Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě loni na podzim odmítla přijmout odsouzeného, kterému okresní soud v Jičíně nařídil protialkoholní ústavní léčbu. Soudkyně Radka Hanousková se proto v lednu obrátila na ministerstvo spravedlnosti, aby jí sdělilo, jak má dále pokračovat. Podle soudkyně je havlíčkobrodská psychiatrická nemocnice spádová. „Odsouzený se vysoce nebezpečné trestné činnosti dopouštěl právě ve vazbě na požívání alkoholu a oběťmi jeho násilí byly opakovaně i osoby nezletilé!“ zdůraznila s tím, že ambulantní psychiatr jí nabádal, aby věc urychleně vyřídila.
Na ministerstvu spravedlnosti v lednu přetekl pohár trpělivosti. Nebyl to totiž první takový případ Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Okresní soud v Jičíně si na ní stěžoval opakovaně. Ministerstvo spravedlnosti s ohledem na závažnost výše zmíněného případu „učinilo kroky k přijetí této osoby k výkonu ochranného léčení do jiné psychiatrické nemocnice“ a informovalo o tom ministerstvo zdravotnictví jakožto zřizovatele. Jako první o tom informoval Zdravotnický deník.
Poukázalo současně na skutečnost, že odmítání pacientů do výkonu ochranného léčení nebylo ojedinělé. „Taková praxe je pro ministerstvo spravedlnosti a justici objektivně nepřijatelná. Výkon ochranného léčení je třeba zvláště u rizikových pacientů nutné zahájit co nejdříve. Pokud se totiž taková osoba nepodrobí ústavní léčbě včas, existuje vždy riziko, že pod vlivem duševní choroby či závislosti na omamných a psychotropních látkách opětovně dopustí protiprávního jednání,“ zdůraznilo ministerstvo spravedlnosti ve včera vydaném prohlášení.
Dokonce i ministryně spravedlnosti Marie Benešová napsala již 5. září loňského roku ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi dopis, v němž mj. uvádí, že je „nutné najít nejenom dlouhodobá řešení současných problémů reformy psychiatrické péče, ale i řešení krátkodobá“. Měla přitom na mysli to, že některé psychiatrické nemocnice opakovaně odmítají přijímat pacienty – pachatele trestných činů – kterým soudy uložily a následně nařídily ochranné protialkoholní či protitoxikomanické léčení v ústavní formě. Dalším problémem podle Benešové je pak i vytváření tzv. pořadníku, podle kterého může být taková osoba přijata do výkonu ochranného léčení i s odstupem několika let poté, co jí bylo ochranné léčení soudem pravomocně uloženo, nebo poté, co vykonala nepodmíněný trest odnětí svobody.
Dlouhodobé odmítání přijímání pacientů k ochrannému léčení závažných sexuologických poruch, na něž je Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě specializována, bylo i jedním z důvodů, proč nedávno ministr zdravotnictví odvolal z funkce jejího ředitele Jaromíra Maška. Exředitel poté v rozhovoru pro Deník N tento důvod bagatelizoval s tím, že loni požádal „asi ve čtyřech případech příslušné soudy o určení jiné psychiatrické nemocnice k realizaci nařízeného ochranného léčení sexuologického“.
Podle Maška se ale jednalo o odsouzené ve výkonu trestu, u kterých nebyl právní důvod k nařízení ochranného léčení do Havlíčkova Brodu, „protože jejich bydliště i páchaná trestná činnost se nacházely mimo naše spádové území“. Údajně mělo jít o pacienty z Karviné, z Plzně, z okresu Louny a ze Semil. Mašek se brání tím, že sexuologické oddělení bylo plně obsazeno. Už ale nezmiňuje případ, na který si stěžuje právě okresní soud v Jičíně – odsouzený totiž bydlel v Hradci Králové.
Podle soudu je „místně příslušné zdravotnické zařízení pro výkon tohoto druhu ochranného léčení pro osoby s bydlištěm v Hradci Králové právě Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě.“ Pokud je odsouzený tak nebezpečný, jak upozornil v tomto případě soud, je podle zjištění Zdravotnického deníku, obvyklou praxí jiných psychiatrických nemocnic, že jej i přes své kapacitní omezené možnosti přijmou. Rizika jeho pobytu na svobodě mimo ochrannou léčbu jsou příliš velká.
(cik)
