Ministryně spravedlnosti Marie Benešová komentuje pro Českou justici rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu.
V první řadě bych ráda uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kárných řízeních týkajících se předsedy soudu Miloslava Sedláčka a státních zástupkyň činných ve věci trestního stíhání zastupitelů Postoloprt samozřejmě respektuji. K případům předsedy soudu Miloslava Sedláčka a státní zástupkyně Radky Pavlišové si nicméně dovolím připojit stručnou poznámku.
Kárné senáty v obou těchto případech výslovně konstatovaly, že došlo k pochybení kárně obviněných. V případě státní zástupkyně Radky Pavlišové pak dokonce slovy kárného senátu šlo o pochybení, které bezprostředně hraničí s kárným proviněním. Podání kárných žalob tedy bylo podle mého názoru namístě, a to tím spíše, že, jak už jsem uváděla dříve, cílem Ministerstva spravedlnosti není primárně trestat, ale upozorňovat na selhání a na to, že je třeba se podobným pochybením v budoucnu vyvarovat.
Zároveň bez ohledu na to, zda je kárné provinění v konečném důsledku kárným senátem konstatováno, či nikoliv, stát za následky pochybení soudce či státního zástupce odpovídá a je z tohoto důvodu povinen vyplatit často nemalé finanční částky. I pochybení, která nejsou shledána kárným proviněním, mají tedy negativní dopad na veřejné finance.
Ještě podstatnější je však dopad pochybení soudců či státních zástupců do života občanů, který může být naprosto zásadní. Budu se proto i nadále důsledně snažit, aby si soudci a státní zástupci tuto svou jedinečnou odpovědnost při výkonu svých funkcí uvědomovali.
Marie Benešová
ministryně spravedlnosti
