Poslance může poškodit zveřejnění informace o jeho tajené homosexuální orientaci. A za trestný čin vydírání lze považovat i pohrůžku zveřejnění neurčitých materiálů, které mají toto dokazovat. „Zveřejnění uvedených skutečností by u poškozeného jako poslance za komunistickou stranu vedlo k jeho zostuzení a diskreditaci přinejmenším v jeho osobním a rodinném životě, a vedle toho by jej mohlo poškodit i v jeho politickém postavení,“ uvádí se v rozhodnutí NS, z něhož nedávno vybralo k publikaci právní věty jeho trestní kolegium.
NS rozhodoval o dovolání odsouzeného, který byl uznán vinným z trestného činu vydírání. Toho se měl dopustit tím, že jednomu z poslanců za KSČM před čtyřmi lety vyhrožoval zveřejněním informace o jeho homosexuální orientaci. Za to, že médiím neposkytne blíže nespecifikované materiály, které by to měly dokazovat, požadoval po poslanci částku 675 tisíc Kč. Ten ovšem zaplatit odmítl a obrátil se na policii, která muže před další schůzkou s komunistickým poslancem zatkla.
Muž, který si nyní za své jednání odpykává tříletý souhrnný trest, v dovolání namítal, že nedošlo k naplnění všech podstatných znaků trestného činu. Soudy podle něj primárně neuvedly, v čem měla spočívat pohrůžka jiné těžké újmy. „Vadné právní posouzení jako zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku obviněný spatřoval v nedostatku intenzity pohrůžky jiné těžké újmy, kterou v činu mu za vinu kladeném je seznámení veřejnosti se sexuální orientací poškozeného, a skutečnost, která ve výroku nezazněla, že poškozený měl do svého poslaneckého bytu placeného z peněz daňových poplatníků zvát mladé homosexuální partnery. Podle obviněného však tyto informace nejsou v žádné podobě způsobilé přivodit újmu, tím méně vážnou, a není obvyklé, aby vedly k narušení kariéry těchto osob. Obdobné informace prochází médii jako banální i u osob stojících v hierarchii veřejného života „na výsluní“, natož pak u poškozeného, který v rozhodné době působil jako poslanec mediálně neznámý,“ uvádí se v popisu důvodů dovolání.
Soudy se nevyrovnaly údajně ani s absencí kompromitujících materiálů. Škodlivý dopad zveřejněné informace pro poškozeného poslance měly spatřovat nikoliv ve zveřejnění jeho homosexuální orientace, nýbrž v tom, že by vyšlo najevo, že si „zval do poslaneckého bytu placeného z peněz daňových poplatníků mladé homosexuální partnery, což by mohlo výrazně ovlivnit pracovní život poškozeného“.
NS se však s dovolacími námitkami neztotožnil a dovolání odmítl. Soudy podle NS dostatečně odůvodnily své rozhodnutí a uvedly také podstatné okolnosti, které naplňovaly všechny znaky trestného činu vydírání, včetně popisu pohrůžky jiné těžké újmy. „Z popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně se výslovně podává, že obviněný poškozenému sdělil, že má zakázku od několika osob na jeho diskreditaci, a že se proto zaměřil na jeho intimní život, který sice není trestný, ale v případě jeho zveřejnění by mohl být důvodem jeho ponížení. Později mu sdělil, že když nebude jeho požadavky akceptovat (nedá mu uvedenou sumu peněz), obviněný bude vše postupně předávat celostátním médiím, pustí to do světa a bude „masírovat“ veřejnost. Toto sdělní zdůraznil tak, že naznačil dehonestační účinek tím, že mu uvedl, „že by se na sebe nechtěl dívat v tak choulostivých situacích“. Tato jeho slova poškozený vnímal jako pohrůžku způsobilou jej ohrozit v profesním postavení či partnerském soužití, a proto téhož dne věc oznámil Policii České republiky,“ uvádí se v rozhodnutí NS.
NS odmítl i námitku, že zveřejnění informací o homosexuálních vztazích poslance jej nemohlo veřejně poškodit. Jak konstatoval NS, primárně obava poslance opravdu podle nalézacího soudu nespočívala ve zveřejnění jeho sexuální orientace, ale zejména v tom, že si zval do poslaneckého bytu placeného z peněz daňových poplatníků mladé homosexuální partnery, což by mohlo podle soudu výrazně ovlivnit jeho pracovní život. Jako poslanec byl totiž závislý na přízni voličů, a to bez ohledu na to, zda by kandidoval i v dalším období, neboť by to mělo nepříznivý dopad i po případném ukončení politické kariéry. Takto zveřejněné informace podle nalézacího soudu obecně mohou zasáhnout i rodinný život poškozeného, „a to bez ohledu na to, nakolik byla rodina seznámena s jeho sexuální orientací a jeho kontakty s mladými hochy“. K takovému zasažení do rodinného života navíc nakonec podle soudu i došlo, „neboť poškozený musel svého partnera seznámit v souvislosti s posuzovaným jednáním se všemi skutečnostmi, o kterých partner do té doby nebyl informován.“
Těmto argumentům nalézacího i odvolacího soudu přisvědčil ve svém rozhodnutí i NS. „Zejména tato možnost, že by na veřejnost vyšly podrobnosti z jeho homosexuálního života, mohly představovat ve své intenzitě ztrátu důvěry a zájmu voličů poškozeného, který byl poslancem Parlamentu České republiky (srov. článek 19 a násl. Ústavy). V případě tohoto mandátu je to především důvěra občanů, která se vytváří osobním přístupem a příkladem, a její ztráta představuje i oslabení politického vlivu, a proto může mít pro poškozeného dopad ve smyslu jiné těžké újmy. Při neurčitosti uváděné diskreditace rovněž nebylo možné vyloučit možnost zpochybnění dodržení zásad etického kodexu poslance založeného na ochraně veřejného zájmu, otevřenosti, svědomitosti, dobrého jména Poslanecké sněmovny a odpovědnosti,“ odůvodnil své úvahy NS.
„Na základě uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za jinou těžkou újmu ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zákoníku mohou být považovány se zřetelem na konkrétní dopady pro poškozeného i výhrůžky týkající se zveřejnění jeho homosexuální orientace a skutečností s ní souvisejících i přesto, že je takový vztah dvou osob stejného pohlaví legalizován zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. U jiné těžké újmy není podstatné, že okolnost, jíž je vyhrožováno, je zákonem upravena, ale to, jaké informace a v jaké podobě a za jakých okolností jsou zveřejňovány. Především je rozhodující i individuální závažnost a hloubka hrozby a jejího dopadu na čest a dobrou pověst, což vychází ze subjektivních poměrů, vztahů a vazeb každého jednotlivce, a proto stejné pohrůžky mohou být podle jejich povahy u různých osob co do svého dopadu odlišné. Zveřejnění takové informace může mít neblahý, zásadně tíživý nebo hanobící účinek zejména na osoby politicky či jinak veřejně činné, obzvláště v případě, když ji taková osoba sama veřejnosti nepřiznala,“ uvádí se v rozhodnutí NS, kterým dovolání odmítl.
Petr Dimun
