Představitelé opozičních stran ve Sněmovně potvrdili, že podpoří prodloužení nouzového stavu kvůli epidemii koronaviru zatím jen do konce dubna. K delšímu trvání nouzového stavu postrádají jasný plán vlády, jak dál postupovat a jaká opatření přijímat. Jak dosavadní postup kabinetu hodnotí europoslanec STAN Stanislav Polčák?
Jak hodnotíte postup vlády, počínaje vyhlášením stavu nouze?
Nechci být přehnaně kritický, teď je třeba se soustředit na zvládnutí epidemie a každý by měl udělat něco sám za sebe, abychom to společně zvládli. To však neznamená, že má vláda bianco šek ke svým rozhodnutím. Opravdu oceňuji naše zdravotníky, příslušníky integrovaného záchranného systému, dobrovolníky, starosty. Spoustu věcí umíme zařídit sami. Vláda správně vyhlásila nouzový stav, možná to měla udělat o něco dříve. Pokládám za správné také omezení sociálních kontaktů na nezbytnou dobu. U některých vládních opatření si však nemyslím, že jsou přiměřená. A už vůbec nechápu změnu právního základu, kdy rozhodovala o opatřeních vláda a nyní tak činí pouze jediný muž – ministr zdravotnictví.
Která rozhodnutí, nařízení či opatření vlády a jednotlivých ministrů vnímáte jako nejspornější a proč?
Nejspornější je nepochybně poslední zmiňované. Jak může omezovat ústavní práva a svobody nás všech jediný ministr, nota bene svými rozhodnutími, které nejsou publikována ani ve Sbírce zákonů. Vláda zjevně rezignovala na svou odpovědnost stanovenou podle ústavního zákona o bezpečnosti republiky. Jako právník pokládám za vrchol právní absurdity, že vláda vyhlásí nouzový stav, což ji skýtá legální možnost omezit každého z nás na našich svobodách, ale následně jakoby se této své kompetence lekla a vše ponechá na ministru zdravotnictví? Obcházení zákonů je nezřídka běžná praxe, že ale samotná vláda obchází dokonce ústavní zákon (o bezpečnosti republiky), to pokládám za nepřijatelné. Z nařízených opatření jinak pokládám za velmi sporné plošný zákaz vycestování, který už vláda alespoň částečně změkčila, odsunutí senátních voleb bez jakéhokoli zákonného podkladu či plošný zákaz účasti otců o porodů svých dětí nebo zásadní omezení samospráv konat zasedání svých zastupitelstev. Bylo by toho určitě víc. Nicméně trvám na tom, že u všech těchto opatření šla stanovit přiměřená omezení s cílenými podmínkami výkonu těchto práv. Jenže plošný zákaz se jaksi jednodušeji píše.
Jak hodnotíte výroky místopředsedkyně vlády a ministryně financí Aleny Schillerové, která případné nároky na odškodnění podle krizového zákona označila za spekulativní a potenciální žadatele označila za černé pasažéry?
Víte, co bych čekal od vlády? Že naopak občany uklidní, jasně jim sdělí, na co mají práva podle stávajících zákonů, jaké zákony předloží, aby dopady krize na občany, podniky, samosprávy atd. co nejvíce omezila. Ten, kdo postupuje spekulativně, je naopak vláda. Dva týdny postupuje podle jednoho právního základu, další dva týdny podle jiného. Myslím, že vláda by měla jednoznačně nahradit fixní náklady, které mají provozovatelé uzavřených podniků (provozů), protože nařízení o jejich zavření stanovila vláda, resp. ministr zdravotnictví. Tyto kompenzace jsou naprosto legitimní. Podle slovníku ministryně by naopak cynik označil vládu za černého pasažéra, která v dobách hojnosti nevytvořila žádné rezervy, naopak ještě loni mnohé rezervy rozpustila do státních výdajů, aby nebyl tak patrný nedobrý vývoj státních financí.
Považujete za správné, když vláda zpochybňuje nezávislost soudu, který posuzuje žalobu na její kroky, jako je tomu v případě jednoho ze senátů Městského soudu v Praze?
S obstrukčními postupy vlády by si měla justice hravě poradit. Jsem přesvědčen, že v zahraničí by takový vládní postup vyvolal ostrou kritiku, protože tím výkonná moc podkopává samotné základy demokratického právního státu. Samozřejmě že jednotlivý soudce může být skutečně podjatý, ale celý senát? Ještě děsivější je, oč tuto námitku advokát vlády opřel. O procesní postup soudu. Vůči němu se má ale každý účastník řízení možnost ohradit pořadem práva, nikoli účelově vznesenou námitkou podjatosti.
Mohlo by vás zajímat
Premiér Andrej Babiš v poslední době několikrát kriticky zhodnotil postup Evropské komise při řešení pandemické krize. Je taková kritika na místě?
Taky nejsem spokojen s prvotní reakcí EU. Ale uvědomme si prosím, že Unie v oblasti zdravotnictví má jen minimální kompetence. Členské státy si zejména v poslední době výrazně hlídají, aby EU jim nevstupovala do jejich kompetencí. Na druhou stranu se nám podařilo ve velmi krátké době najít výrazné rozpočtové zdroje na podporu ekonomik členských států, což už je zásadní kompetence EU a tam se unijním institucím podařilo reagovat velmi rychle. Pan premiér by si měl zamést před svým vlastním prahem. Jen díky jeho snaze být ve středu dění a mediálního zájmu nebyl trestuhodně v klíčových počátcích epidemie svolán ústřední krizový štáb. Nejsem sám, kdo si myslí, že to bylo proto, aby náš premiér mohl exhibovat v záplavě tiskových konferencí a aby se hlavní osobou nestal ministr vnitra. Mimochodem tento postup premiéra by se měl zpětně přezkoumat, řada indicií svědčí pro to, že došlo ke zneužití pravomocí veřejného činitele jako vyšité.
Petr Dimun
