Plukovník Robert Šlachta byl za kariéru v ozbrojených složkách devětkrát zproštěn mlčenlivosti. Nikoli však pro účely sepsání knihy „Třicet let pod přísahou“, se kterou nyní objíždí republiku. Povinnost mlčenlivosti trvá podle zákona i po skončení služebního poměru. Porušení této povinnosti je u bývalých příslušníků přestupkem se sankcí až 50 tisíc korun.
Pokud jsou ve Šlachtově knize uváděny případně i utajované informace, hrozí plukovníkovi i možné obvinění z trestného činu ohrožení utajované informace nebo zneužití pravomoci úřední osoby. „Policista je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru policisty,“ stojí v zákonu o Policii České republiky.
Tím se zjevně neřídí bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek celníků Robert Šlachta. Ve své nové knize Třicet let pod přísahou, kterou sepsal s novinářem Josefem Klímou, totiž zveřejňuje řadu informací ke kterým se dostal na základě své práce pro policejní sbor. „Robert Šlachta poskytuje prostřednictvím rozhovoru se známým českým investigativním novinářem Josefem Klímou osobní zpověď svého neobyčejného života, a to nejen osobního, ale především toho profesního. Jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek Odboru pátrání Celní správy ČR otevřeně hovoří o ožehavých tématech a kauzách (Nagyová, Pitr, Vidkun, Bereta a mnohé jiné), o nichž v době služby mluvit nemohl,“ lze se dočíst v reklamě na knihu.
Šlachta ve knize čtenářům často sděluje poznatky, které byly ve chvíli jejich získání v utajovaném režimu, například informace z odposlechů ze sledování. Šlachtovi přitom může za indiskreci policejních informací v nebývalém rozsahu, ke kterým by se jako civilista nikdy nedostal, hrozit postih.
Mohlo by vás zajímat
Naposledy Šlachta působil jako šéf odboru pátrání a náměstek Celní správy. Post opustil na sklonku uplynulého roku. Místo pro něj bylo bylo podle informací České justice vytvořeno po odchodu z policie, když Šlachta opustil Celní správu, bylo zrušeno. „Podle zákona o celní správě může jejího příslušníka zprostit mlčenlivosti generální ředitel nebo jím pověřený zaměstnanec Generálního ředitelství cel. Pan Robert Šlachta po dobu výkonu služebního poměru v celní správě ani po jeho skončení mlčenlivosti zproštěn nebyl,“ sdělil České justici Jakub Vintrlík z ministerstva financí.
Případný postih za porušení mlčenlivosti je podle Vintrlíka závislý na deliktu, z něhož by byl bývalý příslušník pravomocně uznán vinným. Porušení povinnosti mlčenlivosti obecně podléhá v návaznosti na to, kterým právním předpisem je mlčenlivost stanovena, odpovědnosti trestněprávní (např. za trestný čin ohrožení utajované informace § 329 trestního zákoníku či neoprávněné nakládání s osobnímu údaji § 180 trestního zákoníku), odpovědnosti v rovině správního trestání (např. za přestupek podle daňového řádu či zákona o ochraně utajovaných informací) nebo odpovědnosti soukromoprávní (institut náhrady újmy, regresní úhrada škody způsobené při výkonu státní moci podle zákona o odpovědnosti za škodu). „Celní správě není znám případ porušení povinnosti mlčenlivosti bývalým celníkem,“ uzavřel Vintrlík.
Ministerstvo vnitra potvrdilo, že šéf resortu Roberta Šlachtu v období let 2008 až 2017 zprostil mlčenlivosti celkem devětkrát. Ani jednou však pro účely uměleckého výstupu typu: napsání knihy.
Zproštění mlčenlivosti Roberta Šlachty
Dne 21. 7. 2008 na žádost Inspekce ministra vnitra.
Dne 27. 7. 2016 na základě žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Dne 20. 7. 2016 na základě žádosti předsedy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.
Dne 8. 9. 2016 na základě žádosti ředitele Policie ČR.
Dne 2. 11. 2016 na základě žádosti Policie ČR.
Dne 1. 12. 2016 na základě žádosti GIBS.
Dne 1. 12. 2016 na základě žádosti GIBS.
Dne 11. 8. 2017 na základě žádosti vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Dne 20. 12. 2017 na základě žádosti Okresního soudu Praha-západ.
Platí přitom, že policistu, ani zaměstnance policie, nelze zbavit mlčenlivosti paušálně, tedy pro všechny případy a na neomezenou dobu. Vždy se musí vycházet z konkrétních okolností a potřeby, proč má ke zbavení mlčenlivosti dojít a tomu přizpůsobovat rozsah takového zproštění. Alternativa, že by byl příslušník policie zproštěn mlčenlivosti kvůli sepsání knihy se limitně blíží nule.
Povinnost zachovávat mlčenlivost je obecně stanovena pro všechny příslušníky bezpečnostních sborů v § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, porušení této povinnosti bude tedy v první řadě kázeňským přestupkem. Povinnost zachovávat mlčenlivost pro policisty, zaměstnance policie (včetně bývalých) pak konkretizuje § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. „Zde uvedené osoby mají povinnost mlčenlivosti u všech informací a skutečností, se kterými se seznámili při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost navíc trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru. Zprostit mlčenlivosti může pouze ministr vnitra nebo jím pověřená osoba. Porušení této povinnosti pak je u běžných osob či bývalých příslušníků přestupkem se sankcí až 50 tisíc korun, nebo u sloužících příslušníků kázeňským přestupkem,“ vysvětlila Hana Malá z ministerstva vnitra.
V případě, že by součástí takových skutečností byly informace utajované podle zvláštního zákona, má každý povinnost zachovávat o nich mlčenlivost a navíc k nim nesmí umožnit přístup neoprávněné osobě (blíže viz § 65 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti). Zprostit mlčenlivosti v případě utajovaných informací lze osobu pouze pro potřeby konkrétního řízení před orgánem státu a pouze na žádost tohoto orgánu. „Porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost o utajované informaci může být sankcionováno pokutou až 5 milionů korun. Samozřejmě, podle konkrétních skutkových okolností může být vyzrazením utajované informace, stejně jako porušením mlčenlivosti naplněna také skutková podstata některého z trestných činů – např. ohrožení utajované informace (§ 317 trestního zákoníku), zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 trestního zákoníku), apod,“ uzavřela Hana Malá z ministerstva vnitra.
Přečtěte si výňatky z knihy Roberta Šlachty:
My už jsme v té době zpracovávali kauzu Nagyová a bylo hrozně vtipné – teda až teď, s odstupem času, ale tehdy moc ne –, že jsme zaznamenali na odposleších, že se má další den doručit sdělení obvinění nějakému vysoce postavenému policistovi. Samozřejmě zavládla panika, protože lidi si mysleli, že půjde o mě. Musím říct, že jsem do rána čekal docela se sevřeným zadkem, jestli to opravdu budu já. Nakonec šlo o Lessyho.
V rámci odposlechů a datového provozu směrem zpátky – to znamená kdo, kdy, kde se s kým bavil a posílal SMS půl roku dozadu –, ale i z dalších provedených úkonů jsme najednou začali zjišťovat, že pan Grygárek plní v podstatě roli hlídacího psa pro spoustu vlivných osob v této zemi, mezi něž patřila celá řada lobbistů, politiků z ODS a manažerů. Zjednodušeně řečeno si pan Grygárek ty spisy vyžádal, udělal podrobnou analýzu a podal zprávu těm, kterých se to týkalo. O tom, že se z jeho strany určitě nejednalo pouze o zájmovou činnost, svědčil mimo jiné i fakt, že disponuje drahým bytem v pražské galerii Myšák, což ho následně opět spojilo s některými lobbisty.
V té době jsme ji ani neodposlouchávali, ale odposlouchávali jsme státní zástupce a další osoby a bylo jasné, že úniky jdou od Grygárka. Ale ještě jsme nevěděli, že ten únik šel přes ni a že to použili s Nečasem proti Topolánkovi.
Zjišťovali jsme, jak to v hotelu funguje, jestli tam je stálá klientela nebo jestli se Rittig schovává v davu, a nakonec jsme se rozhodli, že to prostě riskneme. Dostali jsme se tam pod krycí legendou a neuvěřitelnou shodou náhod jsme použili krycí jméno, pod kterým se tam jednou za čas ubytovával Rittigův kamarád. A když jsme pod tímhle jménem chtěli ty konkrétní pokoje, no tak nám je dali, protože si mysleli, že to je ten jeho kamarád.
Ono to zní velmi jednoduše, ale bylo za tím velmi podrobné plánování a detailní příprava legendy, kterou vám musí uvěřit personál hotelu, ve kterém probíhají zásadní jednání velmi známého lobbisty. Podle toho samozřejmě personál vytváří mnohem bezpečnější prostředí pro tyto účely a personál je sám o sobě daleko ostražitější. Má to prostě v popisu práce. A nasadit do dvou pokojů prostorové odposlechy je práce pro dva samostatné týmy techniků, kteří tam těžko mohou nakráčet s kufry plnými nářadí a se žebříkem přes rameno. Nebylo to opravdu jednoduché.
V tomhle jsme měli ohromnou výhodu, že šéf toho útvaru Vláďa Šibor nám šel na ruku a vybíral pro práci na tomto případu lidi absolutně spolehlivé. Nebýt jeho, ani bychom tuhle kauzu nemohli dělat. Místo ředitele toho útvaru bylo důležité i pro ty, které jsme sledovali. Sami jsme v odposleších zjistili, jak ho chtějí obsadit někým svým. Protože kdo má v ruce tenhle útvar, ovládá vyšetřování i ostatních útvarů. Navíc jeho lidé neznali úplné podrobnosti případu…
V té době už byli naši podezřelí taky vybláznění, v odposleších jsme vnímali, jak si volají: „Bacha, na ÚOOZ se dneska v noci svítí, asi něco chystají!“ Takže už pět dní předtím jsme žili v takovém napětí, že by to mohlo vypuknout každou chvilku. A spouštěčem toho zásahu se nakonec stalo to, že bývalý náměstek ministra dopravy Roman Boček, v té době poradce a lobbista, který byl taková jejich spojka, měl odletět do Španělska. Jeho rodina už tam odlétla, on tam měl letět taky na dovolenou, ale v tu dobu jsme se báli, že už se nevrátí.
Pracovní skupiny jsme už měli postavené, svolali jsme je na devátou večer na Zbraslav do kinosálu a tam jsme jim teprve dali instruktáž a oznámili jim, do koho jdeme. Všem samozřejmě spadly brady. To už jsme ale zachytili v odposlechu, že se něco děje, Nagyové volal generální ředitel Čezu Beneš, ta se snažila dovolat Nečasovi, ale ten byl mimo signál, protože měl zasedání ve vládě kvůli povodním, které právě zaplavily Ústí nad Labem. A tam také padla ta zajímavá Benešova věta: „Za to může Šlachta, měli jste ho sejmout už dávno!“
(nik)
