Rada vlády pro lidská práva na návrh její předsedkyně Heleny Válkové navrhla vládě, aby schválila možnost odškodnit oběti politického zneužití institutu ochranného dohledu v letech 1973 – 1989. Vyplývá to z materiálu, který vláda od rady obdržela a v němž se ukládá ministryni spravedlnosti, aby připravila analýzu možnosti takového odškodnění.
Rada vlády vychází z toho, že oběti zneužití uložení ochranného dohledu z politických důvodů v době komunismu nebyli dosud odškodněni podle zákona o soudních rehabilitacích. „Jednalo se přitom o poměrně výrazný zásah do svobody pohybu či pobytu a soukromého a rodinného života v podobě omezení pohybu či pobytu, určení místa pobytu, povolování vycházek a cestování, vstupů do obydlí či povinnosti hlásit se orgánům Státní bezpečnosti. Tato omezení často byla doprovázena i dalšími ústrky v praxi ze strany státních orgánů, jak dokumentují svědectví Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných,“ píše se v předkládací zprávě.
V materiálu pro vládu pak rada popisuje, že ochranný dohled, který byl přijat do právního řádu v roce 1973, měl být politicky zneužíván až od 80. let 20. století. „Podle tohoto zákona byl původně ukládán osobám odsouzeným pro obecnou kriminalitu, avšak v 80. letech začal být ukládán i „vězňům svědomí“, tj. osobám stíhaným za své politické projevy proti komunistickému režimu,“ uvádí se v návrhu.
Podle rady vlády Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných sice evidoval celkem 16 případů zneužití, ale tento seznam „není a nemůže být úplný“. V materiálu pro vládu se odhaduje, že by se případné odškodnění mohlo týkat desítek případů.
Podle názoru rady by se mohl při posouzení nároků na odškodnění použít zákon o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. „Vzhledem k míře zásahu do práv osob, které se mu musely podrobit, lze zřejmě za přiměřenou považovat částku, jaká již byla poskytnuta v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody, s nímž byl ochranný dohled uložen,“ navrhuje rada model možné výše odškodnění.
Návrh Rady vlády pro lidská práva přichází nedlouho poté, co byla vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně hnutí ANO Helena Válková nucena odstoupit z kandidatury na pozici veřejné ochránkyně práv, a to v souvislosti s její odbornou statí pro časopis předlistopadové prokuratury, v němž se právě ochranným dohledem zabývala. Text sepsala s někdejším komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, který vedl žalobu mj. proti Miladě Horákové a podílel se výrazně na zločinech komunistické justice v 50. letech 20. století. Přestože se ve zmíněném textu Válková na několika místech k využívání ochranného dohledu vyjádřila kriticky, někteří historikové a bývalí disidenti poukazovali na obecný kontext zneužívání ochranného dohledu právě proti tehdejším politickým oponentům režimu. Válková se také bránila tím, že svůj text sepsala v roce 1979 a čerpala statistické údaje z let předchozích, kdy ke zneužívání institutu k politickým účelům nemělo ještě docházet. Ve věci se Válková, která považuje kritiku za neoprávněnou a nepravdivou, rozhodla podat také trestní oznámení, které policie nyní prošetřuje.
Petr Dimun
