Již více než 14 dní platí zákaz vycestování českých občanů do zahraničí, stejně tak jako zákaz vstupu všech cizinců na území Česka. Zákaz opuštění území, krom výjimek stanovených vládou, je podle předsedy ústavně právního výboru Marka Bendy (ODS) nestandardní a bezdůvodné.
Jak hodnotíte kroky vlády v souvislosti s pandemickou krizí? Dostála vláda podle vás hlediskům přiměřenosti a dalším ústavním zásadám při omezování svobod pohybu či podnikání?
Především je třeba říci, že asi ani vláda netušila, před jak zásadním problémem stojí a jak bude dál postupovat. Takže mnohé bych odpustil a řadu chyb a nepravdivých informací jsem schopen zapomenout. A je faktem, že především díky velké disciplinovanosti většiny občanů i práci zdravotníků i všech ostatních, je nákaza zatím vcelku pod kontrolou a nejsme v italském scénáři. Současně i přes čistě puristické výhrady si vláda od počátku vytvořila právní prostor pro razantní zásahy do lidských práv a svobod v maximálním rozsahu, které krizový zákon připouští. Problém ovšem od počátku byl, že premiér chtěl všechno řídit sám a odmítal poměrně dlouho i vyhlášení stavu nouze a zřízení krizového štábu. A pak jenom ze žárlivosti změnil statut a do čela nechal jmenovat náměstka Prymulu. Celé to vedlo k tomu, že se z vládnutí a správy země stala téměř nepřetržitá tisková konference, kde premiér zas a znovu vzkazuje, co všechno občanům zakazuje. Jaké zásahy do svobody podnikání byly už za hranou přiměřenosti, se budeme asi dozvídat až následně na základě rozhodování soudů včetně soudu Ústavního a asi není teď účelné, aby tak činili politici.
Měla podle vás vláda právo například zakázat opuštění území ČR či zrušit senátní volby na Teplicku?
Tady bych byl mnohem kategoričtější, jsou ústavní práva, která vláda nemůže zrušit, a dokonce ani dočasně suspendovat. A zmiňovala to již celá řada našich ústavních právníků. Zákaz opuštění území, krom výjimek stanovených vládou, je naprosto nestandardní a fakticky bezdůvodný. Většina zemí světa, včetně těch nám blízkých, to řeší povinnou karanténou při příjezdu, což je běžné. Pokud vím, tak jediné země, které zavřely zcela hranice na výstupu, jsou KLDR a Arménie. Stejné platí o senátních volbách, jedná se o volby celostátního dopadu (a upřímně, ohlídat volební místnosti při běžné účasti voličů v mimořádných senátních volbách by bylo mnohem snazší, než udržet v provozu supermarkety) a ty prostě vláda nemůže odložit svým rozhodnutím. Ústava je v tomto směru zcela jasná a nejpozději v úterý měla vláda předložit návrh zákona o odložení voleb, ale bohužel na to zřejmě neměla čas. Třetí bod, který bych zmínil jako velký ústavní problém je rozsah zákazu vycházení. Kromě toho panuje naprostá nejasnost kolem cest do přírody, včetně chat a chalup, a nošení roušek ve volném prostoru mimo obec. Každý den je stanovisko klíčových resortů trochu odlišné a i člověk, který se chce nařízením řídit, fakt neví, co smí. Problémem jsou výjimky ze zákazu vycházení. Jako by lidé byli roboti, kteří mají chodit jen do práce a na nákup, případně na úřady. Kdyby někdo chtěl být pedant, tak i návštěva kostela, kde jsou hromadné bohoslužby zakázané, na soukromou modlitbu je zřejmě protiprávní, stejně tak jako ranní procházka se čtyřnohým přítelem.
Co říkáte tzv. inteligentní karanténě či trasování kontaktů podle vzoru některých asijských zemí?
Kromě toho, že v těchto zemích, i když dbají na lidská práva, je vztah jedince a celku vždy odlišný od našeho evropského pojetí, tak se jistě jedná o modely, které by mohly být příkladem zvládnuté epidemie. V našem prostředí bude třeba ovšem pečlivě dbát, aby nedošlo k zneužití takto získávaných dat. Je jasné, že pokud půjde, a to pouze se souhlasem, o sběr dat o nakaženém, pak se jedná o legitimní opatření. Kromě návštěv u někoho v bytě a v zaměstnání mi však zatím není jasné, jak se budou dohledávat kontakty od ostatních. Budeme vyvěšovat na samoobsluhu, včera tu byl nakažený, nechte se zkontrolovat? Nebo bude snaha zjišťovat telefony, které se pohybovaly poblíž? To bych viděl jako nesmírné riziko, kdyby takové informace mohly získávat státní orgán.
Jak vám, zástupcům opozičních stran, bylo premiérem vysvětleno, že dosavadní nařízení vlády o omezení pohybu a podnikání jsou od 24. března nahrazena mimořádnými opatřeními ministra zdravotnictví? Považujete takový způsob omezení života v zemi a práv občanů za ústavně konformní?
Tato otázka nebyla vysvětlena vůbec, a dokonce to skoro vypadá, jako by vláda chtěla tuto změnu před veřejností i sněmovnou, která zrovna 24. zasedala, záměrně zatajit nebo alespoň skrýt. Důvody mohou být různé, a když dnes poslouchám paní ministryni financí, tak mě lehce mrazí. Snaha tvrdit, že jde o opatření proti černým pasažérům, mě děsí. Pokud vláda schválila nějaká omezení, pak mají občané právo v mezích krizového zákona na kompenzace škod. Tak to prostě je a podle mě ani pokus převést rozhodování na MZ s tím nic nenadělá. Ale politicky jsou takové výpady hrozně nebezpečné a mohou vést k rozdělení společnosti. Stát něco důvodně zakázal, nemůže se tvářit, že kompenzace jsou jeho milodary, to je úplné nepochopení principů právního státu. Současně nemá cenu být hnidopich, ale právní předpisy, které mají zavazovat všechny obyvatele, musí být publikovány. Již dosavadní publikace fakticky vyhlášením na tiskové konferenci, a to ještě často jen přeříkáno vlastními slovy, byla sporná, ale alespoň byla vládní usnesení dohledatelná ve Sbírce zákonů. Stav publikace opatření ministra zdravotnictví, kde se vyvěšuje na úřední desku, mi připadá ústavně zcela nekonformní. Uvědomme si, že se často jedná o zásadní zásahy do práv garantovaných Listinou.
Jak hodnotíte výroky ministrů, že odškodnění podle krizového zákona by „zruinovalo stát“, že případné nároky podle krizového zákona by „zneužívali černí pasažéři“, popřípadě že tím vláda chtěla předejít žalobám a soudním sporům „různých spekulantů“, a i proto vláda zvolila řešení omezit život v zemi cestou mimořádných opatření ministra zdravotnictví?
Již jsem zmínil, že tyto výroky pokládám za politicky nesmírně nebezpečné. Současně, pokud by rozsah oprávněných, a chci zdůraznit oprávněných, nároků měl zruinovat stát, pak si jenom představme, kolik to zruinuje podnikatelů a zaměstnanců. Reálně je to samozřejmě úplně mimo realitu a má to jen zakrýt neochotu ministryně financí kompenzovat škody oprávněným. Beztak si myslím, že i zásah ministra zdravotnictví při výkladu podle Listiny nárok na náhradu škody zakládá, i když tak zákon bezprostředně nestanoví. Takže stát si nijak nepomůže a jenom vytváří zmatek a hrozbu mnoha set tisíc ne úplně snadných soudních sporů. To může stát opravdu poškodit. Jenom v optice těchto výroků a snahy vlády nepřipustit jakékoli změny parametrů v dosud schválených kompenzacích mě skutečně uráží, když vláda schválí ve čtvrtek 2,3 miliardy jako investice do zemědělských podniků pod rouškou koronaviru. Schválně, na kolik z nich dosáhnou svěřenské fondy?
Předsedové krajských soudů vyzvali ministerstvo spravedlnosti k urychlenému řešení procesních lhůt, aby v souvislosti s pandemickou krizí a opatřeními vlády a ministra zdravotnictví nedocházelo například k promlčování práv účastníků. Už jste byl seznámen se záměry ministerstva, popřípadě máte Vy nějaké návrhy připravené?
Zatím nám ministerstvo spravedlnosti žádný podklad k jednání neposkytlo, ale věřím, že tak v nejbližších dnech učiní. Problémů i v oblasti práva a procesu samozřejmě po opadnutí prvotních opatření přibude. Zatím běží nějaká diskuse o odkladu splátek v insolvencích, případně i u běžných dluhů, ale ta bude mít určitě ještě svůj vývoj. Za zásadní pokládám, aby se nějak řešil problém platební neschopnosti, který určitě postihne celou řadu právnických i fyzických osob. Tady bychom se měli snažit, aby nebyly zbytečně, jenom kvůli nezaviněnému výpadku příjmů, zlikvidovány i životaschopné subjekty. Neboť zrušit je lehké, znovu vybudovat neskonale těžší. Měla by se alespoň na čas zrušit povinnost podat sám na sebe návrh na insolvenci, kvůli neschopnosti platit.
Petr Dimun
