V kolektivním bydlení nemůže výbor společenství vlastníků zjišťovat o konkrétních lidech, zda nejsou nakažení koronavirem, aby mohl učinit opatření v domě. Naopak zaměstnavatel má prevenční i ohlašovací povinnost a může vyžadovat zdravotní prohlídky při nástupu a činit opatření při výskytu nakažené osoby na pracovišti. V obou případech nesmí být dotčena důstojnost a integrita lidí.
Vyplývá to ze stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů, jak je vydávají k často kladeným dotazům.
Jednou ze skupin dotazů v souvislosti s rizikem nákazy Covid-19 a správnými postupy ochrany soukromí lidí je kolektivní bydlení: Jakým způsobem je přípustné nakládat s údaji o nákaze mimo nařízené postupy? Může výbor společenství vlastníků požadovat po obyvatelích domu sdělení, že se u někoho z nich vyskytla nákaza, aby mohla být provedena okamžitá dezinfekce všech dotčených prostor domu a spoluvlastníci byli o výskytu nákazy v domě informováni? Je tento postup správný z hlediska zásad uvedených v obecném nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)?, publikuje na svém webu příklady otázek Úřad pro ochranu osobních údajů.
Jak v odpovědi Úřad upozorňuje, k získávání a zpracování osobních údajů v souvislosti s šířením nákazy jsou podle zákona o ochraně veřejného zdraví oprávněny orgány ochrany veřejného zdraví a takové zpracování může probíhat pouze na základě jejich pokynů.
Sdělení by muselo být anonymní bez identifikace
Podle ÚOOÚ se situace v bytovém domě s výborem společenství vlastníků při anonymní žádosti zpracování osobních údajů netýká: „Situace popisovaná v dotazu však nenasvědčuje tomu, že by ze strany výboru společenství vlastníků mělo být zahajováno zpracování osobních údajů obyvatel domu v souvislosti s nakažlivou chorobou. Proto ani žádost výboru společenství o sdělení anonymní informace o výskytu nákazy není a priori porušením povinností při zpracování osobních údajů. Na tuto situaci se obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) nepoužije,“ uvádí Úřad v odpovědi.
Problém se týká jiného nakládání s osobními údaji obyvatel domu, a to dokonce údajů způsobilých vyvolat vážné důsledky pro toho, o kom vypovídají. Použitý postup je třeba posuzovat z hlediska aktuálních společenských norem, upozorňuje Úřad.
Jde právě o předmětnou anonymitu sdělení a identifikaci konkrétní nakažené osoby: „Jinými slovy, anonymita sdělování informací o pozitivním výsledku testování na COVID-19 je považována za vysoce žádoucí a důsledně na ni dbají i státní orgány. Podmínky pro její zachování nejsou na základě výzvy orgánu společenství vlastníků zjevně vytvořeny. Tak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by orgán společenství žádal o anonymní sdělení a současně by ujistil, že nebude vyvíjet snahu o identifikaci oznamovatele,“ uvádí doslova ÚOOÚ.
Společenství se však mohou i bez ohlašování nákazy rozhodnout, že společné nebo dotčené prostory vydesinfikují, jako to už učinily orgány mnoha domů nebo objektů kolektivního bydlení.
Zaměstnavatel má naopak ohlašovací povinnost
Jiná situace však nastává na pracovišti, kde jsou práva a povinnosti včetně povinnosti zaměstnavatele zajistit zdraví neohrožující prostředí upraveny zákonem. Může tedy zaměstnavatel v současné situaci zjišťovat údaje o zdravotním stavu zaměstnanců např. při nástupu do práce?, zní další z otázek.
Jak vysvětluje Úřad pro ochranu osobních údajů, zákoník práce obecně ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
Podle ÚOOÚ je proto v konkrétních situacích je zaměstnavatel povinen postupovat tak, aby předcházel rizikům, odstraňoval je nebo minimalizoval, mluví se o tzv. prevenční povinnosti. „Zaměstnavatel je tedy v situaci ohrožení povinen přijmout potřebná ochranná opatření odpovídající daným okolnostem. Je přirozeně vhodné postupovat v součinnosti s orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je také zaměstnavatel v některých situacích povinen ohlásit skutečnosti stanovené právní úpravou,“ uvádí k tomu Úřad.
„Zaměstnavatelé musí také v rámci preventivní povinnosti informovat o rizicích vhodným způsobem ostatní zaměstnance. Takové riziko může spočívat v tom, že na pracovišti se vyskytuje nebo vyskytovala nakažená osoba. Tehdy zaměstnavatel postupuje tak, že učiní veškerá nezbytná opatření. Skutečnosti o konkrétní osobě sděluje zaměstnavatel pouze v rozsahu nezbytném k ochraně zdraví, vždy tak aby nebyla dotčena důstojnost a integrita této osoby,“ uvádí k tomu Úřad.
Irena Válová
