Předsedkyně sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová (ODS) interpeluje ministra obrany Lubomíra Metnara (za ANO). Důvodem je chybějící bezpečnostní prověrka na stupeň přísně tajné zástupce náčelníka Vojenské policie Romana Bise. Česká justice na věc upozornila minulý týden.
Šéfku sněmovního výboru pro obranu Jan Černochovou (ODS) znepokojila informace, že zástupce náčelníka Vojenské policie Roman BIS nedisponuje bezpečnostní prověrkou na stupeň Přísně tajné. Na tento problém upozornila minulý týden Česká justice. Pro výkon této funkce je totiž nezbytná bezpečnostní prověrka na nejvyšší stupeň utajení. Jana Černochová kvůli tomuto zjištění interpeluje ministra obrany Lubomíra Metnara (nestraník za ANO). „Jsem si vědoma, že není zákonem vyžadováno, aby osoba jmenovaná do této funkce (či pověřená jejím výkonem) splňovala tuto podmínku ještě před svým nástupem, nicméně není úplně obvyklé a standardní, že by taková osoba nebyla držitelem osvědčení alespoň na stupeň nižší. Osobně to považuji za velmi problematické, neboť pokud má pan plk. Roman Bis svou funkci vykonávat plnohodnotně a pokud má zastupovat náčelníka Vojenské policie například v době jeho nepřítomnosti, předpokládám, že by měl mít možnost seznamovat se alespoň se skutečnostmi v nižším stupni utajení. Vzhledem k tomu, že tomu tak není, vnímám to jako velké riziko pro efektivní fungování Vojenské policie,“ interpeluje Černochová Metnara.
Bývalý náčelník vojenské policie v Táboře Roman Bis nastoupil na místo zástupce náčelníka vojenské policie po odchodu brigádního generála Pavla Chovančíka. Ovšem bez dostačující prověrky, na pozici zástupce náčelníka Vojenské policie je přitom stanovena bezpečnostní prověrka stupně Přísně tajné. „Skutečnost, že funkci zástupce náčelníka Vojenské policie vykonává člověk, který před nástupem do této funkce nebyl držitelem osvědčení na žádný stupeň bezpečnostní prověrky, je velmi nestandardní a podle mého názoru chybná. Ačkoliv to není přímo v rozporu se zákonem a ačkoliv pan plukovník Bis není do funkce jmenován, nýbrž je pouze pověřen, na věci to nic nemění. Bez náležitého stupně prověření zkrátka nemůže tuto funkci plnohodnotně vykonávat a pakliže má zastupovat náčelníka, nemůže tak činit ve věcech, které jsou utajované. To může fungování Vojenské policie v určitých situacích paralyzovat,“ zaregovala na toto zjištění Černochová.
Jak zjistila Česká justice, Bisovi kvůli absenci požadovaného bezpečnostního certifikátu udělil prověrku na nejnižší stupeň utajení jeho šéf – náčelník vojenské policie Miroslav Murček. „Zástupce náčelníka vojenské policie plukovník Roman Bis (výkonem funkce je pověřen, nebyl do ní jmenován) je od 17. 4. 2020 držitelem Oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené – dle § 6, z.č. 412/2005 Sb. Zároveň u něj probíhá řádné bezpečnostní řízení na stupeň prověrky Přísně tajné vedené Národním bezpečnostním úřadem,“ potvrdil informace České justice mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Šéfka výboru pro obranu Černochová klade ministrovi Metnarovi tyto otázky:
1) Můžete potvrdit výše uvedené informace?
2) Považujete tyto informace za závažné? Nemůže být dle vašeho názoru činnost Vojenské policie v důsledku těchto skutečností v některých momentech paralyzována? I s ohledem na to, že bezpečnostní řízení, které údajně probíhá, může trvat minimálně několik měsíců.
3) Považujete za správné, aby do takto exponované funkce byla jmenována nebo aby byla pověřena jejím řízením osoba, aniž by byla držitelem jakéhokoliv osvědčení k seznamování se s utajovanými skutečnostmi?
4) Na základě jakých kvalifikačních předpokladů byl pan plk. Roman Bis do uvedené funkce jmenován? Bylo rozhodováno mezi více uchazeči? Byli někteří z nich držiteli platného osvědčení k seznamování s utajovanými skutečnostmi?“
Zmiňované „řádné bezpečnostní řízení na stupeň prověrky Přísně tajné vedené Národním bezpečnostním úřadem“ nemusí mít zcela hladký průběh. Roman Bis byl totiž v minulosti obžalován a souzen pro podvod (viz níže) a k Vojenskému zpravodajství, které se na jeho prověrce taktéž podílí jako zpracovatel takzvaného činnostního šetření, pronikly podle armádních kuloárů i jiné poznatky, jež mohou vydání Bisovy nejvyšší bezpečnostní prověrky ovlivnit.
Obrana se nicméně dušuje, že potenciální bezpečností riziko je v případě Romana Bise vyloučeno. „Na pracovišti byla přijata organizačně-technická opatření, která mu dovolují se seznamovat s informacemi a vstupovat do zabezpečených oblastí pouze do stupně Vyhrazené. Žádný zákon ani žádné vnitřní předpisy tímto porušeny nebyly,“ tvrdí mluvčí Jan Pejšek.
Odsouzen, osvobozen
Roman Bis měl v roce 2003 zneužít armádní příspěvek na bydlení. První instance vojáka z povolání odsoudila k půlroční podmínce. Rozsudek v anonymizované formě, vyžádaný podle zákona o poskytování informací, si můžete přečíst zde.
Po vypuknutí problému Bis částku, kterou neoprávněně čerpal z armádních fondů, vrátil a proti prvoinstančnímu rozsudku se odvolal. Odvolací soud v říjnu 2004 obžalovaného zprostil návrhu na potrestání, který požadovala dozorující státní zástupkyně. „Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože ho včas podaným odvoláním napadl obžalovaný,“ začal odůvodnění zproštění potrestání předseda odvolacího trestního senátu Jiří Bernát. V něm podle Bernáta Bis v zásadě uvedl, že směřuje proti výroku o vině, jakož i proti výroku o trestu. „Je přesvědčen, že jeho jednání nemělo charakter trestného činu, když nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty takového deliktu. Pokud soud prvního stupně dospěl k jinému závěru, učinil tak na základě chybného hodnocení důkazů a neúplného hodnocení. Učinil tak zřejmě z přesvědčení, že se jako obžalovaný v bytě (začerněno) nezdržoval, neboť podle fotodokumentace lze pokládat byt za neobyvatelný. On však netvrdil, že by v dotčeném bytě pobýval každodenně. Z dřívějšího bytu totiž odešel a musel si najít nové bydlení, což realizoval. Byt byl ve špatném stavu a hodlal ho upravit. Pravidelně každodenně v tu dobu ho nepotřeboval, poněvadž byl dlouhodobě odloučen mimo bydliště ze služebních důvodů… Pokud se občas vracel z (začerněno) nebo z jiného místa odloučení, pak pochopitelně navštívil svoji družku v (začerněno),“ stojí v odůvodnění osvobozujícího rozsudku na Romanem Bisem.
Odvolací soud nakonec dospěl k tomu, že skutek, jehož se měl voják z povolání Roman Bis dopustit, není trestným činem. „Zcela nepochybně formálně lze nazírat na případ jako do určité míry protiprávní, avšak není možno pominout, že konkrétní nepříznivé dopady byly současně zahlazeny. To samozřejmě odůvodňuje možnost přehodnocení celého případu i z dalších hledisek, jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení (paragrafu 3, odstavce 2 trestního zákona). Podle tohoto ustanovení jednání, které v konkrétní podobě nedosahuje určité minimální výše nebezpečnosti, nepředstavuje vůbec trestný čin. To i ve chvíli, kdy určité znaky toho či onoho trestného činu počínání obžalovaného naznačuje. Stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyjádřen nejenom takovýmto obsahovým pojmem, ale je dán celou řadou faktorů. Mezi ně samozřejmě patří i zhodnocení osobnosti obžalovaného, možností jeho nápravy a přínosu jeho práce pro společnost. Z celkového hodnocení obžalovaného se podává, že představuje osobnost velmi příznivě z hlediska profesního i lidského hodnocenou. Kolektiv jeho spolupracovníků vyjádřil stanovisko, že jsou splněny všechny předpoklady a dány zákonné podmínky i pro podmíněné zastavení trestního stíhání,“ stojí v osvobozujícím rozsudku nad Romanem Bisem.
Pachuť neoprávněně čerpaného příspěvku na bydlení a jeho vrácení poté, co se na problém přišlo, ovšem zůstala. A u soudu zmiňovaný argument, že tak činili i jiní, stěží obstojí. Česká justice se proto na problém Romana Bise před časem zeptala. Ten byl ale ve vyjádření skoupý. „Já ani nevím, přesně s kým mluvím po telefonu,“ zareagoval z počátku Bis. Když se mu redaktor podruhé představil, Bis odtušil: „Určitě vám stejně nebudu odpovídat po telefonu tady na to. V každém případě, soud mě v plném rozsahu všeho osvobodil, jako nepravdivý, a to je všechno.“
Jan Hrbáček
