Nejvyšší správní soud (NSS) neobnoví kárné řízení s kladenským exekutorem Petrem Kučerou. Ten podal návrh na nové projednání svého případu s odůvodněním, že v původním řízení se kárný senát nevypořádal s možným uplynutím subjektivní lhůty pro podání kárné žaloby. Sám NSS přitom později sám změnil svoji judikaturu v tom smyslu, že subjektivní šestiměsíční lhůta platí i v případě kárných řízení s exekutory. Návrh na obnovu řízení však nyní kárný senát zamítl s tím, že změna právního názoru není zákonným důvodem pro obnovu.
Exekutor Kučera stanul před kárným senátem v roce 2017, návrh podal na základě upozornění tehdejší předseda Kontrolní komise Exekutorské komory Milan Makarius. Šéfovi Exekutorského úřadu Kladno vytýkal, že se zúčastnil elektronické exekuční dražby a navíc je držitelem dvou živností. Senát tehdy druhý skutek označil za kárné provinění, první dokonce za závážné kárné provinění a uložil mu pokutu 10 tisíc korun.
Proti tomuto verdiktu podal Kučera prostřednictvím advokáta Jana Válka ústavní stížnost, ta ale byla po dvou letech odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Následovala předmětná žádost o obnovu řízení před NSS, a to kvůli vážnému pochybení původního kárného senátu – návrh se přitom opíral o rozhodnutí NSS z 10.09.2019, kterým byla změněna dosavadní judikatura v tom smyslu, že i kárný žalobce ve věci soudních exekutorů má subjektivní lhůtu k podání kárné žaloby podle § 9, ods. 1 Zákona 7/2002 Sb (Zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů) šest měsíců od okamžiku, kdy se dozvěděl o skutečnostech, které jsou rozhodné pro podání kárného návrhu.
Podle Kučerova obhájce Válka (sám Kučera se aktuálního jednání NSS nezúčastnil a požádal o projednání v nepřítomnosti pozn. red.) se v daném případě jednalo o právní skutečnost, která existovala už v době podání návrhu na kárné řízení. Původní senát měl tedy přihlédnout ke zjevné prekluzi z úřední povinnosti a odkazovaná změna judikatury tuto skutečnost jasně potvrzuje. Přesto se kárný senát otázkou včasnosti kárné žaloby a uplynutí lhůty vůbec nezabýval a nezaujal k ní žádné stanovisko.
Předseda kárného senátu Tomáš Foltas při zdůvodnění verdiktu Foto: Ivan Holas
Naopak právní zástupce Exekutorské komory Antonín Toman zdůraznil, že namítané vady původního rozhodnutí nejsou právním nedostatkem ve skutkovém zjištění, který je při přiměřené aplikaci Trestního řádu jediným legitimním důvodem pro obnovu řízení. Cílem obnovy nemůže být posouzení zákonnosti původního řízení, kdy navíc nelze přihlížet k dodatečným změnám či dodatečnému výkladu právní normy. Novou skutečností je podle judikatury něco, co v původním i novém řízení může být předmětem dokazování. Klíčová otázka, zda právní předpis obsahuje subjektivní lhůty či nikoliv, přitom předmětem dokazování být nemůže, protože samotné právo předmětem dokazování není. V daném případě se podle Tomana jedná jen o konkurující pozdější výklad tehdy platných právních předpisů a povolit obnovu řízení tedy nemá žádnou oporu v zákoně.
Ke stejnému závěru nakonec dospěl i kárný senát. Předseda JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D. se ve stručném zdůvodnění do značné míry ztotožnil s námitkami Exekutorské komory – přiměřeně aplikovaný Zákon 141/1961 Sb. (Trestní řád) umožňuje obnovu řízení jen tehdy, vyjdou-li dodatečně najevo nové skutečnosti, soudu dříve neznámé, které ve spojení s ostatními důkazy mohou ovlivnit rozhodnutí o vině a trestu.
Pod tuto definici ale nelze podřadit pozdější nový právní výklad, což jasně potvrzuje i bohatá judikatura všech vrcholných soudních orgánů (např. IV. US 792/02: „Odlišný či pozdější výklad práva, …, není okolností odůvodňující povolení obnovy řízení“). Ani možné zpochybnění zákonnosti původního rozhodnutí nemůže podle konstantní judikatury iniciovat obnovu řízení. S odkazem na § 22/1 a § 25 Zákona 7/2002 Sb. a za přiměřeného použití § 283, odst. d) Zákona 141/1961 Sb. tedy kárný senát návrh exekutora Petra Kučery na obnovu řízení zamítl.
Ivan Holas
