Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení spodní hranice škody způsobené trestnou činností. Návrh na provedení škrtu podal Okresní soud v Liberci, poukázal na to, že částka 5000 korun se od roku 2002 neměnila, zatímco inflace a životní úroveň v Česku rostla.
V důsledku ekonomických změn se tak podle libereckého soudu trestní postih za majetkové, ale i jiné trestné činy fakticky zpřísnil. Pět tisíc korun totiž před 20 lety znamenalo reálně vyšší hodnotu než dnes. Podle ÚS ale spodní hranice zakotvená v trestním zákoníku není protiústavní a její případné zvýšení je záležitostí politiků, nikoli kompetencí soudu.
Hranice škody 5000 korun nyní v podstatě rozlišuje přestupek od trestného činu. Značná škoda podle trestního zákona začíná na 500.000 korun, škodou velkého rozsahu se rozumí nejméně pět milionů korun.
Nález včetně odlišných stanovisek najdete zde.
Liberecký soud, jehož zástupci se dnešního vyhlášení nálezu nezúčastnili, poukázal na to, že politici nastavili hranice téměř před 20 lety. Tehdy se počítalo s průběžnou novelizací, která bude odrážet vývoj inflace v Česku. Žádná novela ale nenásledovala. Hranice kategorií přešly beze změny z trestního zákona do nového trestního zákoníku.
V posledních letech se ve Sněmovně hovoří o možném zvýšení spodní hranice na 10.000 korun. Na poslaneckou iniciativu poukázal také Ústavní soud. Zdůraznil, že není jeho úkolem posuzovat hranice trestněprávní kriminalizace určitého jednání. Znamenalo by to dublování nebo nahrazování ústavní role Parlamentu.
Zároveň ÚS poukázal také na dopady případného zvýšení spodní hranice škody u trestné činnosti. Sice by ubylo práce soudům, ale větší zátěž by přešla na přestupkové komise. Mohlo by to znamenat jak odborné, tak i personální problémy, naznačil v nálezu soudce zpravodaj Vladimír Sládeček.
Nález dále připomíná, že v určitých případech s nízkou škodu a specifickými okolnostmi lze i nyní zastavit stíhání pro neúčelnost nebo uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe. Zásada říká, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Plénum ÚS nebylo při rozhodování zcela jednotné. Odlišné stanovisko k odůvodnění uplatnili Jaroslav Fenyk, Pavel Šámal a Kateřina Šimáčková. S výrokem, tedy zamítnutím návrhu, ale souhlasili.
„Toto však neznamená, že pokud by hranice škody nikoli nepatrné nebyly navýšeny, tak že by v budoucnu ÚS nebyl oprávněn zasáhnout,“ stojí ve společném stanovisku Šámala a Šimáčkové.
(čtk)
