U Obvodního soudu pro Prahu 2 proběhlo v úterý první jednání o žalobě Vladimíra Smejkala na stát. V žalobě se profesor Smejkal domáhá odškodnění ve výši 70 mil. Kč za újmu a ušlý zisk, a to v důsledku nezákonného a údajně nedůvodného trestního stíhání. Smejkal byl v roce 2013 obviněn z toho, že měl podat nepravdivý znalecký posudek.
Soudkyně Daniela Břízová Ratajová při projednávání Smejkalovy žaloby vyjádřila předběžný právní názor, v němž zpochybnila výnosovou metodu, kterou byl vypočten ušlý zisk. Podle ní totiž nelze u fyzické osoby postupovat cestou ocenění podniku žalobce. Ušlý zisk je podle soudkyně možné stanovit pouze tak, že se definují očekávané příjmy, výdaje a předpokládaný zisk. Žalobce také vyzvala k doplnění žaloby, a to co se týče tvrzení, že ke ztrátě zisku docházelo ještě předtím, než byla profesoru Smejkalovi rozhodnutím ministerstva spravedlnosti pozastavena znalecká činnost.
Ohledně žalobcem tvrzené újmy způsobené medializací trestního řízení, právní zástupce ministerstva vyjádřil názor, že důkazní situace byla složitá a nejasná, a proto není podle jeho názoru na místě, aby žalobce „bral to trestní stíhání tak úkorně“, jak podal ve své žalobě.
Odkázal se přitom na odůvodnění rozhodnutí VS, v němž se mají naznačovat pochybnosti ohledně možného návodného zadání posudku ze strany MPSV profesoru Smejkalovi. Tomuto názoru ovšem oponoval právní zástupce žalobce tím, že orgány činné založily stíhání na jediném předpokladu, totiž že byl možný jiný dodavatel, než byla firma IBM, což se ovšem ukázalo jako nepravdivé.
Polemika se vedla i o roli médií a způsobené újmě v důsledku medializace. Zatímco Smejkalův právní zástupce vyjádřil přesvědčení, že média přejímala nekriticky názor orgánů činných, které navíc celou dobu takový způsob referování umožňovaly, zástupce ministerstva oponoval, že orgánové činní snad neinstruovali novináře, jak mají o věci psát.
I v tomto případě soudkyně Břízová Ratajová vyjádřila předběžný názor soudu, v němž, s odkazem na konstantní judikaturu, upozornila na to, že pouhá medializace případu je důsledek veřejnosti trestního řízení. Pouze z toho, že o případu média referují, nelze podle soudkyně vyvozovat odpovědnost státu za způsobenou újmu, nýbrž žalobce musí prokázat konkrétní pochybení orgánů činných, včetně příčinné souvislosti mezi medializací a újmou.
Pro doplnění důkazů dostaly strany sporu čas 30 dní a další jednání soudu proběhne v červnu.
Případ, v němž Smejkal figuroval jako obviněný a posléze jako obžalovaný, se týkal zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na systém, který měl kontrolovat posudkové lékaře a zlepšit adresnost a účelnost vyplácení dávek. MPSV pod vedením tehdejšího ministra Jaromíra Drábka a jeho náměstka Vladimíra Šišky vypsalo v roce 2011 jednací řízení bez uveřejnění a k účasti vyzvalo jediného dodavatele, firmu IBM. Smejkal pro ministerstvo vypracoval posudek, podle něhož nemohl systém dodat nikdo jiný, což posléze orgány činné v trestním řízení vyhodnotily jako úmysl, jehož cílem bylo zajistit zakázku právě firmě IBM. Podle názoru policie při zpracování Smejkal například neprovedl průzkum relevantního trhu.
Obvinění profesora Smejkala i Vladimíra Šišky zprostil v roce 2017 Městský soud v Praze (MS) a jeho rozhodnutí potvrdil taktéž Vrchní soud v Praze (VS). Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Zdeněk Matula totiž neunesl důkazní břemeno a soudy neshledaly v jednání obžalovaných trestný čin. „Musíme vycházet z toho, co bylo prokázáno, nikoliv z domněnek nebo dedukcí,” uvedla při odůvodnění rozhodnutí v únoru 2019 předsedkyně senátu VS Pavla Augustinová. Soudy neshledaly v jednání Smejkala ani Šišky úmysl a nebylo ani vyloučeno, že IBM byla v dané době a za dané situace opravdu jediným vhodným dodavatelem.
Petr Dimun
