Společnost CCA Group prošla významnou organizační změnou. Byl ustanoven nový úsek, který má samostatně pod sebou pouze správu a podporu IT služeb resortu spravedlnosti. Jeho funkčnost nyní prověřila i epidemie nového typu koronaviru. Jak koronavirus prověřil elektronizaci justice České justici vysvětlil ředitel obchodního úseku CCA Group Martin Špaňo.
Firma CCA Group v minulém roce změnila majitele, už se situace stabilizovala? Jak je znát vliv nových akcionářů?
Je pravdou, že firma po změně vlastníků prošla určitým vývojem, pozvolným, ale nutným. Dá se konstatovat, že CCA se po změně majitele stabilizovala, prošla nezbytnou strukturální optimalizací a začala razit strategii které interně říkáme CCA 2.0 – model pro 21. století. Abychom se mohli dynamicky rozvíjet v dalších letech a úspěšně čelit všem výzvám, nakonec i včetně pandemie.
Máme obrovskou výhodu, že nám v tomto pomáhají švýcarští akcionáři, většinou etablovaní finanční investoři. S nimi dostává firma tu pravou míru zdravého sebevědomí, navíc podloženou kvalitním týmem lidí s dlouholetými zkušenostmi a schopností osvojit si a aplikovat nové trendy a technologie. Švýcarský vliv se odráží především v hesle „Zákazník je vždy na prvním místě“.
Jako dlouholetý ICT partner české justice jsme velmi oceňování švýcarskými partnery, protože u nich mohou dodávat IT služby do prostředí justice jenom ti nejlepší a jde o velmi prestižní segment. To je samozřejmě pro nás velmi zavazující.
Tento závazek jsme projektovali i do organizační struktury a to tak, že byl ustanoven nový úsek, který má samostatně pod sebou pouze správu a podporu IT služeb resortu spravedlnosti. V lidech a technologiích v tomto úseku kumulujeme 30 let know how a zkušenosti z oblasti budování IS v justiční oblasti, adekvátní lidské kapacity a unikátní tým podpůrných služeb.
V rámci takto zřízeného nového úseku pracujeme i na tvorbě nových trendů a rozvojových směrů moderní justice, o kterých poté na různých úrovních diskutujeme se zástupci ministerstva a uživateli.
Nehrozí při tak rozsáhlém pokrytí IT potřeb justice to čemu se říká odborně Vendors lock-in?
My jsme si samozřejmě tohoto rizika plně vědomi, rozhodně nechceme, aby došlo k něčemu podobnému, a proto jsme urychleně začali pracovat na jeho eliminaci – samozřejmě s plnou podporou zástupců IT na ministerstvu.
Poměrně intenzivně, především v této době, zakládáme v úzké metodické spolupráci s ministerstvem rozvoj partnerského programu, v rámci kterého bychom chtěli otevřít naše agendové systémy a přizvat do něj další subjekty – členy partnerského programu..
Jak pandemie COVID-19 prověřila míru elektronizace justice? Co lze ještě změnit a jak?
Řekl bych to asi takto, je mi jasné, že virtuální svět je a bude stále významnější součástí našeho života, ať se nám to líbí nebo ne.
Pandemie spustila vlnu distančního přístupu k práci, kde justiční oblast je v tomto směru poněkud specifická. Ano, je pravdou, že míra elektronizace a digitalizace pokročila tak, že spisy jsou z části vedeny elektronicky, bohužel však ne celé. Distanční styl práce je navíc ovlivněn rychlostí stahování dat, jejich zobrazováním a mírou jejich paralelního zobrazování, což ne vždy a u všech musí fungovat vždy dokonale a hlavně rychle, bez zbytečných latencí. To ale není problém elektronizace justice.
Pandemie zásadním způsobem vyvolala, a to v relativně krátké době, nutnost zavedení distanční práce, menšího osobního kontaktu. Těžiště práce a komunikace se rázem přeneslo do prostředí e-mailové komunikace, videokonferencí nebo společnému sdílení skrze různá úložiště. Samozřejmě jenom pro určité podklady neobsahující citlivé údaje (například relevantní veřejně přístupnou judikaturu, literaturu), dále využití dálkového přístupu do pracovních aplikací. Ve většině případů se pozitivním způsobem projevila vysoká míra elektronizace dokumentů a workflow resortu ministerstva spravedlnosti.
Když se tak zamyslíte, vedle elektronizace kde by se dalo ještě něco v oblasti IT justice a jejího fungování vylepšit či kde jsou skryté rezervy?
Já si myslím, že veliká výzva se nachází v rovině zpracování a vytěžování dat a dokumentů. Jen si představte, kolik denně celá oblast justice generuje dat, jaká obrovské objemy to jsou. Na druhou stranu je pravdou, že dokumenty vytvářené resortem jsou obvykle na jedno použití. Jedná se o vytvoření dokumentu (například rozsudku), jeho rozeslání účastníkům řízení a následné uložení do DMS. Nabízí se dokumenty anonymizovat a pomocí nástrojů business inteligence z nich získávat informace o způsobu rozhodování soudů v typických případech. Výhodou české justice je to, že všechny dokumenty už existují v elektronické podobě a jsou uloženy na jednom centrálním místě.
Rovněž tak má česká justice k dispozici informace o všech probíhajících řízeních a jednáních, které jsou téměř všechny k dispozici on-line. Je jen otázkou šikovného analytického nástroje, který dokáže tato data zpracovat a vytěžit z nich potřebné informace. Částečně se tak již děje formou centrálních statistik. Ty ovšem představují předem definované reporty dle požadavků legislativy. V této oblasti se nabízí použití inteligentních analytických nástrojů, které dokáží sledovat průběžně informace o řízeních, a již předem upozorňovat na případy, ve kterých hrozí nebezpečí uplynutí jejích zákonných lhůt. Dále jsou schopny dopředu signalizovat přetížení soudců a prodlužování délky jednotlivých řízení.
Lze si představit i kontrolní vytěžovací nástroje, upozorňující na nestandardní jednání soudců. Tím může být časté propouštění z vazby nebo nestandardní vynesení rozsudku oproti standartním zvyklostem. Myslím, že do budoucna je i toto oblast, ve které existují velké, dosud nevyužité rezervy.
Ještě vidím jedno možné vylepšení, a to vznik něčeho jako „Centrální aplikace pro justici“, což by mělo v ideálním případě vyřešit situaci, ve které jsou v současnosti aplikace roztříštěny mezi jednotlivými soudy, jenž si informace o účastnících řízení předávají složitě mezi sebou.
Obecně jak dál v oblasti elektronizace justice, jak na tom česká justice obecně s elektronizací vlastně je?
Když byl téměř před rokem zrušen tendr na dodávku nového insolvenčního rejstříku (eISIR), vypadalo to s hlavní částí elektronizace justice špatně. Bylo těžké predikovat, kdy se celý proces výběru dodavatele poměrně ambiciózního systému opět naplno rozjede. eISIR by měl být prvním kamínkem v mozaice digitalizace civilních, trestních a správních spisů justice. Projekt eISIR má položit základ pro eSpis, společný pro všechny typy řízení. Teprve na něj se pak budou napojovat aplikace ušité na míru specifikacím odlišných typů soudních agend.
Po roce stojíme v situaci, kdy probíhá první kolo výběru dodavatele a vše směřuje, doufejme zdárně, ke kolu druhému. Původní termín dodání do konce roku 2020 se bohužel stihnout nepodaří, ale buďme rádi alespoň o poněkud realističtější termín v roce 2023. Možná je zajímavé si říci, proč ze všech agend vybralo Ministerstvo spravedlnosti právě agendu insolvenčních soudů. V případě insolvenčních řízení již částečně elektronický systém existuje. Funguje vedle klasického listinného spisu, který je i nadále nepostradatelným základem. Elektronický spis usnadňuje například doručování písemností aktérům insolvencí. Starý systém ISIR je na hranicích svých možností, navíc kvůli souběhu elektronického a listinného spisu se některé dokumenty na soudech tisknou, jiné naopak skenují. Situaci ještě komplikuje to, že při převádění do elektronické podoby musí soudní úředníci dokumenty anonymizovat. Přitom nedisponují elektronickým nástrojem. Osobní údaje musí v papírové podobě začerňovat fixou, a to ručně. Agenda ISIR byla vybrána také proto, že insolvenční řízení je převážně agendou administrativní. Elektronizace tak představuje obrovskou úsporu času, a to až více než o polovinu. Zároveň snižuje počet chyb způsobených lidským faktorem.
A není rok 2023 pro justici až příliš vzdálené datum?
I když se projekt eISIR dostal do časového skluzu, kvůli kterému musel být původní plán o tři roky odložen, platí pro tento případ jedna velmi důležitá zásada – sice později, ale o to kvalitněji. Prioritou v tomto případě musí být nasazení elektronických systémů do ostrého provozu až ve chvíli, kdy projdou všemi testy a budou ověřené. Musí fungovat podle zadání, a to na sto procent. Uspěchané nasazení systému totiž může zadělat na mnohem vážnější problémy.
(epa)
