Současná mimořádná situace kvůli pandemii koronaviru se negativně promítne do všech oblastí justice. Přesto lze najít i řadu příležitostí. Insolvenční soudy již nyní sjednocují své pracovní postupy a intenzivně spolupracují. Nyní je příležitost otevřít diskusi o automatizaci soudní agendy, uvádí soudce Krajského soudu v Praze Tomáš Jirmásek v rozhovoru pro Českou justici. Ten měl být jedním z hlavních hostů sedmého ročníku jarní konference společnosti Insolvence 2008. Ta se z dubnového termínu kvůli koronavirovým opatřením přesouvá na 9. října.
Dvěma velkými tématy je v současnosti implementace směrnice o druhé šanci a preventivní restrukturalizaci a návrh tzv. Lex Covid-19. Účastníte se diskusí o implementaci směrnice?
Tomuto procesu přihlížím z povzdálí jako náruživý divák, osobně se jej nijak neúčastním. Půjde tedy jen o mé vnější dojmy a ty jsou pozitivní. Již složení týmu, který na transpozici směrnice pracuje (vedle zástupců ministerstva též Bohumil Havel, Rostislav Krhut, Michal Kuděj, Lee Louda, Tomáše Richter, Jaroslav Schöngeld, Petr Sprinz a Zdeněk Strnad), vzbuzovalo vysoká očekávání, která se zatím naplňují. V podrobnostech si dovoluji odkázat na Shrnutí dílčích výstupů expertní pracovní skupiny k transpozici směrnice 2019/1023 o restrukturalizace a insolvenci ze dne 19.2.2020, které je tak přehledně a hlavně krásně napsáno, že mě právě rozečtený Čapek přestává bavit a už nyní se těším, až se nějaké preventivní restrukturalizace budu moci účastnit či jí alespoň zdáli sledovat. Poutavý pohled na transpozici směrnice pak poskytl člen této pracovní skupiny Petr Sprinz v rozhovoru na České justici.
Co bude podle Vás pro zákonodárce při implementaci největší výzvou?
Udržet na uzdě to, co Pavel Holländer nazývá legislativním optimismem, který definuje jako „naivní představu, dle níž lze každý společenský problém vyřešit přijetím právního předpisu…, neustálá implementace, začasté nízká kvalita přijímaných legislativních textů (představujících v řadě případů nevydařené překlady zahraničních předloh)…, následně pak improvizovaná reakce na zděšené reakce praktického života (určitě ale i legislativní zásahy, jež jsou součástí politického lobismu).“ Cituji text z roku 2006, tedy před přijetím insolvenčního zákona, což mě naplňuje pevným přesvědčením, že autor vidí do budoucnosti. Insolvenční zákon je novelizován průměrně jednou za 3 měsíce, vedou se zde konkursní řízení podle zákona účinného do 31. 12. 2007, insolvenční řízení podle zákona účinného do 31. 5. 2019, insolvenční řízení podle aktuálního znění insolvenčního zákona. Doufám, že novela ve své výsledné podobě bude zahrnovat pouze transpozici směrnice a na to navázané nutné změny, nikoliv (kolikátou již) změnu všeho.
Odlišil bych však Ministerstvo spravedlnosti, kde na insolvencích pracují vynikající odborníci a kde po diskusích s odbornou veřejností vznikají zpravidla kvalitní návrhy. Vše nasvědčuje tomu, že půjde i o případ této směrnice. Následně je návrh novely postoupen do Parlamentu, kterým nezřídka kdy projde něco, co má s původní předlohou pramálo společného. Hlasovací jednota (není zákona, který by byl přijímán takovým poměrem hlasů, končícím zpravidla „ku nule“) bývá vykupována tím, že každý si prosadí určitou dílčí změnu, která si v lepším případě s jinými změnami konkuruje, v horším se vzájemně popírají. My, kdo hoříme láskou k insolvenčnímu právu, jen bezmocně hledíme, jak bobtná, a maně nám na mysl tane vzpomínka, jak Werich s Burianem kuchtí lívance.
Více informací o konferenci Insolvence 2008 najdete zde.
Jak hodnotíte změny navrhované v rámci tzv. Lex Covid-19?
Je třeba vyzdvihnout snahu Ministerstva a insolvenčních odborníků, kteří na návrhu zákona pracovali. Obecně mám za to, že v takto bezprecedentní době není důvod kritizovat, i když můžeme v jednotlivostech mít názor odlišný a i když se následně může ukázat, že zvolená opatření nebyla nejvhodnější nebo v ideálním případě zbytečná.
Neméně je třeba vyzdvihnout návrh novely insolvenčního zákona pro „zlé časy“, zpracovaný na Vrchním soudě v Praze v neuvěřitelně krátkém čase, a to včetně podrobné důvodové zprávy. Na tom všem je mj. krásně vidět, jak se celá insolvence za 10-15 let posunula vpřed. Existuje mnoho odborníků, kteří mají zápal i erudici v krátké době zpracovat kvalitní návrh legislativních změn.
Bude k ochraně podniků postižených epidemií koronaviru postačovat mimořádné moratorium?
Žádné jednotlivé opatření není nikdy samospasitelné samo o sobě. Mimořádné moratorium je nástroj, jímž je reagováno na mimořádnou situaci a který má pomoci podnikatelům, kteří se octli v úpadkovém stavu v důsledku této mimořádné situace a opatření přijatých v odezvě na ní.
V reakci na mimořádné situace existují dva krajní způsoby řešení. Aktivně se pokoušet zachránit vše ve stavu, který zde byl před vznikem mimořádné situace, nebo nedělat nic. Neumím odpovědět na to, co je správně. Většina reakcí se pohybuje někde mezi těmito krajnostmi, mimořádné moratorium má blíže k první. Bojím se, aby souhrn opatření, bránících dlužníkům ve vstupu do insolvenčního řízení, nebyl kontraproduktivní, aby čas tohoto zhasnutí nebyl využit k rozchvácení zbývajících aktiv. Mám za to, že již současná právní úprava nabízí možnosti, jak dlužníkovo náhodné klopýtnutí či dočasné upadnutí řešit, je-li zde reálná perspektiva pokračujícího provozu závodu, které mohou dlužníka v dohledné době opět postavit na nohy; a jen v případě takového závodu má jakákoliv snaha smysl, jinak půjde jen o politiku zaměstnanosti a sociálních věcí na účet dlužníkových věřitelů, často též podnikatelů na hraně úpadku.
Roky se za příklad hodný následování dává manažerská kultura v SRN či Japonsku, která vede k včasnému, ba téměř okamžitému podávání insolvenčních návrhů. V tom je spatřován důvod vysokého uspokojení tamních věřitelů. Obávám se, že není-li zde perspektiva rychlého postavení se na nohy, povede oddalování úpadku jen ke snížení uspokojení věřitelů, nikoliv v zažehnání dlužníkovy úpadkové situace. Negativní předkrizové jevy tako mohou být ještě zvýrazněny.
Nebylo by třeba například rozšířit možnosti reorganizace i pro menší podniky?
Reorganizace má smysl jen tam, kde dlužník přesvědčí své věřitele o smysluplnosti svého plánu. Proti vůli věřitelů je úspěch reorganizace téměř nemožný. Pokud dlužník své věřitele o svém plánu přesvědčí, tak je již dnes jedinou kvantitativní podmínkou pro vstup do reorganizace existence závodu dlužníka. Tedy reorganizace je již dnes přístupná pro každého podnikatele, počínaje živnostníkem bez zaměstnanců. Samozřejmě snížení objektivních předpokladů přípustnosti reorganizace z 50 na 10 zaměstnanců a obratu z 50 na 10 milionů může mít v jednotlivých případech smysl.
Jaký odhadujete, že bude mít současná epidemiologická situace vliv na insolvence?
Nechci již tak pracovní zátěží bitý insolvenční národ deprimovat vyhlídkou, že to, co nyní prožívá, není ještě nic proti tomu, co teprve přijde, ale pravda je taková, že to, co dnes prožíváme, není ještě nic proti tomu, co teprve přijde. Před rokem jsme se báli, že oddlužovací novela rapidně zvedne insolvenční nápad a zahltí soudy. I když se apokalyptická očekávání z vysokých násobků dosavadního nápadu nenaplnila, soudy jsou zahlceny. Přes veškerou racionalizaci postupů a zejména přes dechberoucí nasazení všech zapisovatelek a zapisovatelů, vedoucích kanceláří, vyšších soudních úředníků a úřednic, asistentek a asistentů i soudkyň a soudců je pravda taková, že se nestíhají včas zapisovat přihlášky, vydávat rozhodnutí, nařizovat jednání. Je to ostatně logické, opak by znamenal, že jsme do loňského června polovinu až dvě třetiny pracovní doby prolelkovali, což jistě není pravda. Jsme tak bohatší o cenou informaci, že k zahlcení insolvenčních soudů postačí 2-3 násobek přednovelového nápadu, který se navíc skládal zásadně „jen“ z oddlužení.
Přes současné legislativní snažení o oddálení a rozložení v čase insolvenčních řízení podnikatelů se obávám, že počty právě těchto řízení začnou brzy strmě růst. Spotřebitelská oddlužení budou jistě následovat, možná na podzim, možná trochu později; nyní začíná vlna spotřebitelského zadlužování, která má před podáním návrhu na povolení oddlužení logický předstih. Z výše řečeného lze konzervativně odhadovat, že ke zhroucení insolvenčních soudů postačí zhruba 1,1 násobek předkrizového nápadu, okořeněný žejdlíkem konkursů a špetkou reorganizací.
Může mít současná situace i nějaký pozitivní přínos pro insolvence?
Jedná-li se o samotné insolvenční procesy, tak jsem přesvědčen, že jako každá krize přináší také příležitosti, přinese je i nyní. Všechna dosavadní pozitiva budou ještě zintenzivněna, budou objeveny nové příležitosti. Insolvenční soudy skrze své místopředsedy již nyní intenzivně spolupracují, aktivně reagují na současnou mimořádnou situaci a zejména pod vlivem Zdeňka Strnada sjednocují své pracovní postupy.
Očekávané zvýšení nezaměstnanosti může pomoci doplnění stavu soudní administrativy, dlouhodobě chronicky poddimenzované. Je to právě ona, která je páteří soudních insolvenčních procesů. Má-li soudce 2 týdny dovolenou, nikdo si toho nevšimne, dovolí-li si zapisovatelka na 3 dny onemocnět, účastníci řízení okamžitě znepokojeně volají. Vedoucí kanceláří bezchybně administrují takový objem spisů a písemností, který má potenciál zakřivit časoprostor. Vyšší soudní úřednice a asistentky vydávají a připravují takové množství rozhodnutí, že octne-li se soudní senát bez nich, zvažují soudci odchod do důchodu, advokacie či na bezpečnější úsek. Chybí-li v insolvenčním minitýmu kdokoliv ze jmenovaných, nastává vážný problém. Zní to cynicky, ale věřím, že alespoň potud nám nadcházející krize od problémů pomůže a budeme se jí moci postavit alespoň v plném početním stavu.
Konečně doufám, že při předpokládaném exponenciálním nárůstu počtu soudních rozhodnutí, která bude třeba vydávat, začne se hluboce a vážně přemýšlet nad možnostmi, které nám v tomto skýtá počítačové programování. Jsem přesvědčen, že co do počtu 95 % soudních rozhodnutí je standardizovaného obsahu, v němž je minimum variabilních částí. Není důvodu, proč by takové rozhodnutí nešlo automaticky generovat s tím, že většina variabilních polí by využívala exportovaných údajů ze soudních i veřejných databází. Automatický systém tisku a balení listin by následně odlehčil zapisovatelkám. Těšme se.
Veronika Hejná
