Někdejší soudce Evropského soudu pro lidská práva za Slovensko Ján Šikuta byl zvolen Soudcovskou radou předsedou Nejvyššího soudu Slovenska. Do funkce ho však musí jmenovat prezidentka Zuzana Čaputová. Z takřka tři hodiny trvajícího grilování před Soudcovskou radou vyplývá, že Slovensko prochází nejen hlubokou krizí justice, znejišťovány jsou i ostatní demokratické instituty včetně práva samotného.
Slovenská vláda chce například zavést trestný čin „ohýbání práva“. „Nejprve bych musel vědět, co to je,“ řekl k tomu někdejší soudce ESLP Ján Šikuta, podle kterého je však situace na Nejvyšším soudu a ve slovenské justici katastrofa a možná přijdou na řadu i prověrky.
Už v době, kdy Ján Šikuta působil jako soudce u Evropského soudu pro lidská práva, přinesla Česká justice v plném znění jeho referát na téma „Doktrína volné úvahy“ z mezinárodní konference k judikatuře ESLP v Praze v roce 2015 před koncem jeho mandátu soudce ESLP.
Obavy ze skupin starých pořádků
Nyní soudce Nejvyššího soudu Slovenska Jána Šikutu zvolila Soudcovská rada Slovenska předsedou tohoto soudu. Na Slovensku musí soudce projít volbou před Soudcovskou radou, soudce ale jmenuje prezident. Prezidentka Zuzana Čaputová vyjádřila s volbou spokojenost s tím, že vyčká na návrh Soudcovské rady. Ján Šikuta je soudcem Nejvyššího soudu od roku 2015.
Soudcovská rada jednala v přímém přenosu a záznam z jednání je stále k dispozici na jejím webu.
Pokud bude Ján Šikuta jmenován předsedou Nejvyššího soudu, jeho situace bude nelehká. Ostatně sám to uvedl před Soudcovskou radou: „Situace na Nejvyšším soudu a v celé justici Slovenska je katastrofická,“ řekl doslova během slyšení před Radou.
To je jistě objektivně fakt. V souvislosti s případem Kočner obvinili slovenští kriminalisté v polovině března celkem 13 soudců z různých úrovní. Čtyři soudci skončili ve vazbě. Mezi obviněnými soudci se ocitla i místopředsedkyně Nejvyššího soudu Jarmila Urbancová.
O poměrech ve slovenské justici vypovídalo samo slyšení před Soudcovskou radou. Někteří soudci projevili obavu, zda je Ján Šikuta natolik osobností a razantní autoritou, že odolá tlaku skupin, které ho budou obklopovat a kterým se nebude chtít narušovat staré pořádky. Rovněž soudci Nejvyššího soudu Jánu Šikutovi vytkli, že se už nestal řídícím předsedou občansko-právního kolegia Soudu. Šikuta na to odpověděl, že ctí princip seniority i fakt, že současný předseda zastává funkci už třicet let.
Vrátit se ze Štrasburku znamená klacky pod nohy
Poté Ján Šikuta sám sebe označil za demokrata, nikoli za autokrata s tím, že demokratické řízení považuje za efektivnější. Posle svých slov by nikdy nechtěl být vedoucím pracovníkem lidí, kteří se bojí. To, že se považuje za slušného člověka, který umí jednat s lidmi, nevylučuje, že umí přijmout kategorické a přísné opatření. „Tuto školu jsem zažil venku. Bohužel na Slovensku se má za to, že dobrý šéf je ten, který křičí, který vyhrožuje a trestá,“ zhodnotil situaci soudce Nejvyššího soudu. Sankce se podle něho mají používat, ale zcela jiným způsobem. Ján Šikuta rovněž zdůraznil, že byl v zahraničí, což je jeho výhod, protože se „tady ničeho neúčastnil“.
Taková odpověď nestačila jeho kolegovi soudci Josefu Mazákovi: Podle jeho slov se Šikuta měl stát předsedou senátu, protože člověk s takovou pověstí ze zahraničí, když přijde na národní soud, tak nemusí bojovat o funkci, oni mu jí jednoduše nabídnou, ale občansko-právní kolegium, které čítá na Nejvyšším soudě Slovenska osmdesát soudců, zřejmě mělo jiný názor. „Dalo by se souhlasit, ale za slunečného počasí. To my nemáme,“ řekl soudce Mazák.
Ján Šikuta mu dal za pravdu s tím, že toto ale na Slovensku neplatí a netýká se to jen justice: „Když někdo přijde ze zahraničí a z vyšších míst, tak jsou to obyčejně klacky pod nohy, víte. Mnohým kolegům ze Štrasburku nabídli funkce nejvyšších soudů, u nás to tak nefunguje,“ řekl Šikuta s tím, že způsob, jak chce dosáhnout obnovy řádného fungování soudu uvedl v úvodu: Majetková přiznání, personální změny, změny legislativy.
„Nabídl jsem plejádu opatření, ale stále to musí být v souladu se zákonem nebo je zákon třeba změnit,“ řekl Ján Šikuta. Je tam víc hráčů, přece každý ví, že předseda soudu sám nemůže nice udělat, to musí být týmová práce a postup podle plánu, který každý musí respektovat,“ řekl Šikuta.
Rotace soudců využitá pro trestnou činnost?
V grilování pak pokračoval soudce Mesároš otázkou na zneužitelnost až trestnost rotace soudců, pokud o nich rozhoduje předseda nebo jiný funkcionář soudu a není založena na rozvrhu práce. „Funguje to na Ústavním soudu České republiky. Tam každý rok na základě rozvrhu práce se mění členové senátu. Aby neustrnuli, aby nedocházelo k rutině. Každý soudce musí umět spolupracovat s každým soudem. Naše heslo je nyní Očista justice, z médií vidíme, že i u nás existují senáty, které jsou sehrané, negativně ve zlém slova smyslu,“ řekl soudce.
Podle Jána Šikuty i tento nástroj, pokud nebude vyjádřením svévole řídícího pracovníka, ale dopředu plánovaný, tak se má použít, ale nikoli živelně v celém procesu. U změny členů senátu vidí hned několik rolí. „Co jsem si přinesl z mezinárodního soudu, je obohacující. Když pracuji s jiným kolegou v senátě, dozvím se jiné názory, jiné myšlenky, jiný pohled na věc, to vše obohacuje.“ Podle jeho názoru je nutné zachovávat při změnách v senátech současně kontinuitu, aby nebyl sestaven pouze z nových členů.“
Kdo rozhodne, že soudce rozhodl v rozporu se zákonem?
Na postoj Jána Šikuty k uvažovanému zavedení trestného činu ohýbání práva, se poté dotázal soudce Majerník: „Vy jste spíše pro disciplinární odpovědnost, nikoli pro trestnou odpovědnost, ale co když soudce rozhodne v rozporu se zákonem, veřejnost to vnímá jako personifikaci justice. Jak častý je podle vás tento jev, kdy soudci rozhodují ve zjevném rozporu se zákonem?“ položil otázku soudce.
Zavedení trestného činu ohýbání práva má ve svém programu slovenská vláda. Institut chce převzít od Německa, jak plyne z analýzy publikované v Právních listech.
Soudce Ján Šikuta začal v reakci hájit právo a jeho systém: „Problém je v tom, kdo řekne, že to rozhodnutí je v rozporu se zákonem? Existuje nějaký soudní systém. Soud v prvním instanci rozhodne. Strana nesouhlasí, jde se k vyššímu soudu, nadřízený soud, řekne, že zákon byl špatně vyložen. Co znamená skutková podstata trestného činu ohýbání práva? Pohybujeme se na tenkém ledě. Když někdo špatně interpretuje nějaký předpis, ale interpretace není zjevně scestná a ten problém nebyl doposud řešený, pokud by byl řešený, musí být rozhodnutí v souladu s judikaturou, ale neřešených problémů zase až tak moc není, tak i když soudce rozhodne zjevně protizákonně, tak přesto musí stále někdo říci, že rozhodl protizákonně,“ uvedl doslova.
Budou prověrky?
„Vím, že tyto věci jsou v přípravě, ale nějaká autorita musí rozhodnout, že toto je zjevně v rozporu se zákonem. S čím se setkávám, že stejný předpis interpretují různé soudy v okresech a krajích různě. Příčina může být, že předpis není jasně formulovaný, že připouští dvě tři čtyři interpretace. Setkávám se s tím, že různé soudy interpretují stejnou věc diametrálně rozlišně. To by mohlo podle soudce Šikuty být zahrnuto pod nezákonné rozhodnutí, ale zase zde musí být nějaké rozhodnutí vyššího stupně, stanovisko, které to označí za nezákonné rozhodnutí. „Nejprve bych musel vědět, co je to ohýbání práva, jak je definované“ řekl doslova soudce. „Není pochopitelné přípustné, aby si soudce vykládal zákon, jak chce, neboť je to jeho právní názor, principiálně,“ dodal soudce Ján Šikuta v této části slyšení před Soudcovskou radou.
Podle svých slov hodlá použít jako nástroje očisty slovenské justice zejména zákon o majetkových přiznáních, chce činit personální změny i legislativní změny. V rozhovorech s Jánem Šikutou v médiích už několikrát také zaznělo slovo „prověrky“. Prověrky soudců navrhuje slovenská vláda.
Irena Válová
