Na začátku června uplyne rok od účinnosti oddlužovací novely, jejímž cílem bylo umožnit vstup do oddlužení většímu počtu osob. Novela zavedla také dluhové poradenství, které může soud dlužníkovi uložit. Podle soudce krajského soudu v Praze Tomáše Jirmáska však zvyšování finanční gramotnosti samo o sobě nepostačuje. „Řada dlužníků má opravdový problém dostavit se k soudu, na jednání se správcem, na úřad, na pracovní pohovor; ve většině případů to není lehkomyslností ani leností,“ uvádí Tomáš Jirmásek v druhé části rozhovoru pro Českou justici.
Blíží se rok od účinnosti oddlužovací novely insolvenčního zákona. Co se podle Vás za ten téměř rok účinnosti oddlužovací novely osvědčilo nejvíce?
Zjednodušení návrhu na povolení oddlužení. Po počátečním oťukávání sepisovateli těchto návrhů, co ještě na soudu projde, bylo dosaženo určitého konsensu o minimálních standardech návrhu. Díky těmto změnám věřím, že už je dnes odměna za sepis a podání adekvátní. I když nápad nových věcí je dvojnásobný, práce s novými návrhy zabere přibližně stále stejně času.
Jednoznačně pozitivním přínosem je snížení bariery na vstupu do oddlužení, tedy opuštění striktní hranice 30% uspokojení nezajištěných pohledávek. Je brzy hodnotit a nemám k tomu statistiku, ale nezdá se, že by trh se spotřebitelským úvěrováním v důsledku této změny zkolaboval či se zkolabovat chystal. Nemyslím, že většina žadatelů o oddlužení nabízí méně než 30 % pro své věřitele, ale menšině ta změna vhod přišla. I zde chybí detailnější studie, tentokrát o uspokojení věřitelů v oddlužení; ta by měla vycházet z dělení podle jednotlivých právních úprav, neboť oddlužení není od roku 2008 do současnosti stejné. Teprve na takovém srovnání a výtěžnosti jednotlivých úprav lze učinit zpětně (ne však dříve, než po 5 letech) závěr, jaké opatření bylo výhodné, jak, pro koho, atp.
Po letech tápání je konečně jasné (pozitivní vztah k pravdě mě nutí říci, že je spíše trošku jasnější), jak mají být prováděny srážky z příjmů podnikajících fyzických osob. Přínosem pro věřitele je pravidlo, že vedle srážek z příjmů je dlužníkům postihován i jejich majetek. Přínosem pro všechny pak úprava podřízených pohledávek v oddlužení; jedná se o pravidlo, dle něhož by věřitelé na pokutách a úrocích neměli dostat více, než kolik činila jimi poskytnutá jistina přihlašované pohledávky.
Dá se říci, co se v novele tak docela nepovedlo?
Nejednotu způsobuje úprava minimální měsíční splátky, tedy výpočet částky, kterou je dlužník povinen každý měsíc platit. Výklad předmětných ustanovení se pohybuje na škále od těch nejjednodušších možností, například 2 krát 900 Kč, až po ty nejsložitější matematicko-fyzikální konstrukce. To samozřejmě vyvolává právní nejistotu všech a ať je již „pravda“ kdekoliv, jisté je, že dané ustanovení nebylo napsáno dobře, umožňuje-li takovou plejádu interpretací.
Silné rozpaky pak budí novelizovaná úprava doručování. Po více než deseti letech fungování insolvenčního rejstříku, majícího mj. tu funkci, že zveřejnění v něm se považuje za doručení, se oddlužovací novelou zavedlo zvláštní (poštovní nebo elektronické) doručování značného množství rozhodnutí všem účastníkům. To, co bylo důvodovou zprávou označováno za zjednodušení, je ve skutečnosti ztížením, a to pokud se jedná o finanční náklady na tisk a poštovné, tak pokud se jedná o čas tomu soudní administrativou věnovaný.
V prosinci uvedlo Ministerstvo spravedlnosti nový interaktivní formulář návrhu na povolení oddlužení. Představení dalších formulářů bude mít zřejmě zpoždění, důvodem je velké množství připomínek.
Nejprve je třeba ocenit, že se po letech začalo na skutečně fundamentální změně insolvenčních formulářů pracovat. Insolvenční formuláře jsou nedocenitelným přínosem pro rychlý a přehledný běh insolvenčního řízení; kdo měl kdy zkušenost se starými konkursními spisy, musí potvrdit. Byla zřízena komise, která se formuláři zabývá, a jsou v ní zastoupeni úředníci, soudci, správci či advokáti. Její výstupy jsou pravidelně předkládány odborné veřejnosti k připomínkám. Věřím, že výsledkem budou asi ne dokonalé, asi ani ne mé či kohokoliv jiného úplné představě odpovídající, přesto však nejlepší možné formuláře, které posunou insolvenci opět o krok vpřed.
Jak nahlížíte na navrhovaný obsah a koncepci nových formulářů?
Částečně jsem odpověděl. Je třeba si uvědomit, že jako každý fotbalový fanoušek je nejlepším trenérem, jako každý vojín ve své torně třímá maršálskou hůl, tak i každý do insolvencí trochu zasvěcený má pocit, že by dělal vše nejlépe, insolvenční formuláře z toho nevyjímaje. Postavení komise v tomto není záviděníhodné, ale držím jí palce. Mělo by platit to stejné, co říká pastor na svatbách v amerických filmech – kdo proti tomu něco má, ať promluví teď, jinak ať mlčí navždy, resp. do nového otevření debaty nad formuláři. Být potichu v koutě a čekat na první následně objevený nedostatek řka, „já to říkal“, bývá sice časté, ne-li typické, není však projevem ducha statečného ani moudrého.
Jedním z mých insolvenčních snů je, aby byly zrušeny přezkumné listy, nebude-li pohledávka popírána. Funkci seznamu přihlášených pohledávek by plnil toliko modifikovaný souhrnný seznam ve spojení s bezvadnými přihláškami.
V minulosti jste upozorňoval na některé nedostatky zprávy o plnění oddlužení (ZOPO). Budou tyto nedostatky nyní odstraněny?
Předně chci uvést, že kromě toho, že jsem velký fanoušek insolvenčních formulářů, Zeměplochy a fotbalové Sparty, tak jsem neméně velkým fanouškem Excelu, v němž původní ZOPO vzniklo. ZOPO je jedním z milníků české insolvenční historie v usnadnění a zpřehlednění práce, nejen v tom patří jeho tvůrci Rostislavu Krhutovi nepřehlédnutelný dík. Insolvence po ZOPO již nikdy nebudou jako dřív a jedná se o nezbytný předpoklad pro zvládnutí současného objemu věcí; bez ZOPO by nebylo možné.
Problém tedy nevidím v samotné tabulce, ale ve způsobu práce s ní. Je-li se ZOPOem správně pracováno, nabízí jednoduchý a úplný přehled o průběhu oddlužení, včetně přesné předpovědi, jaké míry uspokojení by se mělo nezajištěným věřitelům v řízení dostat. Není-li se ZOPOem správně pracováno, tak zpravidla nabízí jinou očekávanou míru uspokojení, než jaká vychází ve skutečnosti. A tak se stává, že ZOPO předpovídá 20% uspokojení, realita je na 40 %, avšak oddlužení se ruší. Nebo naopak jsou všichni ukolébáni 40% předpokladem, třebaže realita je na 20 %, a v závěru oddlužení se všichni diví.
Základním problémem je, že v ZOPO nebývají zohledněny aktuální srážky, ale průměrné srážky za celou dobu oddlužení. Skvěle tak vychází dlužník, který první rok šrouboval auta ve Škodovce za 40 000 Kč, třebaže další rok je nezaměstnaný. Naopak budeme trápit dlužnici, která byla první rok na rodičovské, třebaže další rok již pracuje za dostatečný příjem.
Nová verze ZOPO by se tak, mohu-li si přát, neměla měnit, jen by měla umožňovat správné uvedení relevantní částky pro nezajištěné věřitele. Sebelepší produkt je k ničemu, nebude-li správně užíván.
Pokud se vrátím k té oddlužovací novele, zavedla dluhové poradenství. To má dlužníkům pomoci předcházet finančním obtížím v budoucnu. Jak toto dluhové poradenství v praxi funguje?
Dluhovému poradenství, jako jednomu z potencionálně efektivních nástrojů při řešení i prevenci zadluženosti, fandím. Nejsem si ale jistý, zda zvolený způsob byl ten nejšťastnější. Nikdo za soudy, insolvenční správce, sepisovatele návrhů na oddlužení… neví, jak s dluhovým poradenstvím pracovat. Kdo jej poskytuje? Kdo jej platí? Jaký má obsah? Jaký má účel, co od něj očekáváme? Pro jaké dlužníky je vhodný? V jaké délce? Každý z nás něco z toho tuší, něco si přeje a snad i něco ví, resp. si myslí, že ví, v souhrnu však nevíme nic.
Teoreticky dluhové poradenství má fungovat tak, že nabyde-li insolvenční správce pocit, že právě „jeho“ dlužník si zaslouží dobrodiní dluhového poradenství, podá soudu takový návrh. Soud v rámci schválení oddlužení může dlužníku uložit povinnost využít v rozsahu nejvýše 100 hodin služby dluhového poradenství (odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem sociálních služeb).
Za sebe bych si představoval, že bude fungovat celorepubliková on-line databáze poskytovatelů těchto služeb a že bude snadno zjistitelná jejich okamžitá kapacita. Představoval bych si širokou debatu o smyslu, účelu, úkolech… Na konci této studijní, publikační, konferenční debaty plné kulatých stolů bude konsensuální výstup, metodika. Pak bude mít dluhové poradenství smysl.
V kolika případech je dluhové poradenství ukládáno?
Neznám žádnou statistiku, mohu tak hovořit jen o vlastní zkušenosti – ani jednou; u nás na Krajském soudě v Praze si myslím, že příliš nevybočuji z průměru. Z jiných soudů vím o jednotkách případů, celorepublikově si tak dovoluji odhadnout, že půjde o desítky případů.
Lze vyhodnotit, jaký má efekt?
Zatím žádný, neboť není zatím ukládáno, a v těch jednotkách případů je na jakékoliv hodnocení příliš brzy. Dluhové poradenství by mělo být pravidelně podrobováno standardním hodnotícím metodám, řekněme, po každých pěti letech. Zamýšleným efektem dluhového poradenství je jistě snížení nezodpovědné zadluženosti, počtu úpadků, rozpadu rodin, sebevražd…, a to prostřednictvím zvýšení finanční gramotnosti. Dluhové poradenství však na to nemůže stačit samo, musí se jednat o mezioborovou snahu právníků, ekonomů, sociálních pracovníků, terénních pracovníků, učitelů… Na nedávném školení mi povídal jeden advokát, že spíše než dluhové poradenství potřebují dlužníci psychologa. Nemyslel to ironicky, myslel to vážně a jsem přesvědčen, že byl pochopení problému zatím nejblíže. Dlužník, který neví, že nemá utrácet více, než si vydělá, je mýtus, stejně jako dlužník bez příjmů půjčující si na dovolenou u moře, možná jde o promile případů. Řada dlužníků má ale opravdový problém dostavit se k soudu, na jednání se správcem, na úřad, na pracovní pohovor; ve většině případů to není lehkomyslností ani leností. Bojím se, že současná situace povede ještě ke zhoršení.
Každopádně platí, že se jedná o celospolečenský a mezioborový běh na dlouhou trať. Již samotné uzákonění dluhového poradenství bylo vizionářským počinem, teď jej rozvinout. K tomu přistupují nová pravidla o spotřebitelských úvěrech, o oddluženích… V protestanském světě dnes těží z komplexních celospolečenských opatření, která byla přijata v 16. a 17. století, je to opravdu běh na dlouhou trať.
Veronika Hejná
