Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS), který odmítl žaloby části lékárníků na konání několika volebních shromáždění pro volby delegátů na sjezd České lékárnické komory (ČLnK). MS tak bude muset opět posoudit včasnost podání těchto žalob a případně i zákonnost stavovských předpisů, podle nichž mělo být postupováno.
Žalobou, kterou podali v září minulého roku, napadlo padesát lékárníků průběh konání několika „zvláštních volebních shromáždění“ pro volbu delegátů na sjezd ČLnK. Ta se na 16 různých místech konala od prosince 2018 do června 2019 v rozmezí vždy několika dnů. Lékárníci namítali nezákonný zásah s tím, aby soud uložil povinnost komoře zajistit konání nových voleb delegátů, a to vždy v jeden den a na jednom místě.
Do práv žalobců mělo být zasaženo tím, že volby měly proběhnout v rozporu se zákonem č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České lékárnické komoře a České stomatologické komoře, v důsledku čehož se 28. sjezdu ČLnK nezúčastnili řádně zvolení delegáti okresních sdružení.
MS odmítl žalobu v říjnu 2019 jako opožděnou, neboť poslední z napadených shromáždění se konalo na konci června 2019 a lhůta pro žalobu na nezákonný zásah, který měl spočívat v konání okresních shromáždění, tak uplynula na konci srpna 2019. MS zároveň konstatoval i nedostatek pravomoci správního soudu, kdy žaloba požadovala po soudu uložení povinnosti komoře zajistit konání nových voleb.
U kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí MS pak setrvali jen tři lékárníci. V ní namítli nesprávné posouzení včasnosti podání s tím, že se jedná o trvající nezákonný zásah, neboť nezákonně zvolení delegáti si svůj mandát uchovali dlouho po svém zvolení. Jak ovšem konstatoval ve svém rozhodnutí NSS, takto vymezili ve své žalobě nezákonný zásah sami žalobci, tudíž námitku stížnosti neshledal jako důvodnou.
Namísto toho však NSS shledal pochybení MS v tom, že nezkoumal včasnost žaloby ke každému žalobci zvlášť a neuvedl, proč vycházel z toho, že se každý z žalobců dozvěděl o vymezeném zásahu právě na konci června 2019, tedy v poslední den konání posledního, žalobou napadeného shromáždění. Pokud by takto MS postupoval, musel by taktéž vyjasnit otázku, zda žalobci považují za zásah všech šestnáct zvláštních shromáždění v jejich souhrnu, anebo vždy v jednom konkrétním. V tom druhém případě by pak musel posuzovat počátek běhu lhůty zvlášť u každého jednotlivého žalobce.
MS tak neměl podle NSS žalobu odmítnout, ale měl vyzvat žalobce k odstranění nedostatku žaloby v podobě nejasného vymezení skutkového děje. Proto NSS rozhodnutí MS zrušil a uložil mu, aby si v případě tří žalobců ujasnil, vůči jakým postupům či důsledkům voleb jejich žaloby směřují a podle toho posoudil případně včasnost žaloby. Zároveň uložil soudu, aby v takovém případě posoudil i „zákonnost stavovských či jiných předpisů, podle nichž bylo postupováno“.
Petr Dimun
