Ústavní právo bránit svůj život a život jiného zbraní neznamená ukotvení práva na střelbu, nýbrž právo na účinnou obranu života bez trestních sankcí i předmětem, který může sloužit jako zbraň. Uvedli to někteří senátoři na jednání ústavně-právního výboru v souvislosti s návrhem na změnu Listiny práv a svobod. Jiní nesouhlasí: Je to riskantní zásah do Ústavy, kvůli kterému nebude možné bránit se při znásilnění střelbou. Frekventovaným argumentem byl kel narvala.
Diskuse, při které příznivci i odpůrci zakotvení práva bránit svůj život a život jiného zbraní do Listiny základních práv a svobod setrvali na svých dlouhodobých pozicích, se odehrála tuto středu na 18. jednání ústavně-právního výboru Senátu. Novelu navrhuje skupina senátorů.
Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, se má dle návrhu změnit takto: V čl. 6 odst. 4 se na konci vkládá nová věta, která zní: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon“.
Podle předkladatele senátora Martina Červíčka (ODS) návrh jednoduše zavádí explicitní právo na ochranu života, přičemž úpravu nakládání se zbraněmi ponechává na běžný zákon, který tímto nebude možné „vyprázdnit“.
Bude povoleno bránit se zbraní znásilnění?
Podle zpravodajky návrhu senátorky Anny Hubáčkové (zvolena za KDU-ČSL) však Listina jako základní předpis státu má být měněna jen v případech nejvyšší potřeby. A to podle tento případ není: „Symbolické gesto není tím, čím se má do Ústavy zasahovat,“ uvedla. Podle jejích dalších slov ani doplnění Listiny podle navrhovatelů nedojde k rozšíření práv občanů, naopak spíše k jejich zúžení a pokud jde o tzv. evropskou odzbrojovací směrnici, ta musí být tak jako tak transponována. Poté senátorka doporučila návrh zamítnout.
Na senátorku Hubáčkovou navázal s nesouhlasným stanoviskem senátor a právník Jiří Dienstbier (ČSSD), podle kterého jde o zásadní věc a zásah do Ústavy, kdy by se jakákoli změna měla pečlivě zvažovat i z hlediska katalog práv a svobod. Proto požádal o stanovisko sedm ústavních právníků, mimo jiné například docenta Gřivnu. Podle Jiřího Dienstbiera pokud se změna předkládá, měla by mít účel, obsahovat a přinášet opravdu změnu. Jenže když se na návrh podíváme, tak se navrhuje něco, co už je v článku 4 Listiny obsaženo, uvedl senátor Jiří Dienstbier.
Dalším problémem je podle něho institut nucené obrany a jednání v krajní nouzi, protože současný návrh míří jen na obranu života, nikoli jiných důležitých zájmů. Nejde o rozšíření práv a experti se shodují, že návrh obsahuje riziko, když jmenuje jen právo bránit život: Je podle navrhovaného ustanovení povoleno bránit se se zbraní znásilnění?, vznesl senátor otázku. Podle jeho slov návrh bourá dnešní meze nutné obrany. Sami autoři však říkají, že není třeba nic měnit, takže tato změna je deklaratorní, tím pádem zbytečná, a navíc může být ohrožující, řekl Jiří Dienstbier, podle které návrh postrádá atribut nezbytnosti.
Nechci se dostat do situace, že budu shánět kost narvala!
Podle slov Jiřího Dienstbiera právě docent Gřivna upozorňuje, že zbraní může být cokoli, co může sloužit jako zbraň. „Proto k zákazu držet zbraň nemůže dojít, i kdyby bylo zakázáno držet nože, neboť nelze zakázat nosit na veřejnosti jakýkoli předmět, který může posloužit jako zbraň,“ uvedl doslova senátor Jiří Dienstbier, podle kterého změny Ústavy nemají sloužit k vysílání politických vzkazů a symbolů.
Na otázky nezbytnosti reagoval další právník, a to senátor Zdeněk Hraba (za STAN), který upozornil, že ústavní zákony nepodléhají posuzování kritériem nezbytnosti a neprovádí se k nim RIA. „Přímá volba také nepodléhala kritériu nezbytnosti,“ upozornil senátor, podle kterého je předložený návrh o rozšíření práv o další právo. „Pokud by bylo ustanovení vykládáno tak, že při znásilnění se nelze bránit zbraní, tak by šlo o výkladovou zvůli,“ zdůraznil senátor Zdeněk Hraba.
Poté se senátor vyjádřil k principu, že zbraní může být cokoli, nejen střelná zbraň, na kterou má zbrojní průkaz tři sta tisíc lidí. Upozornil na tendence v některých evropských zemích zcela zakazovat nože, pepřové spreje nebo cokoli – pokud člověk neprokáže, že věc nemůže sloužit jako zbraň, nesmí u sebe předmět mít. „Nechci se dostat do situace, že budu shánět kost narvala! Proto návrhu vyslovuji podporu,“ řekl senátor Hraba. Kostí narvala musel loni v listopadu bránit lidi před vrahem v Londýně polský kuchař. Strhl kel ze zdi a šel s ním na muže, který nožem zabil dva lidi, zatímco druhý na vraha použil hasící přístroj.
Názor lidu v. názor lidu
Do přestřelky se senátorem Jiřím Dienstbierem se pak dostal předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl (ČSSD): „Jako trestní právník určitě nesouhlasím, že by navrhovaná věta měnila náhled na nutnou obranu,“ řekl s připomenutím divokých devadesátých let, poznamenaných vraždami, únosy nebo vydíráním a vybíráním výpalného. „Vezmeme-li lidem právo na zbraň, zbraně bude mít jen ilegální zločin. Nutná obrana spočívá i v obraně jiného,“ upozornil na obsah návrhu. „Mě jako senátora zajímá názor lidu,“ dodal s tím, že se mu senátor Dienstbier nemá za toto prohlášení co smát: „Můžete se ušklíbat a smát, jak chcete, já jsem se při vašem projevu nesmál,“ řekl směrem k senátorovi Dienstbierovi.
Senátor Jiří Dienstbier pak uznal, že RIA se na ústavní zákon opravdu nevztahuje, ale obecně je v jednacím řádu, upozornil. „Usmál jsem se při zmínce o vůli lidu. Já znám spoustu lidu, který návrh naopak nepodporuje,“ řekl a znovu upozornil na interpretační rizika.
Jsme bezpečná země, tak jak to vysvětlíme v zahraničí?
Podle senátora Martina Červíčka návrh posiluje pozici vůči zahraničí. Podle senátora Michaela Canova (STAN+SLK) se z hlediska odpůrců návrhu žádné argumenty nezměnily. „Já chci, aby to bylo přijato. Postup na úroveň ústavního pořádku je významný,“ řekl.
Z pozice předsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pak vystoupil senátor Pavel Fischer (NK). Senátor přednesl čtyři výchozí body, aby pak položil otázku. Předně podle jeho slov „se zdá, že žijeme v zemi, kde máme důvěru v ozbrojené síly“. Za druhé „nemáme příklady špatného nakládání s občany, kteří mají zbraň“. Dále žijeme v době, kdy se rychle mění technologie i bezpečnostní situace a naposledy žijeme v otevřené ekonomice i v otevřené zemi. Podle slov senátora jsme tedy „zabezpečená společnost“.
„Jak tu změnu budeme vykládat v zahraničí?, položil otázku senátor Pavel Fischer s varováním, abychom si nevytvořili problém.
Tak, že se odmítáme bránit rohem narvala
V závěru promluvil prezident spolku Liga Libe Pavel Černý, který obratem reagoval. Podle jeho slov vyšleme naopak do zahraničí signál, že nechceme skončit jako země, kde odzbrojují občany, kde lidé u sebe nesmí mít ani nabroušenou tužku a svůj život brání narvalím rohem. Budeme vypadat jako země, kde politici chtějí zabezpečit občany,“ řekl Pavel Černý.
Podle senátora Antla naopak nové ustanovení pomůže v soupeření s legislativou EU a podle senátora Červíčka to s mezinárodní bezpečností jako disciplínou vůbec nesouvisí.
Návrh na doplnění Listiny o právo na obranu života byl poté přijat osmi hlasy proti dvěma nesouhlasným, jeden senátor se zdržel.
Irena Válová
