Praha 7 nestáhla svou stížnost, kterou podala k Ústavnímu soudu kvůli usnesení vlády, kterým na konci března omezila okruh bodů, o kterých mohou zastupitelstva v nouzovém stavu jednat. Starosta Jan Čižinský i právníci, kteří problém řeší, České justici sdělili, že judikát Ústavního soudu může pomoci vyřešit obdobnou situaci, kdyby stát přijímal v budoucnu další tvrdá opatření v boji s pandemií koronaviru či jinou závažnou chorobou.

Přestože tvrdá opatření kvůli boji s koronavirovou nákazou postupně polevují, Praha 7 nehodlá stáhnout ústavní stížnost, kterou podala na základě restrikce vlády. Radní Prahy 7 schválili 5. dubna na svém pátečním mimořádném jednání podání ústavní stížnosti proti usnesení Vlády ČR z 23. března, kterým kabinet vedený premiérem Andrejem Babišem omezil okruh bodů, o kterých mohou zastupitelstva v nouzovém stavu jednat. Stížnost na Ústavní soud byla podána 7. dubna a napadla soudci zpravodaji Jiřímu Zemánkovi.

Vláda od 24. března 2020 od půlnoci po dobu trvání nouzového stavu uložila územním samosprávným celkům z důvodu omezení svobody pohybu na území České republiky konat zasedání zastupitelstev „pouze pokud je to nezbytné k přijetí opatření souvisejících s řešením nouzového stavu nebo ke schválení právních jednání nezbytných k dodržení termínů nebo zabránění bezprostředně hrozícím škodám (např. nezbytná rozpočtová opatření, změny pravidel rozpočtového provizoria, zajištění pomoci obyvatelstvu, nezbytná volba orgánů územních samosprávných celků), a to prostředky komunikace na dálku umožňujícími účast členů zastupitelstva na zasedání zastupitelstva v reálném čase bez jejich osobní přítomnosti; účast veřejnosti spočívající v její osobní přítomnosti je tímto vyloučena“. Vláda také doporučila územním samosprávným celkům, aby průběh zasedání zastupitelstev konaných podle prvního bodu usnesení nejvyšší možnou měrou zpřístupnily veřejnosti pomocí prostředků komunikace na dálku, a to přinejmenším pořízením a zveřejněním zvukového záznamu. O zákazu jednání Česká justice informovala.

Napadené opatření vláda 6. dubna zrušila a nahradila jiným, které podle ústavní stížnosti Prahy 7 duplicitně ukládá členům zastupitelstev i veřejnosti to, co pro ně již vyplývá z jiných krizových opatření (vydaných Ministerstvem zdravotnictví), a územním samosprávným celkům rovněž duplicitně ukládá povinnosti, které pro ně vyplývají z jiných krizových opatření a ze zákona. „Jediným skutečným přínosem a významem usnesení Vlády ČR č. 388 tak je zrušení napadeného opatření v bodě V., ostatní body jsou redundantní. Usnesení Vlády ČR č. 388 opět neobsahuje žádné odůvodnění, tj. ani se blíže nevyrovnává mimo jiné s tím, zda postavení zastupitelů je ve vztahu k opatřením na ochranu zdraví srovnatelné se zaměstnanci na pracovišti, podnikateli, poslanci a senátory v jednacích sálech apod. Pokud ano, měla by být stejná omezení uplatňována v rámci ČR plošně,“ stojí v ústavní stížnosti, kterou má Česká justice k dispozici.

Mohlo by vás zajímat

Stížnost městské části si můžete stáhnout zde. 

V rozporu s Ústavou

„Kloníme se k tomu, aby bylo do budoucna nastaveno nějaké pravidlo, které by podobné situace zákonně upravovalo,“ sdělil České justici starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Obdobnou optikou to vidí i šéfka právního odboru radnice Prahy 7 Tereza Jedličková. „O stažení zatím neuvažujeme. My jsme tu stížnost podávali den poté, co vláda to opatření zrušila. Domáháme se jí vyslovení, že to vládní opatření bylo v rozporu s Ústavou,“ řekla České justici Jedličková. A podotkla: „Všimli jsme si, že pan soudce zpravodaj Jirsa v jiné věci shledal, že by to mohl být právní předpis. V tom případě bychom nebyli legitimováni aktivně tu stížnost podat. Při podávání té stížnosti bylo těžko říct, co to vlastně je. Jestli je to právní předpis nebo opatření obecné povahy, nebo co to vlastně je. V té jiné věci zatím rozhodnuto nebylo, proto o stažení neuvažujeme.“ Jedličková proto následně odkázala na advokáta, který věc u Ústavního soudu řeší.

Ústavní stížnost za Prahu 7 podával právník Ludvík Novotný z advokátní kanceláře Arrows. „Směřuje to k vydání judikátu. Shodou okolností byla ta stížnost podána až po zrušení opatření, kdy zastupitelstvo rozhodlo několik hodin po tom. Shodli jsme se na tom, že ta otázka je tak palčivá, že i kdyby nemělo být té stížnosti vyhověno, stojí za to se aspoň pokusit o nějaký akademický výkon. Nebo aspoň nějaké obiter dictum,“ oznámil České justici Ludvík Novotný. Obiter dictum (lat. „řečeno na okraj“) je ta část rozhodnutí, která shrnuje další argumenty a která není autoritativní. Je uváděna pouze pro dokreslení a může mít v případě, že je součástí zrušovacího rozhodnutí, význam jako vodítko pro další rozhodování soudu nižší instance. „Aby Ústavní soud do budoucna vymezil mantinely pro podobná opatření, aby bylo jasné, že si to vláda dovolovat nemá,“ uzavřel Novotný.

Podle sedmé městské části šlo o nepřiměřený zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu, který za předpokladu, že je občanům umožněna vzdálená účast na diskuzi k projednávaným bodům, nemá žádné opodstatnění. „Dodržujeme veškerá opatření proti šíření koronaviru a dáváme občanům možnost na dálku se účastnit diskuze o projednávaných bodech. Nedává smysl, proč by zastupitelstvo nemohlo projednat záležitosti, které chce či potřebuje. Bezdůvodné omezení ústavně garantovaného práva místních samospráv považujeme za velmi nebezpečný precedens. Chceme, aby se tím zabýval Ústavní soud a jednou provždy nastavil mantinely, co si vláda i v době nouzového stavu může dovolit,“ postavil se proti vládnímu výnosu starosta Prahy 7 Jan Čižinský.

Minimální šance

Šance Prahy 7 na případný úspěch se svou ústavní stížností se ovšem bohužel limitně velmi blíží nule. Podobně laděnou stížnost totiž Ústavní soud zamítl na plenárním zasedání, přestože se proti rozhodnutí postavili čtyři ústavní soudci Pavel Šámal,  Kateřina Šimáčková, Vladimír Sládeček a Jan Filip.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) návrh člena zastupitelstva městské části Praha 4 směřující proti usnesení vlády o přijetí krizového opatření odmítlo jako podaný osobou zjevně neoprávněnou. Jednání zastupitelstev sice byla omezena, ale vláda nabídla k jeho konáním a kontrole alternativy, například zveřejnění zvukového záznamu. „Ústavní soud s ohledem na vážnost situace, jakou bezpochyby je nouzový stav a s ním spojená možnost vlády krizovými opatřeními významně zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod, považuje za potřebné uvést, že z důvodu krátkého trvání napadeného aktu (14 dní) a skutečnosti, že ve svém důsledku nijak zasedání zastupitelstva, jehož je navrhovatel členem, neovlivnilo, napadený akt nijak do práva navrhovatele na nerušený výkon funkce zasáhnout nemohl,“ uvedli zástupci soudu.

Soud ale také uvedl, že za jiných, výjimečných okolností, by vyhlášení nouzového stavu přezkoumat mohl, například pokud by rozhodnutí zároveň obsahovalo konkrétní krizová opatření a normativní pravidla chování nebo kdyby se na soud obrátila politická menšina. Vyhlášení nouzového stavu by ÚS mohl i zrušit, pokud by bylo v rozporu se základními principy demokratického právního státu a znamenalo by změnu jeho podstatných náležitostí, plyne z usnesení.

(hrb)