Krizová opatření vlády zaměřená na zákaz vycestování nebyla pro ochranu zdraví na území České republiky nezbytná. „Opatření z tohoto hlediska neobstojí. Omezení práva vycestovat ze země krizový zákon nepředpokládá a ústavněprávní limity pro oprávněnost omezení práva pohybu ze strany veřejné moci mimo území České republiky nejsou dány (legality, legitimita, nezbytnost v demokratické společnosti),“ stojí v ústavní stížnosti senátorů STAN kvůli vládnímu zákazu vycestovat za hranice. Senátoři s ohledem na rozhodnutí vlády otevřít hranice nakonec přípravu návrhu stížnosti pozastavili. Česká justice měla ale možnost její koncept prostudovat.
Celý návrh si můžete přečíst zde.
V návaznosti na vyhlášení nouzového stavu přijala vláda Andreje Babiše několik velmi tvrdých krizových opatření. Jednou z oblastí úpravy, na kterou se od počátku zaměřila, bylo i stanovení zákazu vycestování z území České republiky. Senátoři STAN kvůli vládnímu zákazu cestování začali připravovat ústavní stížnost. Její přípravu pak ale s ohledem na rozhodnutí vlády otevřít hranice pozastavili.
Cestování do zahraničí bylo stejně jako obecně volný pohyb osob zakázáno v půlce března. Vláda oba zákazy zrušila od 24. dubna. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) to umožnila dobrá epidemiologická situace. Podle iniciátora návrhu k Ústavnímu soudu Davida Smoljaka k tomu ale přispěla i aktivita senátorů. „Naše práce nebyla marná,“ napsal Smoljak na twitteru. Česká justice o plánované stížnosti informovala jako první.
„Zákaz opustit hranice naší republiky jsme dlouhodobě kritizovali jako protiústavní, jako akt, který porušuje Listinu základních práv a svobod. Snad i naše snaha toto změnit a vyvinutý tlak a kritika k tomu pomohly,“ uvedl k tomu předseda klubu Starostů Petr Holeček. Senátoři pro předložení návrhu shromáždili dostatek podpisů. Ke zrušení vládního nařízení jich bylo potřeba nejméně deset, klub jich měl podle Holečka k dispozici 11.
Foto: ÚS
Ústavnost zákazu, podle něhož Češi nesměli až na výjimky opustit republiku, zpochybňovali i někteří právníci. Různá vládní nařízení, včetně zákazu vycestování, napadli u Ústavního soudu v uplynulých týdnech také individuální stěžovatelé. Ti se však na rozdíl od skupiny zákonodárců nemohou až na výjimky domáhat zrušení zákonů nebo předpisů.
Zákaz to přímo nebyl, ale v důsledku byl
Návrh senátorů na zrušení směřoval proti článku I. bodu 5. usnesení vlády č. 387 ze dne 6. 4. 2020 vyhlášeného pod č. 150/2020 Sb., tj. části kterou vláda omezila možnost vycestování z území České republiky. „Vláda za předpokladu prodloužení nouzového stavu, nařizuje s účinností ode dne 14. 4. 2020 od 0:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu, že vycestování z území České republiky je možné pouze v nezbytných případech pod podmínkou, že účel vycestování je v souladu s výjimkami ze zákazu volného pohybu nařízeného mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví a podle bodu III., a že k dosažení účelu nepostačuje cesta v rámci území České republiky,“ stálo v usnesení vlády.
Senátoři STAN v připravované ústavní stížnosti konstatují, že napadené opatření sice nevyslovuje přímo výslovně zákaz vycestovat, ale povoluje vycestování toliko v úzce vymezeném okruhu případů. Což pak fakticky zákaz vycestování z území České republiky představuje. „Napadené opatření je proto v rozporu jednak s ústavním pořádkem České republiky pro jeho nesouladnost s čl. 14 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 odst. 2 a odst. 4 Listiny, čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Dodatkového protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod, čl. 12 Všeobecné deklarace o občanských a politických právech, čl. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů, ale i v rozporu se zákonem, a to § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon),“ stojí v konceptu stížnosti,který Česká justice získala.
Navrhovatelé si přáli u Ústavního soudu osvětlit kontext opatření vlády s tím, že vláda v relativně krátkém časovém úseku od vyhlášení nouzového stavu vydala hned několik svých rozhodnutí regulujících předmětnou otázku vycestování. „V návaznosti na vyhlášení nouzového stavu vláda přijala vícero krizových opatření, přičemž jednou z oblastí úpravy, na kterou se od počátku zaměřila, bylo i stanovení zákazu vycestování z území České republiky. Napadené usnesení vlády tak představuje již několikátou právní úpravu omezující možnost opustit Českou republiku. Máme za to, že pro posouzení kontextu ústavní konformnosti postupu vlády při přijetí napadeného opatření není bez významu ani předchozí její postup při stanovování zákazu vycestování,“ napsal ve stížnosti právník Stanislav Polčák.
Prvním sporným momentem podle senátorů bylo, jakým aktem vláda v předmětném opatření reguluje svobodu pohybu občanů České republiky ale i dalších osob. „Základní otázka zní, zda představuje usnesení vlády právní předpis s možností jeho přezkumu Ústavním soudem, nebo její rozhodnutí správním aktem s možností přezkumu správním soudem. Jde totiž výslovně o usnesení vlády, které zjevně formálně nemá podobu nařízení vlády, tedy podzákonné právního předpisu. Vzhledem k tomu, že však tento akt vlády byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 150/2020 Sb. a reguluje neurčený okruh jeho adresátů v jejich právech a povinnostech (to dokonce ústavní povahy), pak je nutné takovou vládní aktivitu označit za vydávání právního předpisu sui generis (v opačném případě by se jednalo o opatření obecné povahy, které se však zásadně ve Sbírce zákonů nevyhlašuje a taky jím nelze omezovat ústavně zaručená práva a svobody),“ upozornili senátoři.
Vláda tak podle senátorů postupovala pochybně už jen v tom, že nedodržovala základní atributy demokratického právního státu, kterým je povinnost státních orgánů činit jen to, co je jim výslovně dovoleno a postupovat přitom v předepsaných právních formách.
Důvody omezení vycestování nejsou ospravedlnitelné
Senátoři STAN chtěli Ústavní soud, ještě před tím, než přípravu stížnosti pozastavili, požádat o přednostní projednání. Zmínili, že původní zákaz vycestování byl kritizován ústavním právníkem Janem Wintrem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který označil za pochybnou proporcionalitu zákazu vycestovat, „protože není nezbytný pro ochranu zdraví na území České republiky“. Omezení práva vycestovat ze země krizový zákon podle senátorů nepředpokládá a ústavněprávní limity pro oprávněnost omezení práva pohybu ze strany veřejné moci mimo území České republiky nejsou dány (legality, legitimita, nezbytnost v demokratické společnosti).
Ani další modifikace opatření vztahujícího se k zákazu vycestování původní nedostatky podle senátorů neodstranila. „Naopak, důvody nesouladu s ústavním pořádkem ještě rozšířila o atribut neurčitosti vymezení stanovené povinnosti a přenechání úpravy konečného rozsahu omezení práva pohybu orgánu, který o zásahu do základních práv osob není na obecné úrovni oprávněný rozhodnout. Napadeným opatřením je adresát právní normy omezován v právu opustit Českou republiku, ale skutečný rozsah tohoto omezení z předmětného ustanovení nerozpozná. V konečném důsledku má tento rozsah stanovovat ´nějaké´, dostatečně nespecifikované opatření ministerstva,“ vytýkali senátoři vládnímu opatření.
Senátoři tvrdí, že důvody pro omezování vycestování z České republiky nejsou z hlediska jejich relevance a nezbytnosti ospravedlnitelné a přiměřené možnostem, jakými je možné naplnit sledovaný cíl – ochranu veřejného zdraví. „Zákaz vycestování přijatý za krizového stavu neodpovídá základním principům demokratického a právního státu, přičemž i když z materiálního hlediska, napadené opatření zmírnilo podmínky původního téměř plošného zákazu opuštění České
republiky jejími občany, taková to úprava nadále není z ústavněprávního hlediska akceptovatelná,“ vypíchli ve shrnutí ústavní stížnosti senátoři. Podle nich by jen úplné zrušení zákazu vycestování bylo ústavněprávně konformním. „Ale veřejné prohlášení členů vlády nebo krizového štábu o plánovaném dlouhodobém omezování práva vycestovat naznačují, že ústavněprávní aspekty svého rozhodování při řešení krizového stavu vláda míní nadále navzdory sílící kritice odborné veřejnosti ignorovat. Proto navrhovatelé nemají jinou možnost, než iniciovat řízení před Ústavním soudem, ve kterém na nesoulad zákazu vycestování s ústavněprávními garancemi práva na svobodu pohybu a pobytu poukazují,“ uzavírá koncept ústavní stížnosti senátorů.
Jan Hrbáček
