal na konci října kárnou žalobu na bývalou předsedkyni Okresního soudu v Liberci Ivanu Šoljakovou. Důvodem byl její postup coby předsedkyně soudu při zveřejňování interních informací soudu. Situace tam vypadala dost divoce. Už se uklidnila?
Přišlo mi už vyjádření z NSS, že bude probíhat kárné řízení. Myslím si, že se to tam uklidní. Je velmi zajímavé, že se takové věci mohou stát ve velmi odborném a intelektuálním prostředí, jako jsou soudy.
Velkým problémem krajského soudu je stav soudní budovy, který je dlouhodobě velice špatný. Sužují vás záplavy či nesnesitelná vedra, statika je v bídném stavu. Už roky máte slíbenou stavbu nového justičního paláce, jak to s ním vypadá? Na základní kámen se slavnostně klepalo v roce 2013.
Od 1. ledna jsem byla pověřená vedením soudu a představa byla taková, že v březnu proběhne výběrové řízení. V důsledku koronavirové krize se to posunulo až na konec května. Pak přišel problém s místopředsedkyní pro správu, potom rezignace místopředsedy pobočky v Liberci a kolegové mi z legrace říkali, že teď už jen aby přišly povodně nebo požár. A povodně skutečně přišly teď o víkendu a měli jsme zaplavený suterén.
Důvodem je, že jsme v roce 2013 nedostali finance na některá protipovodňová opatření, protože jsme měli sedět už někde jinde – v nové budově na Bukově. Teď jsme požádali ministerstvo o finance na některá protipovodňová opatření ve stávající budově. Ne každý má soud postavený v korytu řeky Labe… I když doufáme, že plán, že se začne stavět v roce 2021 a v roce 2023 se stěhujeme, stále platí. Zvažovala jsem, že bych mohla vzít na Hrad ukázat panu prezidentovi základní kámen. Protože v roce 2013 na něj poklepal a zatím se pořád nezačalo stavět. Zadrželo mne pouze to, že kámen je příliš velký.
Je ale pravda, že jsme se za tu dobu posunuli a je předávaná prováděcí dokumentace k zadávacímu řízení, která se trochu zdržela v důsledku pandemie. Když jsem byla na jmenovacím ceremoniálu na Hradě, tak jsem se opatrně ptala paní ministryně Benešové, jak to vypadá. Paní ministryně mě ubezpečila o tom, že se na tom stále pracuje a jedná se o peníze, jejichž část již byla alokována. Museli jsme udělat spoustu stavebních a investičních akcí, abychom vůbec mohli ve staré budově zůstat. Životnost tzv. boletických panelů je omezená a museli jsme je draze vyměnit. A statik říká, že kdyby přišly další povodně, tak nebude možné budovu udržet.
Jakou pozici byste si představovala pro kolegium předsedů krajských soudů? Je to orgán důležitý pro rozhodování klíčových kroků v rámci justice, ale není formálně zakotven.
Kolegium je velmi významným hráčem a to místo si vytvořilo zejména proto, že u nás není soudcovská samospráva. Stalo se jakýmsi mluvčím justice, vedle Soudcovské unie. A jeho postavení je důležité i z toho důvodu, že předsedové a předsedkyně KS jsou vysocí důstojníci, kteří mají stále bezprostřední kontakt s mužstvem, s první linií. Proto si myslím vydobyli to postavení. Jsou schopni zprostředkovávat i ministerstvu to, co se děje v první linii.
Chcete být aktivní členkou?
Teď v polovině června bylo jednání kolegia a pochopila jsem, jak to funguje. Je to jednotný hlas. Řešili jsme kroky v rámci koronavirové krize. Ta si vynutila elektronizaci justice. Zjistili jsme, že například potřebujeme větší množství licencí pro videokonference, protože jich máme pro celý rezort 36. To jsou věci, které může kolegium řešit. Zabývali jsme se také převodem agendy tlumočníků a znalců od 1. 1. 2021 na ministerstvo spravedlnosti.
Co ještě ukázala koronakrize v justici?
Myslím si, že se ukázalo, kdo je a kdo není srdcař. Krize je hrozně zajímavá tím, že se lidé poznají, jací jsou. Což je velmi důležitá informace, kterou v normálním, nebojovém či nekrizovém stavu nikdy nezjistíte. Severní Čechy v tomto ale mají veliký bonus. Díky tomu, že máme soud v korytu řeky a zažili jsme dvoje povodně, tak jsme vycepovaní. Kolegové vědí, co mají v krizi dělat. Měli jsme 30 lidí v karanténě, tři nakažené justiční strážníky a museli jsme dodržovat přísná pravidla.
Vytříbili jste si již vztahy s panem krajským státním zástupcem Radimem Kadlčkem? V době vrcholící pandemie jste si vyměnili dosti ostře názory na role soudců a státních zástupců.
Ano. Já jsem se samozřejmě musela vymezit. Ale zrovna minulý týden jsme se viděli a vyjasnili si to. Myslím si, že to byla velmi dobrá a přínosná debata.
Eva Paseková, Petr Dimun
